Hold My Hand [p.jm x m.yg] ✔︎

30 - ,, 𝑰 𝒎𝒖𝒔𝒕 𝒈𝒐."

,, Proč mi pořád bereš přítele?"Vyhrkl a já protočil oči.,, Proč mi to pořád děláš?"To říká ten, který mě i Jimina podváděl. Nechápu ho. Brání si Jimina a přesto ho podvádí. Takhle to bylo i u mě.

,, Nezdá se mi, jakoby to byl z tvé strany přítel."Odfrkl jsem si. Ovšem jsem nechtěl být sobecký.

,, Protože mi ho bereš."Odvětil a pomalu se ke mně rozešel, avšak Jimin ho zastavil.

,, Kooku... Prosím."Fňukl a položil si ruce na jeho ramena.,, Nebijte se už. Chceš zase zůstat u soudu?"Jak s ním takhle může mluvit? Vždyť ho vyhodil z domu.

,, Ty mi to chceš rozmlouvat? Po tom všem?"Odsekl.

,, Kooku, poslouchej."Nahodil Jimin pevně.,,Dal... Dal bys mi druhou šanci, kdyby se tohle všechno urovnalo?"Ihned jsem se na něj podíval. To nemůže. Tolik mu ublížil, fyzicky i psychicky, a on se stejně na tohle ptá. Jak?

Jungkook nic neřekl a odešel. Nechtěl jít na záchod? Tak asi ne, no. Každopádně tam Jimin zůstal jen stát se sklopenou hlavou.

,, Ty..."Začal jsem a položil si ruce na jeho ramena.,, Bys ho nechal být tvým přítelem i přes to, že tě několikrát podvedl?"Nechtěl jsem mu to tak kazit, jenom mi to přijde divné. Jimin je moc milý a křehký na to, aby se s ním rozešel.

,, J-Já nevím."Slyšel jsem jak tiše vzlykl, a tak jsem si ho přitáhl do objetí.,, Nechci se s ním rozejít. Vždycky mě podporoval, byl to správný přítel-"

,, Než jsem přišel já."Přerušil jsem ho. Přijde mi, že jsem se mezi ně prostě vecpal a udělal bordel. Nechci je rozdělit, nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, pouze říkám co si myslím.

,, Yoongi, tohle jsem nikdy neřekl."Zamumlal a objetí mi opětoval. Ale myslí si to.

,, Nepředstírej to."Řekl jsem a pohladil ho po vlasech.,, Kdybych tu nebyl já, neměl bys vztah na tenkým provázku. Byl bys šťastný."Právě se vážně cítím provinile. Vždycky mi bylo jedno, když někomu ubližuju psychicky i fyzicky nebo mu ničím vztah. Teď mi to jedno není. Ničit vztah takovému milému stvoření.

,, Ale já jsem šťastný, když jsem s tebou."Vzlykl a stiskl mojí mikinu v dlani.,, Podporuješ mě, uklidňuješ mě. Právě proto mi je teď líto, co se stalo. Nechci však, aby si Jungkook myslel, že jsem se zamiloval do někoho jiného a s ním už nechtěl být. Jenže to on mi ubližuje."

,, Jiminie, koukni na mě."Rozhodl jsem a odtáhl se, načež se na mě podíval.,, Vím, jaký Jungkook je. Vypadá, že mu je jedno všechno co se okolo tebe týče, ale ve skutečnosti se tě snaží získat zpátky. Bál se o tebe, když tě srazilo auto. Brečel, ptal se mě, jestli ho podvádíš. Nikdy by s tebou nezačal chodit, kdyby věděl, že tě nemiluje. Logicky, chápeš?"Nelíbilo se mi tohle namlouvání. Byla v tom lež.

Přikývl a sklopil pohled.,, Získat od čeho?"Zeptal se a já se čb zarazil. Proč jsem to řekl? Jimin přece nic ke mně necítí.

,, Od tohohle."

Přitáhl jsem si ho k sobě za pas a políbil ho. Ovšem, začal spolupracovat. Nevím jak, ale fascinuje mě ten fakt, že se nechá líbat od někoho jiného. To já jsem se sotva mohl přiblížit k jinému klukovi než je Jungkook.

Začalo zvonit a my se odtáhli.

,, Slzy ti nesluší, tak už nebreč."Lehce jsem se usmál a on mi úsměv opětoval.

𝑯𝑶𝑴𝑬
Odemkl jsem byt a s Jiminem jsme vešli dovnitř. S Jungkookem už pak nepromluvil. Pokaždé, když ho viděl, natiskl se ke mně a dělal, že ho nevidí. A jelikož se o Jimina třída nezajímá, nevšimli si, že brečel. Kdyžtak Hoseok nebyl ve škole. Měl bych za ním zajít, ale to až třeba zítra. Rovnou s Jiminem. Odhodil jsem tašku do rohu místnosti a podíval se na Jimina, který udělal to samé. Nevypadal úplně živě. Usmíval se to ano, ale všechno dělal tak... Bez emocí. Bylo mi ho líto.

