Můj nevlastní bratr

20.

Pohled Martina:

Šel jsem do ložnice a začal se převlékat. Liv přišla za mnou a z kufru si vytáhla černé šaty, černé spodní prádlo, líčení a boty na podpatku.

Když se oblékla a nalíčila, hrozně moc jí to slušelo. Nikdy jsem neviděl hezčí dívku. Já doufám že spolu už budeme napořád. Došla ke mě a já jí políbil.

,,Miluju tě" zašeptal jsem.

,,Já tebe taky."  Vzal jsem jí kolem pasu, odemkl jsem dveře a vyšli jsme ven. Otevřel jsem jí dveře od auta a počkal až si nastoupí a potom jsem zavřel dveře. Já si nastoupil na místo řidiče, strčil klíčky do zapalování a nastartloval.

---

Už je to asi hodinu co tu jsme a nemůžu Liv nikde najít. Doufám že se jí nic nestalo, je pořádně opilá. Bojím se o ní. Najednou jí vidím jak jde s... Laganem? Co ten tu dělá?

,,Marto?"

,,Copak lásko?"

,,Víš... Chci se vrátit k Loganovi."

,,Cože? Vždyť ti ublížil. To nemůžeš myslet vážně."

,,Už jí neublížím."

,,Ty se do toho neplet. Ty jsi mi úplně u prdele."

,,Hele kámo, nemůžeme to vše hodit za hlavu?"

,,To si ze mě děláš jako dobrej den nebo co? Však jsi jí ublížil a to já nesnesu."

,,Omluvil jsem se jí a ona topřijala."

,,Hm." Zabručel jsem a odešel.

Tohle mi nemohla udělat. Zlomila mi srdce. Nenávidím jí. Najednou mi do hlavy vlezla jedna písnička která je zřejmě ted mou situací. Tak trošku. Začal jsem si jí zpívat.

,,Proč ona nemůže věřit?

Cítím k ní lásku a ona to neví.
Chtěl bych jí dokázat, že láska není slepá.
Chodil jsem na akce a myslel jenom na ni.
Ona si říká, že mě někdo získá,
vždyť já jsem byl jen její, ne kluk na zítra.
Ona si nezvykla, čas mi utíká.
Nevěří mi ani nebude věřit.
Lidi jí říkají z pomluv jen závist.
Dokonalý vztah, ale ty máš prý na víc.
Co mám dělat dál, když nemá čistou hlavu?
Chci jí ukázat jen reálnou pravdu.
Chtěl bych ji políbit a chtěl bych ji obejmout,
ale teď díky tomu musím jít stranou.
Přeju jí vše, ať najde lásku pravou,
budu ji sledovat se slzou jak stárnou.

Zničeho nic mi začali téct slzy a už jsem neudržel vzlyky.

Pohled Liv druhý den ráno:

Probudila jsem se s pořádnou kocovinou a jen co jsem otevřela oči jsem bolestí zaknučela. Podívala jsem se vedle sebe a tam nikdo. Na nočním stolku byla voda s brufenem. Hned jem si ho vzala a vylezla z postele. Jediné co si pamatuji je, že jsem se s Martinem rozešla a vrátila se k Loganovi. Ano, byla to hloupost ale já si prostě nemůžu pomoct. Pořád k Loganovi něco cítím. Došla jsem do kuchyně a tam byl logan s rodiči. 

,,Jé ahoj mami, ahoj Connore."

,,Ahojky holčičko, moc ti to přeji."

,,Ehm... a co?"

,,Sice jste nevlastní sourozenci ale jsem moc ráda že jsi šťastná, jen prosím at' nejsi těhotná."

,,To se neboj mami."

,,Lásko mě jsi ještě nepřivítala." řekl Logan dotčeně a já k němu hned přispěchala.

,,Promiň zlato." omluvila jsem se mu a políbila ho. On se usmál a začal spolupracovat.

,,Liv?"

,,Ano?"

,,Mohli bychom si promluvit? Omluvíte nás?"

,,Jasně." řekla mamka.

Logan mě zatáhl do pokoje a zavřel. Otočil se na mě a v očích měl slzy.

,,Co se děje?"

,,Chci se ti omluvit za vše co jsem ti kdy způsobil a fakt mě to hrozně mrzí. Musím se ti přiznat že jsem nebyl při smyslech a byl jsem zkouřenej. Nikdy bych ti opravdu neublížil. Potom co se to stalo a já se z toho vyspal tak jsem toho litoval a řekl jsem trávě dost. Můžeš se na mě spolehnout že už si to nikdy nevezmu a budeme mít spokojený život.  Miluješ mě ještě? Odpustíš mi?"

,,Ano miluji tě a moc a ano odpouštím ti."

,,Děkuji lásko. Taky tě miluji" a své tvrzení zapečetil polibkem.

Ahoj tak je tu po dlouhé době nová kapitola. Omlouvám se že jsem dlouho nepsala ale musela jsem psát hodně úkolů kvůli tomu koronaviru. Určitě jste to tak měli taky. Děkuji že to chápete.

Pac a pusu  5SOS_czech_luke