Hold My Hand [p.jm x m.yg] ✔︎

6 - ,, 𝑲𝒊𝒔𝒔?"

Podíval se na mě a já okamžitě ruku zastavil. Cítil jsem úplně to samé, jako když jsme si včera koukali do očí. Proč se to najednou děje? Začíná mě to štvát. Vůbec co to znamená? Tenhle pocit jsem nikdy neměl a neznám ho. Je to normální? Zná to i on?

,, Tady jste."Ozvalo se za námi.

Otočil jsem se a viděl Hoseoka stát ve dveřích. To nebylo všechno. Jungkook stál přímo za ním. Už z dálky jsem viděl, že má Hoseok rozbité brýle. Ať si Jungkook najde někoho jiného.

,, Co zase?"Prohlásil jsem a vstal. Je mi jasné, že by řešil to, proč jsem sahal na Jiminovy vlasy. Já za to nemůžu. Vymkla se mi kontrola.

,, Chci mluvit s Jiminem."Odpověděl Jungkook. Si myslí, že mu ho dám? Ovšem by Jimina leda tak seřval. Nechci mu krýt záda, jenom vím, jaký Jungkook je. Nepotřebuju ho ani znát, už od pohledu je nesympatický.

,, To máš smůlu."Prskl jsem.,, Jimin šel sám osobně za mnou, protože věděl, že mám klíčky od hudebny. Zapomněl si tam učebnici a referát. Takže jsem chtěl jít s ním pro ty věci, nemohl jsem mu dát klíčky. Hoseok byl zrovna na cestě také, jelikož mi chtěl dát úkol. Že, Hoseoku?"

Hoseok první váhal. Neumí lhát? Přivřel jsem oči.

,, Jo, jasně."Přikývl a lehce se usmál.,, Je to soukromé. Stejně jsem hledal taky Jimina. Potřebujem spolu něco probrat."Páni. Jak tak vím, tak nikdy nelhal. Nedovolil si to. A teď lže jak vyšitej. Odkdy?

,, Vidíš?"Utrhl jsem se na Jungkooka a zvedl Jimina.,, Takže my půjdem do hudebny. Všichni tři."Pokynul jsem Hoseokovi, aby šel taky. Myslím si však, že Jungkook vycítil Jiminovu nervozitu. Podle toho se pozná, že člověk lže.

,, Jimine?"Oslovil Jimina Jungkook. On vážně s ním chce mluvit. Sakra už.

Zareagoval jsem jako první, vecpal Jimina a Hoseoka do hudebny a zamkl za námi. Takže... Jo. Všichni máme problém u Jungkooka. Vždyť je z nás nejmladší! Neumíme se vzchopit. Jo vlastně. Já na bití nejsem, Jimin je moc mírumilovný a Hoseok se bojí. Tak takhle skončíme opravdu nízko. Ale tak co?

,, Jimine, otevři!"Křikl Jungkook a začal bouchat do dveří.,, Takhle si to moc neulehčuješ!"Je výbušný. Vím to. Ale přece si nebude Jimina motat kolem prstu, jako mě.

Podíval jsem se na Jimina. Objímal se s Hoseokem. Spíše Hoseok objímal jeho. To je jedno. Bylo to soucitně. Je to normální. Tohle už jo. Zhluboka jsem vydechl.

,, Pane Jeone."Slyšel jsem a všechno utichlo.,,Co to má znamenat?"Tak teď jsem zvědavý, co řekne.

,, Mého přítele tam zavřel jeho spolužák."Vysvětlil. Nejradši bych ho praštil. Lže záměrně? Tohle bych do něj neřekl, popravdě. Proč lže?

Vzal jsem klíček ze zámku, strčil si ho do kapsy a odtáhl Jimina od Hoseoka. Nezbývá mi nic jiného.

,, Drž se jeho lži. Řekni, že jsem tě tu zavřel já."Zašeptal jsem. Snad má dostatečný mozek, aby to řekl tak, aby to znělo jako pravda.

,, Ale..."Zaváhal, ale já se zamračil.,, Budeš mít problém."Zakroutil hlavou. Musí pořád odmlouvat? Vadí mi odmlouvání, proto ani já neodmlouvám.

,, Na to se vykašli."Odsekl jsem a on tedy přikývl.

Popadl jsem Hoseoka a schoval se i s ním za klavír. Radši jsem mu zakryl pusu. Vím, jak je on hlasitý. Také všechno, co uvidí, řekne řediteli. Je to práskač, je to pro něj férový, takže to přijal. Jednou na mě práskl, že kouřím za školou, od té doby ho nenávidím, ačkoliv mi ty všechny poznámky k ničemu nejsou. Jak už jsem zmínil, já rodiče nezajímám a oni mě nezajímají. Jenže to on nemůže vědět. Proč bych mu to taky říkal? Nejen, že ho znám teprve druhý den, ale také mu nechci věřit. Zkrátka mu nechci nic říkat o sobě, nic soukromého.