Hold My Hand [p.jm x m.yg] ✔︎

2 - ,, 𝑰𝒔 𝒊𝒕 𝒚𝒐𝒖𝒓 𝒏𝒂𝒎𝒆, 𝒓𝒊𝒈𝒉𝒕?"

𝑱𝑰𝑴𝑰𝑵
,, Ovšem, Yoongi."Slyšel jsem a rychle se podíval tím směrem. Byl tam ten neznámý kluk, který seděl vedle mě, s učitelkou. Min Yoongi? Je to on? Je to jeho jméno? Vždyť říkal, že nikoho takového nezná. Možná, že se učitelka jenom přeřekla. Avšak si myslím, že jeho jméno zjistím už brzy. Za chvíli už byl ten kluk pryč.

Bez zbytečného váhání jsem vstal a vydal se za ním. Pokud jsem s ním ve skupině, chtěl bych mít potvrzené jeho jméno. Nemůžu si být jistý, že je to jeho jméno. Můžu se ho normálně zeptat, ačkoliv mi úplně neodpoví. Zřejmě.

Avšak mě on celý uchvátil a to tak, že i přes jeho chování jsem rád, že spolu sedíme a budeme se vídat každý den. Ano, mám přítele Jungkooka, ale nemusí se dozvědět, že držím za ruku někoho jiného než jeho. A ne, nejsem úchylek na ruce, ale ty toho kluka vypadaly opravdu hladce a zároveň tak, že by dokázal kohokoliv... No nic. To je jedno.

Ale já a Jungkook jsme už dva roky spolu a on si mě všímá úplně minimálně. Schází se s někým jiným, než jsem já. A tak mu to chci oplatit a tenhle kluk by mi mohl pomoct. Není úplně špatný, vypadá úžasně. Je roztomilý, ale jeho chování se k němu nehodí.

Vešel do hudebny. Co tam dělá? Hraje na nějaký nástroj? Zpívá? Nebo já nevím co. Každopádně to potřebuju slyšet. Možná, že je umělec a poté ho budu mít více rád. Na jeho vzhled to však nevypadá.

Sedl si za klavír a začal hrát neznámou písničku. Páni. On opravdu hraje na klavír? Jak roztomilé. Počkal jsem, až znovu zavře oči a sedl si na jednu z židliček. Nemůže být tak nebezpečný, i když se tak chová. Normálně by mě už zmlátil. Ale nezmlátil. Zázrak.

Po pár minutách přestal hrát a svůj zrak obrátil na mě, načež jsem malinko strnul, ačkoliv jsem měl úsměv na tváři.

,, Co si myslíš, že tady děláš?"Zavrčel a vstal.

𝒀𝑶𝑶𝑵𝑮𝑰
,, Poslouchám, jak hraješ."Odpověděl s úsměvem a také vstal.,, Hezky hraješ."Co tím myslí? Opravdu nechápu jeho chování přes to, že má přítele. Co se děje mezi ním a jeho přítelem?

,, Jo, tak příště sem nevíš nechoď, nebo tě znásilním."Vyhrkl jsem a s rukama založenýma na prsou povytáhl jeden koutek úst nahoru. Tahle chvíle byla pro menší úsměv. Neusmívám se často, protože nemám proč. Ale když mi přijde něco alespoň trochu vtipné, dokážu se usmát.

,, Žertuješ."Zasmál se a protočil oči. Nechápu to. Jak se může zasmát takové blbosti? Nechápu jeho svět.

,, Být tebou bych se nesmál."Zvážněl jsem a žduchl do něj tak, že narazil do zdi.,,Občas to myslím vážně."Občas myslím tak, že jsem ještě nikoho neznásilnil. Lidé ze školy si jenom vymýšlejí leccos, protože si prý myslí, jak všechno myslím stoprocentně vážně. A tak se většina holek bojí či vzrušuje, že si zašukaj. Je to těžký v dnešní době pochopit, že tohle se myslí na zastrašování nebo srandou?

,, Občas?"Uchechtl se, ale já se zamračil.,,Takže už nejsi panic?"Proč se zase ptá? Ptá se na všechno, co mu leze od nos.

,, Co když řeknu, že bys byl můj první?"Nadzvedl jsem obočí a otřel se o stěnu vedle jeho hlavy.,, Ty skrčku."

,, Komu říkáš skrček?"Ohradil se a založil si ruce na prsou.,, Ti dám skrčka, až se ti koule zatočí."Není možný, jak si dovoluje. Myslí si, že jsem leccos, ale já dokážu tohle brát opravdu až moc vážně. Je mi z toho až špatně.

,, Nedovoluj si."Prohlásil jsem chladně a odtáhl se.,, Víš, že tě nenávidím."Zatáhl jsem ho za vlasy, a rovnou mu jich pár vytrhl, a odešel.