Bez Limitu / FF Konex

Varování od Boha

Došlo mi, že se nemůžu trápit kvůli něčemu, co nejspíš nikdy nebude fungovat tak, jak bych si představovala. Daniel měl svou práci okolo hudby a já měla kolo a vše s tím spojené.

S Tokym chystáme drop mého oblečení a já myslím jen na něj. Od rána je mi neskutečně špatně a já nevím proč. Čekala jsem, že se to mezi náma nějak změní po tom všem, ale nestalo se tak. Daniel mi neodepisuje a když jsme včera byli u kluků, tak tam ani nebyl.

"Hej Mário vnímaš?" Tokyho hlas naprosto přeruší mé myšlenkové pohody. Zmateně se na něj podívám, což pochopí jako, že jsem ho vůbec neposlouchala.

"Chci se nechat potetovat" vyhrknu bezmyšlenkovitě. Možná toho budu litovat, ale chci to.

"Můžu zkusit zavolat Jakubovi aby se zeptal Steva, měl by mít volnej termín" nabídne s úsměvem, ale pak zvážní.

"Hele co Daniel vůbec?" ptá se mě.

"Nic, po tom večeru se ani jednou neozval" pokrčím rameny. Nevím, co chce slyšet.

"To mě mrzí ale zkuste si třeba promluvit" navrhne.

"Já na to ale nemám čas. Vidíš, že mi od včera pomáháš s dropem, taky mám navýšený tréninky protože mě čeká nejdůležitější závod sezóny. Nemůžu ztrácet čas někým, kdo o to ani nestojí Tommy a ty to moc dobře víš." Myslím, že mě pochopí. Natáhne se, aby mě soucitně pohladil po rameni a usměje se.

"On si to uvědomí. Je to pro něj všechno nový, dlouho nikoho nemiloval a myslím si, že to zapomněl" zasměje se, ale mě do smíchu moc není. Pokud přece někoho milujete, chcete s tou osobou být a rozhodně ji neignorujete tak, jako to dělá teď on.

"Jenom, aby si to neuvědomil pozdě" řeknu po chvíli ticha, kdy jen skládáme mikiny a trička do krabic.

"Jakože by sis začala třeba se mnou?" zeptá se pobaveně. To mě donutí se usmát. "Seš fakt úžasná holka ale seš pro mě spíš jako ségra nebo tak."

"Neboj Tommy, beru tě stejně. Já to myslím tak, abych si třeba na tu samotu nezvykla víš" snažím se mu vysvětlit, co mám na srdci. Ale on to nejspíš nepochopí.

"Nejsi sama, máš mě a ostatní kluky."

"Všiml sis, že se s některýma moc nebavím? Mám dojem, že třeba takový Jirka mě moc nemusí nebo ten Andreas. Když jsem u vás, chová se divně." Na to se on rozesměje a já jsem teď ta, která to nechápe.

"Zrovna Andy je do tebe zamilovanej až po uši. Hele víš co? Půjdeme dneska k nám na grilovačku."

"Ne to ne, nebudu vám tam zase oxidovat" namítám ale on zavrtí hlavou.

Není mi vůbec dobře. Cítím se najednou tak strašně slabá. Sedím v křesílku u kluků na zahradě s hlavou opřenou dozadu a zároveň sleduju, jak se ke mě přibližuje Dominik s jeho klasickým úsměvem.

"Co je s tebou Mei? Vypadáš strašně" opře se o opěrku, přičemž se na mě starostlivě podívá.

"Jsem trochu unavená, kolik je prosím tě hodin? Měla bych do fitka" narovnám se. Můj telefon se před chvílí vybil, takže jsem odkázaná na ně.

"Za minutu devět. Hele napadlo mě, můžu jít s tebou? Dlouho jsme nikde nebyli." Udělá na mě psí oči a já přikývnu. Protože těm jeho oříškům se nedá odolat.

"Tak já se jdu převlíct. Jo a Konex je ve studiu, pracuje na albumu" poslední větu zašeptá tak, abych ji slyšela jen já a odejde.

"Kluci já už jdu. Mám ještě fitko" řeknu směrem ke skupince u grilu, která dlouhosáhle debatuje o tom, jestli je maso hotové nebo tak jen vypadá.

