Bez Limitu / FF Konex

Štědrý den

S Gabryllem jsme se vydrželi nebavit až do Štědrého dne, kdy za mnou přišel a zeptal se, jestli nemám izolepu a černý fix. A já se bála, že nestíhám, když jsem včera celé odpoledne balila. 

Takže zatímco on si balil dárky, já projížděla internet, abych zjistila, jak správně udělat bramborový salát. Teď si asi klepete na hlavu, že neumím ani to. Upřímně, já Vánoce minulé roky neprožívala a kapra se salátem jsem měla naposledy doma, kde ho dělala mamka s Anittou. 

"Chceš pomôcť?" zeptá se, když stojím u linky a loupu předvařené brambory. 

"Jestli se ti chce, můžeš dát vařit vajíčka" kývnu hlavou k lednici. On se na mě chvíli zmateně dívá, potom se zamračí a otočí se k lednici. 

Nakonec si stoupne vedle mě, z příborníku si vezme nožík a začne mi pomáhat. Nejradši bych se ho zeptala, co se děje.

Možná se chce vrátit domů. Nejspíš mu totiž už lezu na nervy. Já sobě totiž taky. Nechci se neustále vymlouvat na to, že jsem těhotná, protože je to jenom můj problém. 

"Hele ... Já vím, že jsem hrozná. Promiň" řeknu tiše. Nechci se s ním hádat, ani ho ignorovat. Nedovedu si představit, že by zrovna on odešel z mého života. 

Pamatujete, jak jsem vás nedávno přesvědčovala o tom, že ty pusy, který si dáváme při loučení pro mě nic neznamenají? Tehdy neznamenaly. Teď jo. 

Cítím se jako šlapka nebo něco tomu podobný.

Chci svůj původní život zpátky. Chci vrátit den, kdy mi Andreas zachránil padesáti korunu. Nic z toho se nemuselo stát. Nebyla bych těhotná.  Mohla bych teď žít tak, jako před tím dnem. 

"Nie to ja sa ti ospravedlňujem, bol som kokot. Mám toho teraz moc, po sviatkoch budem musieť na chvíľu odísť a pracovať"položí bramboru i s nožíkem na linku a otočí se ke mě. Já udělám to samé. Myslím, že tohle je ta chvíle, kdy jsme si oba uvědomili, že jsme se chovali jako malé děti. 

"Odjedeš?" přesvědčuj se, protože ta představa se mi nelíbí. 

"Áno ale vrátim sa hneď ako budem môcť. No tak, predsa si nezničíme Vianoce. Choď ku mne nech ťa môžem objímať" přitáhne mě k sobě a než stihnu cokoliv říct, objímá mě. 

"Musím to dodělat." Po několika minutách, kdy jsem se k němu tulila, se odtáhnu, abych konečně dodělala aspoň ten salát. 

.

Plánovala jsme si, že mu poukaz ke Stevovi strčím do stromku v krásné černé obálce. Chtěla jsem ho překvapit. 

Jenže překvapil on mě. Po večeři se omluvil, že je hned zpátky a i s Mailo zmizel na deset minut pryč. Když se vrátil, táhl s sebou červeno černý kolo. Moje kolo. Úplně první kolo, který jsem dostala od rodičů. 

"Kde si ho sehnal?" ptám se, když jsem na cestě k němu. Myslela jsem, že už na něm jezdí Bůh ví kdo. 

"To je tajomstvo. Ešte mám pre teba toto" uculí se, načež ze zadní kapsy kalhot vytáhne černou krabičku, kterou mi podá. 

Roztřesenými prsty krabičku otevřu. To si ze mě dělá srandu. 

"Ježíši to je krásný. Děkuju" řeknu a vrhnu se na něj. Gabryell se zapotácí a zasměje se. 

"Zapnem ti ho" odtáhne se, já mu podám zlatý řetízek a otočím se, aby mi pověsil na krk. Mezi prsty chytnu malé M a zářivě se usměju. 

"M?" zvednu s úsměvem obočí. Nemůžu jinak, je to strašně hezký.

"Môže to mať viac významov. Mária, Mailo a Maťo" vysvětluje mi. 

"Jakože tvoje jméno." Páni, ty jsi bleskl Mário. Vážně. 

"Původně jsem měla v plánu ti to strčit do stromku, ale nějak to nevyšlo. Je to jen taková drobnost, snad to využiješ" melu nervozně, když mu do ruky strhám černou obálku. 

"Drobnosť? Mne z teba vážne jebne Mária. Dakujem ti" říká mi s úsměvem. Obálku zase zavře, položí na stolek a jde ke mně. Já se na něj usměju. 

"A teď vážně, kde jsi sehnal to kolo?" Opravdu by mě to zajímalo. 

"Nepoviem ti to" vrtí hlavou a víc mě k sobě natiskne, stála však dává pozor na bříško. 

"Prosím" ohrnu spodní ret doufajíc, že mi to řekne. Gabryell se zasměje a skloní se ke mě pro polibek.

Když rukou sjedu k jeho pásku, se kterým už mám mimo jiné zkušenosti, někdo hlasitě zaklepe. 

Nesouhlasně zamrčím, pustím ho a jdu otevřít. 

"Veselý Vánoce" zakřičí na mě Dominik s širokým úsměvem. 

"Co tu děláte?" ptám se, když se mi skoro všichni nahrnou do bytu. 

"Nudili jsme se" objasní mi Tom s úsměvem. To je poprvé, co je vidím v jakž takž slušném oblečení. 

"Donesli jsme dárečky" uculí se na mě Jakub a jako důkaz zvedne do vzduchu velkou tašku.

"Vlastně je to většina pro mimčo, pro Mailo a pro Rafaela" informuje mě Dominik, který prochází okolo mě s talířem plným cukroví. V pořádku Dominiku, buď tu jako doma. 

Po nekonečném rozbalovaní dárků se zvednu, abych uklidila všude přítomné útržky balícího papíru. Kluci se posadí k televizi, kde běží nějaká česká pohádka a já se schovám v ložnici. Potřebuju chvíli klidu. Bez kluků, jen já samotná. 

Unaveně se posadím na postel a své ruce přemístím na břicho.

Pohled Dominika: 

Viděl jsem, jak se Mária necítí dobře. Proto jsem ani nebyl překvapenej, když se zavřela u sebe. Ani se ji nedivím, musí to pro ní bejt těžký. 

"Takže ty a Mária?" ptá se Jakub Gabryella. Ten k němu zvedne hlavu a ušklíbne se. 

"Ako to myslíš?" 

Nechápu, proč se ho na to ptá před Konví. I když mu by tom mělo bejt jedno, protože si našel nějakou dvacetiletou holku. Viděl jsem ji jen letmo předevčírem a musím říct, že Mária je mnohonásobně krásnější. Je to prostě blbec, neví co ztratil. 

"Chodíte spolu ne?" vloží se do toho Tokáč. 

"Nie" zasměje se Slovák. 

Chystám se přidat k jejich debatě, ale do obýváku vchází Mária. Už na sobě nemá ty hezký, obtáhnutý šaty, ale šedý vytahaný tepláky a černý tričko z jejího merche. 

"Plánujete tu zůstat přes noc?" zeptá se, když sebou plácne na koberec vedle Tokáče. 

"Asi ne, po pohádce půjdem" rozhodne Jakub s úsměvem. Ona kývne a ze stolu sebere telefon. 

Přesně jak říkal Jakub, po pohádce se spakujeme, rozloučíme se a mizíme pryč. Mám pocit, že je venku snad mínus milion stupňů.