Hold My Hand [p.jm x m.yg] ✔︎

47 - ,, 𝑰 𝒔𝒂𝒘 𝒚𝒐𝒖 𝒏𝒂𝒌𝒆𝒅."

Zrovna jsem vařil večeři. Jimin byl celou dobu zalezlý v ložnici, ležel, ačkoliv protestoval, že se potřebuje pohybovat. Nestojím o to, abych nedodržel doktorovy slova a později ho opět viděl, že padá na zem. Chvíli po našem příchodu však ležel na gauči, pustili jsme si nějaký film. Chápu, že se dost nudí, když má jenom ležet a nic jiného nedělat, avšak je to podle doktora. Chtějí pro něj to nejlepší, tak by se toho mohl držet a později se uzdravit. Jestli to je možné, já věřím, že ano.

Povzdechl jsem si a schoval tvář do dlaní, mezitím, co se mi na pánvičce smažily volí oka. On vůbec neví, jak to je pro mě těžké. Všechno s ním cítím, jakobych byl ve stejném stavu. Snažím se o to, aby se měl co nejlépe. Chci mu vynahradit to, co jsem mu způsobil. Jenže on to neocení, protože sám nevidí, jak toužím po tom, aby mi odpustil. Za všechno se mu omlouvám.

Po chvilce byly už volí oka na talíři, k tomu slanina a nějaká ta zelenina. Meh. Všechno, co bylo potřeba, jsem nandal na talíř a rozešel se do ložnice. I přes mé skoro zastavené srdce, když jsem slyšel ránu, jsem stále šel stejným způsobem a stejnou rychlostí. Co když se mu něco stalo a já ani nepřidám na kroku? Kdežto vlastně moje srdce se zrychlilo o několik procent, když jsem ho viděl ležet na zemi.

,, O můj bože, Jimine!"Vykřikl jsem, položil tác na postel a sehnul se k němu.,, Jimine, notak."

Podíval se na mě a povzdechl si.,, Jen jsem chtěl jít za tebou, zamotala se mi hlava."Fňukl a sklopil pohled. On chtěl? To je dlouhá doba, co tohle vůbec slyším. Avšak je to od něj milé.

,, Příště dávej pozor a kdyžtak na mě zařvi, prosím."Prohlásil jsem a vzal ho do náruče, načež jsem ho znovu položil do postele a přikryl ho. Podal jsem mu tác na klín a znovu se napřímil.,, No, dobrou chuť."Pomalu jsem se vydával do obýváku.

,, T-Ty tady se mnou nebudeš?"Vyhrkl a já se znovu otočil. Co tím myslel? Nemůžu mu tady zavazet, když je momentálně na mě naštvaný. Může mu to být nepříjemné.

,, Nechci tě otravovat tím, že se na tebe budu koukat, když jíš."Odporoval jsem a couvl.

,, Nijak mě otravovat nebudeš."Stále se bránil a zakroutil hlavou.,, Chci, abys tu se mnou byl."Ne, že bych nechtěl, jenom proč to chce? Zrovna tohle? Ze všech věcí, které v životě chce, si vybere tohle?

,, Jimine-"

,, Prosím, Yoongi."Přerušil mě a jemně sklopil pohled.

Povzdechl jsem si a šel si sednout vedle něj na postel. Celou dobu jsem ho pozoroval, jak spokojeně jí jídlo, které jsem mu udělal. Jsem rád, že alespoň přijal mou nabídku, že bude trávit čas u mě. V poslední době jsem úplně neměl rád samotu, i když před pár týdny jsem ji přímo miloval. Chyběl mi tu ten starý Jimin. Chyběla mi ta jeho mluva, která mi vždycky tak vadila. Tentokrát jsem ji potřeboval, protože to jediné mě dokázalo uklidnit.

,, Proč..."Začal jsem a odvrátil od něj pohled.,,Proč jsi mě raději neodsekl a nešel za Hoseokem? Divil jsem se, když jsi to přijal vzhledem k tomu, co právě cítíš."Nechtělo se mi mluvit o tom, jak jsem mu společně s Jungkookem zlomil srdce. Já vím, jsem idiot, avšak můj bývalý přítel dokázal svést snad všechny.

,, Hobi Hyung bydlí s rodinou, nemohl bych jim tam překážet."Odpověděl a já se uchechtl. Jak jsem mohl čekat, že by přímo chtěl, abych se o něj staral já a ne Hoseok?,, Můžu mít teď já otázku?"Přikývl jsem a podíval se na něj.,,Proč jsi se zamiloval zrovna do mě?"Jsem jediný, kdo tohle nečekal? To sám nevím. Znám hlavní důvod, proč jsi on přivlastnil moje srdce, avšak je tu i dalších malých vedlejších důvodů. Ten nejhlavnější byl úsměv.,, Tak... Nic."

,, Protože jsi mě dokázal rozesmát i přes to, že jsem tě ze začátku neměl rád."Přiznal jsem a opět odvrátil pohled.,, A zůstal jsi tu stále se mnou. Většina mých bývalých přátel se na mě vysralo."Myslím, že to opravdu bylo mým chováním, ale co já vím?

,, Vím, že jsi za to rád, ale neměl bys tohle ke mně cítit."Usoudil a odložil tác.