"A přijdeš ještě?" ptá se Nataša, která sedí u stolu.

"Mám?"

"Jasně, že jo. Děláme ti tu jídlo jako" řekne Zoot uražene a s pivem v ruce jde ke mě.

"Tak já přijdu co nejdřív" ušklíbnu se.

Pohled Dominika:

Nejsem si jistej, jestli byl dobrej nápad s ní chodit.

Na začátku jsme snad hodinu běhali na pase, já teda poslední půlhodinu jen šel rychlejší chůzí, ale ona běžela. Když slezla, šla si pro švihadlo a chvíli skákala. Bylo mi špatně a myslel jsem, že každou chvíli budu zvracet.

Teď sedím na podložce, kde jsem předtím dělal sedlehy a sleduju, jak dřepuje s patnácti kilovým kotoučem. Přidal bych ale sledovat ji mi přijde rozumnější a taky mnohem příjemnější. Trochu mě mrzí, že ji Konex sbalil dřív, než jsem si s ní stihl užít. Kdybych věděl, že se zachová jak čurák, ani ji k nám nevedu.

"Jdeš nebo tam budeš dál sedět?" Teprve teď si všimnu, že přestala s dřepováním a stojí u dveří s batohem na zádech a s kšiltovkou na hlavě.

"Jsem se zamyslel, už jdu" začnu se zvedat, přičemž beru podložku, abych ji mohl uklidit a jít za Máriou.

Pohled Márii :

Doma jsem se osprchovala, nakrmila Rafaela a se slibem, že se co nevidět vrátím jsem vyjela ke klukům.

Po cestě jsem jedla banán, moje první jídlo za den. Neměla jsem totiž vůbec čas jíst. A taky si nedám teď nic, protože Zoot říkal, že mi taky dělají jídlo. Jsem ráda, že jsem s klukama v pohodě.

Když s kolem na rameni vyjdu do jejich patra, zaklepu.

"Už jdu jenom minutku" slyším Hasana za dveřmi. Dveře se otevřou a v nich opravdu stojí on.

"Pojď si sem dát kolo a zase jdeme dolů" vpustí mě dovnitř. Kolo zaparkuju hned v chodbě a přilbu položím na sedačku.

"Ono se nám to předtím trochu nepovedlo, takže to děláme znovu. Kája nám řekla, že se to griluje jen z lehka ale ty vole my to nevěděli" brání se Decky, když sebou třísknu do křesílka, na kterém jsem seděla i předtím. Cítím se ještě hůř, než když jsem odcházela.

"To je dobrý, já nemám hlad" usměju se, protože ten hlad mě opravdu přejde.

"Vypadáš jak mrtvola" poznamená Hasan mým směrem. Už chci něco namítnout, ale rozezní se mi telefon.

"Christiana Mária prosím?" vstanu a pomalu jdu dál, aby mě ostatní nerušili.

"Čau, rád tě slyším tady Nikolas. Potřebuju jenom, aby si mi potvrdila účast na WordRidu, můžeme s tebou počítat?"

"Čau Niko, jasně budu tam" opru se ramenem o strom. Mám pocit, že mi brzo praskne hlava.

"Tak mi ti pošleme na mail prihlášku, však to znáš je to furt stejný. Jo a abych nezapomněl, dneska mi došel tvůj merch co si mi poslala, fakt luxus." Je hezký, že si chce Nikolas povídat ale já momentálně nemám moc náladu.

"Díky, dalo to dost práce" přiznám tiše.

"Ne fakt ta černá s červenou k tobě jde víc než růžová. No nic, těším se až se potkáme, zatím se měj" s tímto hovor típne a já telefon zastrčím do kapsy.

"Už to máme hotový, tak se pojď najíst" volá na mě Zoot, přičemž ve vzduchu máchá masovou vidličkou.

Chci se rozejít k nim, ale moje hlava se ještě víc zamotá a já padám k zemi.

"Mário!" slyším několik vyděšených hlasů, než spadnu do úplné tmy.

Myslím, že tohle bylo varování od Boha, že ani já nejsem nesmrtelná.