23 - ,, 𝑱𝒊𝒎𝒊𝒏𝒊𝒆 𝒐𝒑𝒑𝒂."

590 50 37
                                    

𝑰𝑵 𝑯𝑶𝑺𝑷𝑰𝑻𝑨𝑳
Zaklepal jsem na Jiminův pokoj a vešel. Na tváři se mi rozlil menší úsměv, když jsem ho viděl sedět na posteli a jíst jakousi nudlovou polívku.

,, Gi, jsi tady."Usmál se a odložil hůlky.

,, Dej mi taky."Řekl jsem a převzal si od něj hůlky. Celou dobu na mě koukal, čímž mě donutil k posměšku. Je roztomilý, když se na mě divně tak blízko. Vypadá, jakoby nevěděl, co má dělat. Je tak zatraceně nevinej, co bych vám říkal? Ochutnal jsem a pokýval hlavou.

,, Dobrý?"Zeptal se a já znovu přikývl.,, Tady je jídlo vážně dobré."

,, Jako ty."Zašeptal jsem a on se na mě podíval.,,Chci říct, že jsi tak nevinej."Sedl jsem si na židli.,, Dej mi ještě."

Naklonil jsem se k němu tak, abych mohl od něj zase ochutnat ony nudle a pootevvřel pusu. Zasmál se a pár nudlí mi doslova vrazil do huby. Nudle! Přesto jsem dělal jakože nic a všechno snědl.

,, Myslel jsem, že to zase bude něco, z čeho se pobliju, ale..."Odmlčel se a podíval se na mě. Uznávám, byli jsme u sebe nehorázně blízko. Blíž než kdy jindy. Měl jsem vždycky nutkání ho políbit, když byl tak blízko mých rtů. Avšak teď jsem se na to nezmohl. Nevěděl jsem proč. Poprvé mi přišlo, že to není vhodný vzhledem k jeho vztahu.

,, Uh, promiň."Omluvil jsem se, v té chvíli však byly jeho rty na těch mých. Tentokrát jsem ho nepolíbil já, ale on mě. Udělal to dobrovolně?

,, Nemusíš se za nic omlouvat."Zamumlal a odtáhl se.,, Počkej."Tácek s jídlem odložil na noční stolek a za límec si mě znovu přitáhl do polibku. Co mu tak najednou je?

Avšak si mě přitáhl tak, že jsem se nad něj musel vyhoupnout. Nechtěl jsem mu nijak ublížit, nechtěl jsem však ani přestat. Vím, že se tohle nesmí, i on to moc dobře ví. Ale jak mám sakra vědět, co to do něj vjelo? V bokách jsem mu zajel rukama pod košili. Cítil jsem, jak malinko ztuhl a na chvíli jakoby zamrzl v polibku. Zbožňuju, když tohle dělá mezitím co ho překvapují víc a víc. Zkousl jsem mu spodní ret a odtáhl se, avšak jsem pořád zůstával ve své poloze.

,, Jiminie, vím, že to zní pošetile, ale je toho tolik, co ti chci říct."Zašeptal jsem a zmáčkl jeho boky.

,, M-Můžeš."Vydechl. Bože můj, potřebuju ho slyšet vzdychat. Ale zase nemůžu. Nemůžu si na něm dělat co se mi zlíbí.

,, Jsi vážně tak nevinej."Ušklíbl jsem se a zajel pod jeho tričko tak, že jsem se skoro dotýkal jeho prsou.,, Chtěl bych ti ale za vše poděkovat."Vytáhl jsem ruky a opřel se vedle jeho hlavy.,, Od začátku jsi to se mnou nevzdával. Za to jsem ti vděčný. Ačkoliv jsem na tebe narážel a často po tobě křičel, tys to prostě nevzdal. Nezdálo se tak, ale potřeboval jsem od někoho pomoct. Všichni okolo mě měli kamarády, jenom já zůstal vždy v rohu. Tys mě z toho rohu vytáhl. Ani nevíš, jak moc jsem ti za tohle vděčný. Kdybych někdy řekl ať odejdeš, neodcházej, prosím. Vždycky jsem tě potřeboval."

,, Yoongi~"Usmál se.,, Kde se to v tobě vzalo?"Jasně, má z toho srandu. Vždyť on se směje pořád.

,, Tak příště už nic nebudu říkat."Odvětil a posadil se, načež se uchechtl.

𝑶𝑵𝑬 𝑯𝑶𝑼𝑹 𝑳𝑨𝑻𝑬𝑹
,, Za jak dlouho, že budeš moct jít domů?"Zeptal jsem se a začal se mu hrabat ve vlasech. Momentálně mi leží v klíně, tak co mám dělat? On se prostě vůbec nebojí, že přijde Jungkook a uvidí, jak jeho přítel leží na jeho ex?

,, To jsem ti neřekl."Odpověděl a zavřel oči.,,Už zítra odpoledne."To to není tak vážné?

,, Fakt?"Lehce jsem se usmál.,, Můžeme to jít večer zapít. Notak, Jiminie~"

Hold My Hand [p.jm x m.yg] ✔︎Kde žijí příběhy. Začni objevovat