Hold My Hand [p.jm x m.yg] ✔︎

9 - ,, 𝑭𝒊𝒈𝒉𝒕, 𝒇𝒊𝒈𝒉𝒕, 𝒇𝒊𝒈𝒉𝒕, 𝒇𝒊𝒈𝒉𝒕, 𝒇𝒊𝒈𝒉𝒕..."

Povzdechl jsem si a zavřel oči. V tu chvíli jsem cítil, jak jeho ruka mi odhrnula vlasy z obličeje. Zahrává si s ohněm.

,, Nech mě."Odsekl jsem chraplavě a promnul si oči, avšak Jimin nepřestával.,, Jimine!"Vykřikl jsem najednou a podíval se na něj, načež svou ruku stáhl. On nedokáže pochopit to, že chci, aby mě nechal na pokoji.

Znovu jsem ulehl zády k němu a zavřel oči. Už nic.

Sakra, Jimine, ty mě přivádíš do skoro zapomenutého citu.

Blížil jsem se ke škole a hypnotizoval všechny, kteří se na mě jakkoliv podívali. Cizí pohledy jsou nejhorší. Nevíte, co si o vás myslí, můžete pouze hádat. Ale přesto se až úplně v rohu na mě díval jeden pár velkých a roztomilých očí. Držel za ruku svého přítele, kterého jsem tak strašně nenáviděl, až mě to zabíjelo. Nežárlil jsem, jenom se mi nelíbilo, že je zrovna jeho přítel. Neměl bych se do toho vrtat, ale neví, co je Jungkook zač. To je na tom to nejsmutnější.

Zastavil jsem se a čekal. Nečekal jsem na to, až si mě všimne, to bylo to poslední, co jsem dneska chtěl. Byl tady dřív, protože jsem si musel zajít ještě pro věci domů. Po celé ráno jsem mu toho moc neřekl, nechtěl jsem po tom, co se mi zdálo. Byl to vážně sen?

,, Yoongi!"Vykřikl najednou Jimin a zamával mi. Pouze jsem kývl. Na nic jiného jsem se nezmohl, jelikož jsem už tak poznal, že se každý diví. Všichni se na mě divně podívali a poté na Jimina. Jak je to možné? Nikdo mi nezamával. Nikdy na téhle škole.

Odvrátil jsem pohled, ale v tu chvíli se objevil přede mnou.,, Vidíš, už se mnou mluvíš."Zářivě se usmál, přičemž jsem se ironicky uchechtl. Nemluvím s ním, on mě nutí.

,, Proč nejsi u Jungkooka?"Zeptal jsem se ledabyle a jeho jméno skoro spolkl. Hrozný pomyslet na minulost.

,, Chtěl jsem jít za tebou."Otočil se a chytl mě za ruku. Jungkook se zřejmě nedívá. Myslím, že kdyby se díval, Jimin by tohle neudělal. To dává smysl.

,, Tak se můžeš otočit a jít zase zpátky."Odsekl jsem a odvrátil pohled. Nechci ho tady. To, že jsem u něj spal, byla jen náhoda, původně jsem to vůbec nechtěl. To ti dva mě k tomu donutili a já musel. Přesto měl Hoseok malinko pravdu. Neměl jsem nic na práci, každý den mám volno, protože ke mně nikdo nechodí. Hoseok mi kdysi říkal, že mi prospěje něčí přítomnost.

,, Nebuď takový, Yoongi."Fňukl a sklopil pohled.,,Nemůžu za to, že jsi-"Vůbec jsem nechtěl, aby tohle někdo slyšel. V žádném případě jsem neměl zapotřebí, aby i pár lidí věděli, že jsem spal u Jimina.

,, Přestaň o tom kurva mluvit!"Vykřikl jsem omylem a zamračil se na něj. Podíval jsem se mu přímo do očí. Nezajímalo mě, že se na nás momentálně všichni koukali, bylo to jenom mezi mnou a jím. Jediné, co mě znervózňovalo, že panovalo obrovské ticho. Všichni vyčkávali, co řeknu, že jim alespoň poskytnu pár informací o tom, co se děje. Nic. Neřekl jsem nic. Jen jsem mu hleděl do jeho, teď už lesklých, očí. Od slz. Bude brečet? Je možný, že jsem ho mohl rozbrečet?

,, Boj, boj, boj, boj, boj..."Začal někdo opakovat a později se přidali všichni. Je to normální. Když jsem na někoho naštvání, všichni většinou očekávají, že po tom člověk vystartuju. Málokdy se tak stávalo, teď na to nemám úplně náladu. Život není o bitce. Proto se moc neperu.

