Hold My Hand [p.jm x m.yg] ✔︎

29 - ,, 𝑻𝒉𝒂𝒕 𝒅𝒐𝒐𝒓 𝒊𝒔 𝒑𝒓𝒆𝒕𝒕𝒊𝒆𝒓 𝒕𝒉𝒂𝒏 𝒚𝒐𝒖."

Bože můj, kde je? Popravdě jsem vstal před půlhodinou a on stále nic. Vždyť zmešká školu! Čím jsem si tohle vysloužil? Já jsem už převlečený, chybí mi se jenom najíst a on si v klidu spí.

Povzdechl jsem si a vstoupil do ložnice. Jakobych o tom nemluvil. Peřina byla všude, jakože chápeme. Dost se rozvaloval, jenže já neměl to odhodlání mu to říct. Co si budem? Je roztomilý, když spí. To musím uznat.

,, Hej, Jimine."Oslovil jsem ho a zatřepal s ním, načež jen zamručel.,, Vstávej, dělej."Zakroutil hlavou a já z něj tedy strhl peřinu.,, To já jsem šel spát o půlnoci, ne ty."Zakopl jsem o peřinu, a tak jsem na něj spadl. Málem. Dokázal jsem se ještě přidržet rukama vedle jeho hlavy. Opět jsme si byli nehorázně blízko. Proč se mi tohle stává? Zrovna mně?

,, Co děláš?"Uchechtl se a podíval se mi do očí. Bože.

,, U-Um, nic."Odpověděl jsem rychle a slezl z něj. Tak tohle je teprve trapas.

,, To vidím."Usmál se a sedl si.,, Kolik je?"

,, Je sedm."Odpověděl jsem a založil si ruce na prsou, načež na mě vykulil oči.,, Co? Nekoukej na mě a běž, nebo tě vyhodím z okna."

Okamžitě vstal a rozeběhl se pryč. Zasmál jsem se a v tu chvíli se znovu objevil ve dveřích. Úsměv mi zmizel. Ne, tohle prostě už horší nemůže být!

,, Co kdyby ses příště usmál na mě a ne na dveře?"Řekl a protočil oči. No jasně.

,, Ty dveře jsou hezčí než ty."Odfrkl jsem si.,,A teď běž, prosimtě."

,, Fajn."Povzdechl si a odešel.

Tentokrát jsem se neusmál a odešel za ním. Na stole už měl snídani, takže jsem v klidu a můžu na něj počkat. Jak dlouho asi, hm? Nemůžu ho nechat samotného v bytě, maximálně by tak něco zničil. Nebo bych mu vypnul všechno, co se dá. On dokáže všechno.

,, Chutná?"Zeptal jsem se a opřel se o linku.

,, Jo, hrozně."Zamumlal s plnou pusou. Nemohl jsem to vydržet. Otočil jsem se a usmál se. Tak tohle bude těžký. Znovu jsem nasadil svůj chladný pohled a otočil se na něj. Tentokrát on se usmíval.

,, Co je?"Odvětil jsem. Viděl to snad? Tak stoprocentně by se nekoukal do skleněný skříně. Nebo možná?

,, Ale nic."Zakroutil hlavou a dál jedl. Byl tak pomalý. Nikdy mi to nepřišlo, ale to jsme měli oba čas. Teď má něco kolem 20 minut, sakra, a on stále jí.

,, Hele, já tady na tebe nebudu čekat celou dobu, pokud nezačneš jíst rychleji."Prohlásil jsem a založil si ruce na prsou.

,, Myslíš dost nepozitivně."Udělal poker face.,,Kdybys mi tady nechal klíčky, mohl bys jít a-"

,, V žádném případě tě nebudu nechávat samotnýho ve vlastním bytě."Přerušil jsem ho.,,Zas tak blbý nejsem."Nadzvedl obočí. Pochybuje snad?,, Jez."Poslechl. Občas mě fascinuje jak si dovoluje i na starší, zatímco na Kooka se jenom podívá a snaží se, aby ho nezmlátil. Je to tak naivní.

Dojedl a vstal.,, Můžu si na chvíli zabrat koupelnu?"Zeptal se a já přikývl. Odběhl do koupelny i s oblečením. Chvíli klid.

Uchechtl jsem se a sedl si ke stolu. Jak jsme se sem dopracovali? Několik neshod a stejně je momentálně u mě doma s úsměvem. Je normální, aby se tohle mohlo stát za dva týdny? Vlastně za chvíli se budem znát už měsíc! O můj bože! Proč?! Měsíc jsem to s ním musel přetrpět.

,, Můžem jít?"Zeptal se, když se vynořil ze dveří, načež jsem přikývl a vstal.

Usmál se a rozešel se ke dveřím, avšak já ho chytl za ruku. Přinutilo ho to zastavit, avšak se na mě neotočil. Zůstal stát zády ke mně. Otočil jsem si ho ke mně čelem a chytl ho za boky. Chvíli se na mě koukal a poté sklopil pohled. Je vážně tak nevinný. Jemně a dlouze jsem ho políbil na čelo a znovu se na něj podíval.