Hold My Hand [p.jm x m.yg] ✔︎

10 - ,, 𝒀𝒐𝒐𝒏𝒈𝒊, 𝒔𝒕𝒐𝒑!"

,, Yoongi, nesahej na něj!"Křikl Jungkook a já se tedy odtáhl. Trochu pohody, ne? Dělá jakoby na tom záležel jeho život. Nebo důvěra Jimina. Snaží se Jimina omotat si kolem prstu, jde to vidět. U mě to taky tak bylo. Jenže jsem právě zalhal Jiminovi místo toho, aby mi věřil.

,, Kooku, nech toho."Povzdechl si Jimin. Má dost. Nesnese dál mít tak žárlivého přítele, chápu. Vždyť Jungkook je takový pořád, bože. Dřív jsem si myslel, že to budu spíše já, kdo bude žárlit. Když to byl však on.

,, Řekl jsem, ať se od něj držíš dál."Prskl po Jiminovi a otočil se na mě.,, A tobě snad ten roztržený ret nestačil?"Opět. V tomhle jsem vlastně Jiminovi taky lhal. Lhal jsem mu, že jsem se jen bouchl a že se nemá starat. Nejradši bych se s ním nechtěl scházet, ale nenechám, aby mu Jungkook ublížil.

,, Řekl jsi mi, že to nic není!"Vyhrkl najednou Jimin a já sebou cukl. Tak tohle jsem vážně nečekal. Chci odsud pryč, už mám toho dost.

,, Tobě by se na ksichtě rýsoval líp, Jungkooku."Ignoroval jsem Jiminovu poznámku a zastrčil si ruce do kapes. Nemám zapotřebí se s ním tady vybavovat, když mezitím můžu dělat co chci. Taková zbytečnost by šla jedním máchnutím rukou přes hubu vyřešit.

,, Radši zmiz."Odvětil a přehodil si ruku přes Jiminovo rameno. Nelíbilo se mi, jak ho drží. Mohl by mu cokoliv udělat, i mně dal jednou facku za to, že jsem se bavil s někým jiným. Vím, jaký je.

,, Tak já jdu."Rozhodl jsem, opětoval Jiminovi přímý pohled do očí a vydal se do školy. Nechci být v přítomnosti jeho. Vážně. Rozčiluje mě to ho vidět s Jiminem, protože každou chvíli čekám, až se k němu začne chovat stejně. A já ho tam teď nechal zrovna s ním.

Přesto jsem vešel do školy a rozhlédl se. Díky bohu. Nikdo tu nebyl, to je to snad nejlepší, co může člověk zažít. Být chvíli sám a nebýt nikým rušen. Takhle to chci celý život, ale nikdo mi to moc neumožňuje. Obzvlášť tihle pitomci na naší škole. Všem bych zalepil pusou opravdu tlustou lepící páskou, kdybych mohl. Jenže to nemůžu, jelikož by si začali stěžovat, jak je známo. Uh, chtěl bych zemřít už.

,, Kam jdeš?"Zeptal jsem se ihned, když okolo mě prošel Hoseok směrem ke dveřím. Není obvyklý, že se ptám, ale tohle mě vážně zajímalo. Teprve teď přišel, tak proč jde zase ven.

,, Jo, ty jsi už přišel."Zasmál se a protočil oči.,,Zrovna jsem se chtěl jít po vás kouknout, mám takzvaně volnou hodinu, protože umím učivo navíc. Kde je Jimin?"Ptá se po nejlepším kamarádovy. Po tom, co já nikdy mít nebudu. Zvláštní. Lidé se zajímají o druhé, kdežto já jsem samotář. Černá ovce.

,, Um, je za školou s Jungkookem."Zamumlal jsem a pokrčil rameny. Bavím se s ním, jako s normálním klukem, kterého znám už pár let. Bude to pět let? Ale na základce byl oblíbený, tady už dva roky není.

Jakoby zalapal po dechu a ihned vyšel ven. Dobře? Nadzvedl jsem obočí a rozešel se ke skříňkám. Bylo mi jedno, že jdu zřejmě o hodně pozdě do hodiny, ale stejně se mi nic moc nemůže stát. Poznámka mi sice hrozí, ale nikomu to nevadí. Obzvláště rodičům. U skříňky Jimina jsem si všiml dvou papírků. Od koho? Nebo proč? Je to schválně.

Zvědavost mě přemohla, načež jsem oba papírky zvedl a začal číst jeden z nich.

Ach, Jiminie, když už dolézáš za Yoongim, nemohl bys nastavit prdelku i mně? ;) Je ti však jasné, že Yoongi o tebe nemá zájem, že? Pokud si myslíš, že svým dolézáním něčeho dosáhneš, pak seš na velkém omylu, asi tak velkém omylu, jako jsi ty tak velký omyl ♥ Velmi smutný :)