,, Ale vždyť mi v tom teď nic nebrání."Zamručel jsem a udělal poker face.,, Co kdybys nad tím zapřemýšlel, huh?"Mám pocit, že on na to nepomyslel. Nikdy si nepředstavil jaký by byl vztah se mnou. Já vím, že už jsme to probírali, avšak mě přijde, že se mu nijak nerozsvítilo, že si ani neuvědomuje jak moc ho miluju.

,, Nebudeme se o tom bavit."Odvětil a popadl mobil. Tak tohle bude těžké.

𝑵𝑬𝑿𝑻 𝑫𝑨𝒀
,, Notak, Yoongi."Povzdechl si a pokusil se projít dveřmi, avšak já zakroutil hlavou.,, Potřebuju na záchod."Abych vám řekl o co jde; nechci ho pustit ven z ložnice, protože má na hlavě kšiltovku, abych neviděl jeho plešatou hlavu, a chci ho překvapit se snídaní. Kimchi má nejraději a chci mu to udělat.

,, To už jsi říkal a pak ses vymluvil na to, že v kuchyni máš mobil."Uchechtl jsem se a kývl směrem k nočnímu stolku, kde se nacházel jeho mobil.,, Nepustím tě nikam, dokud si nesundáš tu kšiltovku a nedovolíš mi zavřít ti oči."Ovšem, nejsem blbý a je mi jasné, že si touhle snídaní u něj nic nevyžehlím, ale přesto jsem mu chtěl udělat radost. Nevydržím se na něj koukat bez toho, aby se on usmíval.

,, Cítím se jak nahý bez ní."Fňukl a sklopil pohled. Víte, že by mi nevadilo, kdyby tady chodil nahý? Pff.

,, Já už tě nahého viděl."Upřesnil jsem a on se na mě podíval, načež jsem si skousl spodní ret.,,Takže tak."Neměl jsem co říct, když se na mě takhle díval svýma velkýma očima. Byl tak roztomilý.

Protočil oči, sundal si kšiltovku a strčil do mě, abych mu uvolnil cestu dveřmi. Já se však nedal. Okamžitě jsem k němu přiběhl a zakryl mu oči, čímž se na mě více namáčkl a vykřikl. Viděl jsem ho usmívat se. Konečně! Tak strašně se mi ulevilo, když jsem viděl jeho úsměv.

,, No vidíš, že ti úsměv sluší."Zašeptal jsem a políbil jej těsně pod ucho, načež trhl hlavou. Stále si na to nezvyká, to respektuju.

,, Vylekal jsi mě."Prohlásil a my tedy pokračovali do koupelny.,, Došel bych tam ale sám."

,, Ne, v žádném případě!"Zasmál jsem se a on se jenom uchechtl. Alespoň něco.

Otevřel jsem dveře, žduchl ho do koupelny a opřel se o futra. Zabránil jsem mu tak pohled na kuchyňskou linku. Jen se usmál, políbil mě a zase zalezl. Místo toho, abych se vrátil ke Kimchi, jsem zůstal stát a koukal na dveře. On mě políbil? Vážně?

Prstem jsem si přejel po rtech a lehce se usmál. Věděl jsem, že ho k tomu přinutím. Vrátil jsem se tedy k přípravě Kimchi, přičemž jsem se usmíval jak trotl. Někteří by to tak řekli, avšak já v duchu to beru jako zamilovaný úsměv. Jsem v tom až po uši. Nijak mi to však nevadí. Jimin je skvělý. Opravdu nikdy jsem nepotkal nikoho tak laskavého, aby se bavil s někým, kdo je úplně na dně a řve na ostatní. On mě za jediný měsíc dokázal celkem změnit. Je to až k neuvěření.

Najednou se mi okolo pasu obmotaly ruce a dotyčný mě přitiskl na své tělo. Nemusel jsem ani hádat, byl to Jimin. Cítil jsem, jak zabořil svůj nos do mého ramene. Odkdy se tak opováží?

,, Ty víš, že Kimchi mám hodně rád, co?"Uchechtl se. Překvapila mě jeho náhlá změna chování, až mě to vzrušovalo. Měl takové změny nálad.

,, Jimine-"

,, Promiň za moje chování."Přerušil mě a více se ke mně namáčkl.,, Neměl jsem se tak chovat, když jsi... Vlastně za nic nemohl vzhledem tvých citům. Je to roztomilé."Tohle byl můj Jimin. Tohle byla jeho osobnost, odpouštět ostatním a plýtvat jeho vlastními větami.

,, Chápu to, měl jsi se proč zlobit."Povzdechl jsem si.

,, Jenže já k tobě taky něco cítím."

_______________________________________
안녕! 💛
Ano, já vím... pomalu se blížíme ke konci, jak jsem v minulé kapitole psala 😌 Vlastně... Ne k definitivnímu ^^ Na tuhle knížku chci udělat ještě druhý díl, který je NUTNÝ a už se píše, samozřejmě ❤️ A ano, to je ta novinka 😂 Doufám, že alespoň někdo je rád... Zároveň jsem s tímhle nechtěla čekat no...

-ᴋɪᴋɪ

1363slov❤️