Hold My Hand [p.jm x m.yg] ✔︎

22 - ,, 𝑾𝒆 𝒂𝒍𝒘𝒂𝒚𝒔 𝒍𝒊𝒌𝒆 𝒚𝒐𝒖."

,, Mami? Tati?"Vydechl jsem překvapeně. Co tady dělají v tuhle dobu? A vůbec proč se najednou objevili?

,, Nesahejte na našeho syna."Zamračila se moje matka a založila si ruce na prsou.,, Slyšíte?!"

,, Proč by neměla, sakra?"Vyjel jsem na ně a udělal dva kroky směrem k nim.,, To vy jste se přestali o mě zajímat! A teď se objevíte, jakoby vám vadilo, že na mě někdo sahá!"

,, Nevadilo nám, když na tebe sahal ten kluk, ale vadí nám, když na tebe sahá někdo starší."Upřesnila moje matka a věnovala Jiminově matce nenávistný pohled. Jak jakože jim nevadilo, že na mě sahal Jimin? Jakože oni mě s ním celou dobu viděli?

,, Jak o Jiminovi víte?"Zamračil jsem se.

,, Ty si myslíš, že ti nejde vidět do bytu?"Uchechtl se můj otec. Oni mi čumějí do bytu?!

,, Vy mu lezete do soukromí?"Vložila se do toho Jiminova matka a stoupla si přede mě. V tuhle chvíli jsem rád, že tady vůbec je. Nikdo jiný by se mě teď nezastal.

,, Tak snad potřebujeme mít jistotu, že mu nic není."Protočila očima moje matka. Bylo mi až blbě z toho, jak jsme si podobní. Vzhledově, naštěstí ne vlastnostmi.

,, Doteď jste se mi vyhýbali!"Křikl jsem a nechal slzu sjet po tváři.,, Měli jste mě rádi jen v té době, co jsem byl s Jungkookem!"Neměl jsem čas vysvětlit Jiminově matce o mém vztahu s Jungkookem. Ale samozřejmě jí to někdy vysvětlím.

,, Vždycky jsme tě měli rádi."Bránila se falešně moje matka. Uh, tak ironický.

,, Pak by vás mohlo zajímat, že si Yoongi někoho našel."Ozvala se Jiminova matka a já se na ní podíval.,, Mého syna, Jimina."Jak to myslí? Proč to řekla?

,, Vážně?"Nadzvedl obočí můj otec a podíval se na mě. Měl jsem chuť se propadnout.

,, Uh, proč?"Zašeptal jsem směrem k Jiminově matce, která na mě mrkla.,, Jo, jasně. Seznámili jsme se před pár měsíci."

,, Tak to je hezké."Usmála se moje matka a já protočil oči.,, Seznámíš nás?"

,, O-On je v nemocnici."Vyslovil jsem těžce. Bylo až děsivé, jak se jim změnila nálada. Vždyť ještě před chvílí na mě řvali a vyčítali mi všechno. Na ulicích jsme se na sebe sotva podívali.

,, To mě mrzí."Přikývla.,, Můžeme alespoň k tobě do bytu?"Proč sakra?

,, Tak jo."Odpověděl jsem tiše a ještě se otočil na Jiminovu matku.,, Příště všechno vysvětlím. Ale děkuju, mějte se."

,, Ty taky, Yoongi."Usmála se a já s mými rodiči odešel dál od školy.

Celou cestu se na mě pokoušeli mluvit, odpovídal jsem velmi krátce a hlavně tak, aby napůl neznali pravdu. Nechtěl jsem, aby to té době o mně věděli vše. Opravdu mě měli rádi jen tehdy, když jsem nebyl tak na dně, jako teď. To znamená, když jsem měl pár přátel, přítele a skvělý život, teď už ne. Teď je všechno úplně naruby a jediný Jimin by mě dokázal zvednout nahoru. Možná. Já mu zatím věřím, doteď neviděl důvod proč ho k sobě tak moc nepustit.

Vešli jsme do mého bytu a já jím okamžitě nabídl něco k pití. Džus. Proč ne, že? Usadili se na gauč, zatímco já jim nalil džus. Byl jsem více než nervózní, zároveň jsem slíbil Jiminovi, že za ním přijdu.

,, Jak je ve škole?"Zeptal se můj otec, načež jsem sklenky džusu položil na stůl před nimi.

,, Jo, fajn."Odpověděl jsem rychle a vytáhl mobil.,, Ale teď mě omluvte."