Žduchl jsem tedy Jimina, až dopadl na zem. Neměl jsem na výběr. Nemohl jsem ho litovat, to se u mě neobjevuje. Snažil jsem se ignorovat pokřiky ostatních na nás. Nechal jsem to tak. Otočil jsem se na Jungkooka a zamračil se. Nedělal nic. Jen nás pozoroval a vyčkával na to, co udělám. To je teda přítel. Chytl jsem Jimina za límec, zvedl ho a přitiskl na strom před školou, přičemž jsem ho pořád za ten límec držel. Nechtěl mu ublížit. Normálně bych dal člověku pěstí, ale Jiminovy oči mě přesvědčily v opak. Opravdu bych ho chtěl špinit? Před celou školou? Tak nefér.

,, Pakujte se do školy!"Křikl jsem na ostatní, když se otevřela škola.,, Padejte, nebo si to odskáčete!"Výhodou mě bylo, že se opravdu všichni báli, že jim ublížím. Tak se jednou stalo a mají ze mě respekt.

Všichni se tedy odebrali do školy a já zůstal s Jiminem sám venku. Měl jsem jistotu, že se na nás budou koukat z okna, proto jsem Jimina zatáhl za roh, kde nešlo vidět. Celou dobu jsem mu nechtěl ublížit. Je to zbytečný pro tak krásného člověka, avšak pořád je to jenom člověk. Obyčejný kluk s výjimečným vzhledem a velkýma očima.

,, Nebul, furt."Zavrčel jsem a chytl ho za ramena. Musel jsem se ovládat, abych na něj jen tak nevystartoval. Nechtěl jsem, nebylo to ono. Koukal na mě očima, kterým nejde odporovat, nikdy jsem si nevšiml, jaké má oči.

,, Tak p-proč jsi mi nedal p-pěstí?"Zeptal se a utřel si slzy rukávem. Proč jsem mu nedal pěstí? To by mě také zajímalo. Kdybych ho viděl z dálky, klidně bych to udělal, ale v tu chvíli, kdy jsem mohl zkoumat každý detail jeho obličeje, nedokázal jsem to.

,, Jimine, nemůžu dát pěstí jen z toho, že to někdo jiný chce."Odpověděl jsem a začal palcem mnout jeho ramena, za které jsem je držel. Nechtěl jsem, aby si myslel, že mu chci teď něco za školou udělat. Zmlátit ho, cokoliv. Nic.

,, Ale Kooka bys zmlátil hned, že?"Vzlykl a váhavě se mi podíval do očí. Tak tohle jsem vůbec nečekal. Jak ho mohl napadnout zrovna Kook? Jsem kdyžtak čekal, že navrhne Hoseoka. Snad neslyšel náš rozhovor s Hoseokem. Je to vůbec možný? Ale dává to smysl, že se pak vynořil ze dveří školy. Třeba to opravdu slyšel, kdo ví?

,, Jak-"

,, Je to přece tvůj ex."Vyhrkl hned a já ho pustil.,,Proto jsi věděl jeho jméno a on zase tvoje. Proto Kook nechce, abych se s tebou stýkal. Protože jste spolu něco měli a jeden z vás to podělal. Hm? Kdo si začal, Yoongi?"Opravdu se mě na tohle ptá? Chce, abych mu řekl, že to Jungkook mě začal první podvádět? Vždyť mu to úplně zničí vztah. Bude se bát, že se mu stane to samé.

,, Já."Zalhal jsem a sklopil pohled. Proč mu nechci říct pravdu? Místo toho jsem to hodil na sebe. Normálně bych chtěl, aby se s Jungkookem přestal on vídat.

,, Ale já myslel-"Sakra, umí to pochopit?!

,, Myslet je hovno vědět!"Křikl jsem po něm a rozhodil rukama.,, Možná, že jsi slyšel úplně něco jinýho, ale já to zažil na vlastní kůži! On... Jungkook..."Malinko jsem se uklidnil.,, Jimine... Věř mi alespoň."Řekl jsem to. Já to fakt řekl. Vždyť tohle bylo to nejtěžší, co jsem kdy někomu řekl. Starý pocit.

Objal jsem ho kolem pasu a položil si hlavu na jeho rameno. Teď jsem to já, kdo ho první objal. Je vážně divný pocit, ale cítil jsem se, jako nový člověk.

Objal mě nazpátek, ale vtom se z rohu vynořil Jungkook. Sakra.

_______________________________________
-ᴋɪᴋɪ

1170slov❤️