Hold My Hand [p.jm x m.yg] ✔︎

39 - ,, 𝒀𝒐𝒖'𝒓𝒆 𝒉𝒂𝒏𝒅𝒔𝒐𝒎𝒆."

Probudil jsem se v objetí s Jiminem. Navzájem jsme se objímali. Včera jsem ho ještě vzal k sobě, protože Hoseok by měl moc vysvětlování proč má v domě dva spolužáky. Plus jsme museli z gauče 'posbírat' Jiminovy vlasy, už mu vypadávají jen tak, aniž bych se jich dotkl. Je to s ním opravdu špatné. Abych se přiznal, večer jsem ještě chvíli brečel a Jimin mě musel uklidňovat, že mě nikdy neopustí. Nevěřím tomu. I když bych hrozně moc chtěl tomu věřit, nedokážu to. Je mi z toho opravdu špatně.

Pomalu jsem oddělal Jiminovu hlavu z mého hrudníku a on se přetočil zády ke mně. Ačkoliv by měl teď vstávat, protože za dvě hodiny a půl musí být v nemocnici. Přesto jsem ho políbil do vlasů a vstal.

Odebral jsem se do kuchyně, kde jsem mu následně začal dělat snídani. Opravdu nevím, jak to teď bude. Co bych tu bez něj dělal? Jak vůbec mohl dostat rakovinu jen tak zničehonic? Možná si o tom moc ze školy nepamatuju, hold. Ale bojím se o něj. Bojím se, že ho ztratím. Je to přece jenom člověk, který mě dokázal rozesmát, který mě opět přivedl do lásky. Nikdy jsem už neměl v plánu se zamilovat, jenže Jimin... Mi zřejmě nedal na vybranou. Stále si však nejsem jistý, zda tohle je vážně láska.

Dodělal jsem snídani, všechno dal na tácek a rozešel se zpátky do ložnice. Jimin spal. Jak dlouho že on spí? Položil jsem tácek na noční stolek a lehl si vedle něj. Byl opravdu krásný, ale musel jsem ho vzbudit.

,, Jiminie, vstávej~"Zašeptal jsem a políbil ho na nos, načež se jenom zavrtěl.,, Haló~"Trochu jsem s ním zatřásl.,, Notak~"Pomalu už otevíral oči, jenže po chvilce to zase vzdal. Sakra, tak to je porod.,, Jiminie, zlato~"Třeba ho tohle probudí.

,, Jak jsi mě to nazval?"Uchechtl se a pomalu otevřel oči.,, Vypadám snad jako zlato?"

,, To bylo schválně."Řekl jsem a sedl si.,,Přinesl jsem ti jídlo."

,, Tos nemusel."Lehce se usmál a také si sedl.,,Podívej se na mě."Učinil jsem tak a on mě dlouze políbil na rty. Ten má nějak energii. Myslím, že to je jenom kvůli tomu, co mu teď je.

Odtáhl jsem se a usmál se.,, Ranní pusa?"

,, Možná."Odpověděl a pokrčil rameny.,, Ale na to si nezvykej."

Úsměv mi povadl a já mu podal tácek.,, Jez."

,, Yoongi, nebuď nijak smutný."Fňukl a chytl mě za ruku.,, Máme ještě dost času."To on nemůže vědět. Nikdy neví, kdy mu čas dojde.

,, Já vím."Povzdechl jsem si a opřel si hlavu o jeho rameno.,, Vážně tě mám rád. Až nezdrávo."

,, Já tebe."

Začal jíst a já ho celou dobu pozoroval. Nemohl jsem na něj přestat dívat. Co když se na něj takhle už dál nebudu moct koukat?

,, Co se na mě tak koukáš?"Uchechtl se a odvrátil pohled. Je pravda, že na něj omylem koukám jak na svatý obrázek. Musí to vypadat hrozně divně.

,, Jsi pěkný."Odpověděl jsem a pokrčil rameny.

,, Nekecej."Usmál se.

,, Nekecám."Odporoval jsem a sklopil pohled.,,Bych se na tebe koukal pořád."Schoval jsem tvář do jeho ramene a opět nechal slzy téct.,, Omlouvám se."

Povzdechl si a objal mě.,, Yoongi, řekl jsem, že nemáš brečet."Řekl a já jen přikývl.,, Nechci, abys ty chvíle, co mi zbývají jenom brečel a nic jiného nedělal. Chci ještě slyšet tvůj smích."

,, Promiň."

Zvedl mi hlavu a začal mě líbat. To je snad jeden z mála momentů, kdy se do tohohle pustil. Většinou já tohle začínám, ne on, jelikož nemůže jen tak přestat myslet na Jungkooka a podvést ho. Vyhoupl se nade mě a já si ho za pas přitáhl více k sobě.