Přistoupil jsem si k němu tak, že já se natiskl na jeho hruď, zatímco on na zeď. Jeho bradu jsem vzal do dvou prstů a začal ho líbat.

,, Yoongi, tohle by jsme neměli."Zamumlal do rtů, ale spolupracoval. Tohle jsem moc dobře věděl. Není to správné, Jiminovi tak motám city. Nechci to, ale moje tělo si dělá co chce.

Zkousl jsem Jiminovi spodní ret a odtáhl se.,,Jiminie, já-"

Nedořekl jsem to a jemu začal zvonit mobil. Co jsem mu chtěl říct?

𝑱𝑰𝑴𝑰𝑵
,, Zvedneš to?"Zeptal se.

,, Záleží na tom, kdo to je."Odpověděl jsem a pokrčil rameny. Byl u mě pořád tak blízko. Zbožňoval jsem ten jeho pohled.

Odtáhl jsem se a vzal mobil. Máma? Zvedl jsem to.

,, Ano, mami?"Oslovil jsem ji a podíval se na Yoongiho. Co by právě teď mohla chtít?

,, Ah, Jimine."Vydechla.,, Už jsme na cestě, řekni Jungkookovi, že jsme tam za pět minut."O čem to mluví? Jungkook jim něco namluvil?

,, Počkej, co?"Vyhrkl jsem.

,, Však jdeme k vám."Uchechtla se.,, Ty o tom nevíš?"

,, N-Ne."Odpověděl jsem.,, Já teď nejsem doma."Musel jsem to přiznat. Mojí rodiče nemohou jít k nám domů, když tam nejsem a bude tam ještě ke všemu Jungkook, který jim cokoliv může namluvit.

,, A kde jsi?"

Zaváhal jsem. Měl bych říct, že jsem u Yoongiho, nebo... Kdybych řekl, že jsem u Yoongiho, začali by vyšilovat a ptát se snad na všechno co se dá. Co jim na to řeknu? Nic.

,, J-Já jsem byl ještě doprovodit Yoongiho."Odpověděl jsem a Yoongi se na mě zamračil.,, Za chvíli jsem tam."Tipl jsem to. Průšvih.

,, Někam jdeš?"Zeptal se. Nevypadal naštvaně, ale vím, že by ho to dost naštvalo. Co mi zbývá?

,, Um... Musím domů."Odpověděl jsem a sklopil pohled.,, Rodiče k nám jdou na návštěvu a já o tom ani nevěděl. Promiň, ale budu muset jít."

,, Slib mi jenom jedno."Řekl a přiložil své dlaně na mé tváře.,, Vrať se, prosím."Přikývl jsem a políbil ho.

𝑯𝑶𝑴𝑬
Bez klepání jsem vešel do domu a zaposlouchal se do hlasů mých rodičů, Jungkooka a jeho rodičů. Mluvili spolu úplně v pohodě. Neměl bych jim to kazit, když spolu tak hezky vychází. Moje srdce patří pořád Jungkookovi, ale pomalu mě začíná zrazovat tělo. Jakoby přímo toužilo po Yoongim. Snažím se. Snažím se tomu zabránit, avšak to nejde.

,, Ahoj, dobrý den."Pozdravil jsem a uklonil se, když jsem vešel do obýváku. Jungkook se zvedl a políbil mě na rty. Byl jsem k tomu přinucen. Během rozhovoru budu muset být klidný.

,, Jiminie."Oslovila mě jeho matka a já se na ní otočil.,, Jestli ti to vadí, nemusíš nám vykat."Popravdě se sám necítím na to, abych jim tykal.

,, Ehm, ne, to je dobrý."Usmál jsem se.,,Necítím se zdvořile, když dospělým tykám."

,, Nevadí, pokud ti to je... Nezdvořilé."Úsměv mi opětovala. Jsem rád, že mě chápe, ale stejně nemám vůbec v plánu se s nimi až tak moc vídat, nebo něco takového.

,, Kde máš tašku?"Zeptala se mě moje matka. A sakra. Taška. Mám ji u Yoongiho!

,, U-Um, mám ji už v ložnici."Zalhal jsem.

,, Můžeme si promluvit?"Zašeptal Jungkook a já neochotně přikývl.,, Omluvte nás."Usmál se a zatáhl mě do ložnice. Tak tohle bude velký špatný.,,Lhal jsi, že?"

_______________________________________
-ᴋɪᴋɪ

1187slov❤️