Ty máš právo akorát na...

Prolog

Přemýšlela jsem, o čem rozepíši novou povídku, když jsem tak projížděla složkami v noťasu. Objevila jsem tam dva starší návrhy, lépe řečeno jejich kapitoly, které jsem rozepsala někdy v době jako odplata a zapomněla jsem na ně. Rozhodla jsem se rozepsat tedy znovu jeden z nich, ale nevěděla jsem který. Ale jelikož YoonMin už tu je a druhý se vydává s přídavkem HoSeoka, rozhodla jsem se pro TaeKook. Není to ale můj zrovna oblíbený pár, takže jsem chtěla napsat něco úplně jiného... Ale pak jsem si vzpomněla na svojí současně bývalou spolužačku, která tenhle pár miluje, tak jsem se rozhodla se obětovat :D Važ si toho, Adéloš :D

"Ano? U telefonu Jean JungKook." Zvedl jsem pevnou linku. Zrovna jsem byl na odchodu a ve chvíli, kdy se mi představil volající, přál jsem si, abych tu už nebyl. "Dobrý den. U telefonu Kim. Omlouvám se, že obtěžuji, takto pozdě, ale potřeboval bych vaší pomoct. Známe se už celkem dlouho, od doby co jste začal svojí kariéru, ne?" "Mluvte rovnou k věci, pane Kime. Jde o vašeho syna, TaeHyunga, že?" "Oh. Bohužel ano." Přiznal, ale já nemínil být jako ostatní. Toho malého zmetka tu zná každý právník v okolí. Všichni se ho snaží ze všeho vysekat a on je na ně hnusný, hrubý a vyhrožuje jim. Já takový nebudu. "Omlouvám se, ale budete si muset zavolat někomu jinému. Chápu, že je to váš syn, ale já nebudu jako všichni ignorovat co provedl a snažit se ho z toho dostat." Bylo to ode mě drzé, ale neměl jsem to zapotřebí. "Právě proto volám vám." Povzdechl si a odmlčel se. "Chci, aby si uvědomil co provedl." Překvapeně jsem vydechl. "Dobře vám zaplatím." Samozřejmě že ano. Já nejsem žádný laciný právník. "Která policejní stanice?" Vzdal jsem to. "Dobře. Postarám se o to." Ujistil jsem ho a zavěsil. Sakra. Mám takový pocit, že tohle nebude jen na celý večer. Jestli mu to dám dneska vyžrat, tak mě ten hajzl na pokoji nenechá. No, tak jdeme na to.