Hold My Hand [p.jm x m.yg] ✔︎

40 - ,, 𝑫𝒐 𝒊𝒕."

Zazvonil jsem na jeho barák a čekal. Já jen že nevím, jestli tomu můžu ještě říkat jejich barák, protože Jimin tu bývá vážně minimálně. Je to na nich. Po chvilce mi otevřel, avšak hned zase zavřel.

,, Vypadni."Prskl přes dveře.,, Co tu chceš?"Asi byl mírně překvapený.

,, Jdu jen Jiminovi pro věci."Odpověděl jsem.,,Jenom mu vezmu pár věcí do nemocnice a vypadnu, přísahám."

Znovu mi otevřel a podíval se na mě. Nemohl jsem v jeho tváři nic vyčíst.,, Fajn, ale ať seš do půlhodiny pryč."Opravdu nevím, kdy naposledy na mě promluvil tak klidně. Pomalu jsem na jeho klidný tón hlasu zapomínal.

Jen jsem přikývl a prošel kolem něj do jejich ložnice. Vypadal divně. Nevyjel po mně, to je novinka. Ještě včera měl chuť mě zabít, tak co najednou? Má hrozné změny nálad, až mě to znepokojuje.

,, Hej, Yoongi?"Oslovil mě a já se na něj otočil.,, Tady máš nějakou tašku."Převzal jsem si od něj tašku a on zase odešel. Bože, je mi divný se jim tady hrabat ve věcech, zejména Jiminovi. 

Přesto jsem sebral nějaké oblečení a různé potřebné věci, když vtom jsem slyšel Jungkookovy vzlyky. Brečí? Proč? Pomalu jsem se vydal do kuchyně, kde se opíral o linku a tiše brečel. Co mu je? Neslyšel jsem ho dlouho brečet, za náš vztah brečel jenom jednou, když nepočítám pouhé slzy. Tak tohle mě úplně odrovnalo.

,, Jungkooku? Ty brečíš?"Zeptal jsem se a položil tašku, načež zakroutil hlavou.,,Poznám, když brečíš, tak nekecej."Přiblížil jsem se k němu. Ačkoliv se s ním bavit nechci, nemůžu odejít s tím faktem, že sám v kuchyni brečí. Cítím se pak vážně špatně.

,, I kdyby, tak ti to může být jedno."Odvětil a odvrátil pohled ode mě. On si myslí, že jsem idiot? Jakože ano, myslí si to, ale víme, jak to myslím.

,, Ty si myslíš, že bych tě teď tady nechal brečet samotnýho?"Povzdechl jsem si a taky se opřel o linku. Nevypadá to na mě, prostě ho takhle nechci nechat.

,, Proč bys to zrovna ty dělal?"Uchechtl se a utřel si slzy.

,, Protože tě znám už dost dlouho."Odpověděl jsem a on se na mě podíval.,, Nemysli si, vím, že potřebuješ něčí pozornost, když brečíš."Podíval jsem se mu do očí.,, Brečíš kvůli Jiminovi?"

,, Proč se ptáš?"On je fakt úplně blbej!

,, Na Jiminovi ti záleží."Udělal jsem poker face a pokrčil rameny.,, Proč jsi ho tedy vyhodil z domu?"Mlčel. Proč mi to nechce říct? Ví, že mně mohl vždycky říct cokoliv, jenže zřejmě teď to nefunguje.,, Notak, Kookie."Opravdu jsem teď použil jeho přezdívku ode mě? No co? Pokaždé jsem ho tímhle dokázal uklidnit.

,, Proč mi tak říkáš?"Vyhrkl a sklopil pohled. Víš, že já sám nevím?

,, Chci tvojí odpověď."

,, Fajn."Povzdechl si.,, Nechtěl jsem prostě Jimina vidět pomalu umírat. Je to s ním hrozně špatný. Měl jsi ho u sebe, co? Vyhodil jsem ho, to ano, ale zároveň jsem doufal, že půjde... Za tebou."

,, Udělal jsi to schválně?"Nadzvedl jsem obočí.

,, Pochopitelně."Uchechtl se.,, Věděl jsem, že se alespoň ty o něj postaráš."

,, Momentálně se o něj stará nemocnice."Řekl jsem a odvrátil pohled.

Najednou bylo ticho. Takové to trapné ticho. Bylo mi divně, když se mnou mluvil úplně normálně, jakoby jsem mu nic neudělal a on zase mně. Na druhou stranu jsem byl docela rád, že i po našem rozchodu se takhle bavíme. Konečně jako normální lidé. Jenže on má svojí stranu, já zase tu svojí. Pfff... Měl bych už jít. Otevřel jsem pusu, avšak on mě přerušil.