Hold My Hand [p.jm x m.yg] ✔︎

3. - ,, 𝑰 𝒅𝒐𝒏'𝒕 𝒌𝒏𝒐𝒘 𝒉𝒊𝒎."

Všiml si mě. Neřekl jsem mu, že chodím na stejnou školu, jako právě teď on. Proto ten překvapivý výraz, ačkoliv já mu opětoval pohled plný nenávisti. Tak rád jsem ho objímal a teď bych ho nejradši uškrtil. I toho, s kým mě podvedl. Je to snad Jimin? Ale ten kluk neměl blonďaté vlasy, jako Jimin. Tak či onak je to minulost.

,, Jimine."Oslovil jsem ho nenápadně a pokynul mu, aby šel za mnou. Taky šel.,,To je tvůj přítel?"Tak asi je to on, když se líbali. Bože můj.

,, Jo."Přikývl a s úsměvem se mi zahleděl do očí, přičemž jsem sám cítil jeho dech na svých rtech.,, Žárlíš?"Jak ho to může napadnout? Fajn, možná, že jsem žárlil na svého ex přítele, ale to pořád není důvod, že bych nějak Jimina měl rád. Co jsem to zase řekl za pitomost?!

,, Já? Ne."Ironicky jsem se uchechtl a podíval se na Jungkooka.,, Ale teď mě nech."Kopl jsem Jimina do koulí, načež se za ně chytl. Nemá si dovolovat. Dovoluje si až moc na to, že je mladší a má přítele.

,, Hej!"Vykřikl někdo a já ztuhl. Byl to on.,,Jsi normální, Yoongi?"Neobtěžuje mi říkat jménem. To už je vážně vrchol, po tom všem.

,, To je v pohodě, Kookie."Promluvil Jimin a s úsměvem se narovnal. Musí se pořád usmívat? I kdyby mu šlo o život, usmíval by se? Tohle není normální.

,, Ztrať se, Jungkooku."Zavrčel jsem a švihl rukou před jeho obličejem. Nevím, proč jsem to udělal. Snažil jsem se na sebe prostě upozornit? Ovšem, chci, aby se Jimin s Jungkookem už nebavil, protože by udělal to samé jemu.

,, Vy se znáte?"Nechápal Jimin. Známe a moc dobře. Nedokážu zapomenout na to, co mi provedl.

,, Ne."Vyhrkl jsem, když nikdo z nás nic neříkal.,, Bylo mi jasné, že to je tvůj přítel, když jsi ukazoval, že tamhle ten obraz namaloval on. Přečetl jsem si jeho jméno, takže mi teď je jasné, že je tvůj přítel Jeon Jungkook. Ale samozřejmě nevím, jak zjistil mé jméno."Každý mohl poznat, že jsem lhal. I Jungkook a doufám, že nechce, aby se Jimin cítil špatně. No ne? Takhle to ve vztahu má být, ne?

,, Taky ho neznám, Jiminie Hyung."Upřesnil Jungkook a podíval se mi do očí.,, Pouze jsem slyšel o klukovi bez citů a že kolem sebe nemá vůbec nikoho. Je to tak?"Proč mě takhle vydírá? Není to moje vina, že mě podvedl, tak proč se mnou takhle mluví?

,, To je mi líto, Yoongi."Přitákal Jimin a já sebou trhl. I tak se ke mně takhle chová, ačkoliv je tu jeho přítel. Má tohle smysl? Nebo je Jungkook zvyklý?

,, Nemusí."Odsekl jsem a vydal se na odchod.

Vzpomínám. Nebylo to úplně nedávno, ale pamatuju si všechno, co jsme si prošli. Dělal jsem pro něj všechno. Byl to tehdy chudák a nemohl nikam jít, protože ho rodiče vyhnali za to, že je na kluky. Nechal jsem ho tedy u sebe doma. Nebyl to úplně největší prostor pro nás dva a já se začal cítit stísněně. Nevěděl jsem, že jsem na kluky také, právě proto jsem se mu občas vyhýbal. Jenže postupem času to nebylo zas tak špatné. Přišlo mi fajn být s ním. Začali jsme spolu chodit, přičemž mi to přišlo spíše jako uvolnění. Mohl jsem ho objímat, líbat, usínat a probouzet se s ním. Všechno bylo dokonalé. Na chvíli jsem si myslel, že už nikoho jiného nepotřebuju, že je tady vždy jen on, kdo pro mě něco udělá a bude mi po boku. Nevím však, co jsem udělal špatně, že mi začal být nevěrný. Jak jsem tak věděl, nic jsem mu neudělal, tak proč to všechno? Proč mě začal mít čím dál míň rád? Myslel jsem, že ho to přejde, jenže se to nějak zvrtlo. Pohádali jsme se a on noc po tom mě podvedl. Možná, že jsem mohl za to já, ale nevěděl jsem o ničem, co by ho rozhodilo. Chtěl jsem se ho zeptat, ale neodpovídal by mi. Prostě si vzal abych pět švestek a odešel s tím, že se už nesmíme stýkat. Právě kvůli němu mě slyšeli sousedi brečet. Ubohost. Byl jsem zbabělec. Avšak jsem si uvědomil, že vlastně jediné, co potřebuju je být svůj. Být ten, kdo odmítal všechny okolo. To mě spravilo, až na ty zápěstí.