Bez Limitu / FF Konex

Rozmýšľala si nad tým

Hned, jakmile jsem ho uviděla, všechen smutek se vrátil a mě bylo na nic.

"Půjdeme prosím domů?" špitnu. Anitta se na mě nejdřív nechápavě podívá, ale když si všimne, kam se dívám, přikývne.

"Idem platiť, počkajte ma" s tímto Gabryell vstane a jde k baru, aby nemusel čekat na číšníci, která zrovna  objednává u kluků.

"Ahoj Mei" usmívá se na mě Dominik, když procházím okolo stolu.

"Ahoj Domi" opětuju mu malý úsměv.

Chci pokračovat dál, ale něčí ruka mě zastaví.

"Co je?" ptám se Daniela, který svírá mou ruku.

"Chcel som ťa pozdraviť. Ako sa máš?"

Mám dojem, že jsem přeslechla. Dělá si ze mě srandu? Jak se mě může ptát na tohle? To nemyslí vážně.

"Než jsem tě musela zase vidět, tak mi bylo docela i dobře" odseknu a ruku z jeho sevření vykroutím. To Daniel vstane, takže stojíme naproti sobě a hledíme si do očí.

"Rozmýšľala si o tom?" zeptá se, přičemž hlavou kývne k mému břichu.

"Jo, často a jak vidíš, tak nebyla blbá a nezabila svoje dítě. Budeš si muset najít někoho jiného do postele" Anitta se přede mě bojovně postaví.

"Nedělejte tady drama kurva klid" vloží se do toho Jakub, přičemž nezapomene protočit očima.

Věnuju Danielovi poslední pohled a zamířím ke Gabryellovi, který čeká s mým kabátem v ruce.

"Slováci jsou takoví čuráci" uleví si má sestra, když už jsme na cestě domů.

"To ti ďakujem" ušklíbne se Gabryell s cigaretou v ruce.

"Ti mladí."

"Akože ja som starý?" chytne se ublíženě za srdce.

"Neřekla jsem, že seš starej. Jenom už nejsi nejmladší" Anitta pokrčí rameny a nevinně se usměje.

Gabryell zahazuje cigaretu a skáče po mojí sestře. Oba skončí v hromadě čerstvě napadaného sněhu. A já, přes blbou náladu způsobenou osobou v restauraci, se zasměju.

"Nevím jak vy dva, ale já jdu domů" nepatrně se nad dvojici nakloním.

Anitta mu dá pěstí do ramene, načež se vyhrabe nahoru.

"Pomôžeš mi moja?" prosí mě. Chvíli se jen tak dívám, jak leží ve sněhu. S přikývnutím k němu nátahnu ruce.

"Dneska máme práce jako na kostele." 

Nechápavě se podívám po Anittě, která se rozhlíží po mém bytě.

"Máš tu někde vánoční ozdoby? Jo a abych nezapomněla, upečeme nějaký cukroví a taky jsem si říkala, že by si měla zavolat rodičům. Ptali se na tebe" možná má pravdu, mohla bych se jim ozvat.

"Možná něco málo bude dole ve sklepě, klíče jsou pověšený nad botníkem" kývju hlavou do chodby.

Anitta se usměje, čapne Gabryella za rukáv a táhne ho ven.

"Čo robíš trúba?"

"Moje sestra teď potřebuje klid a my dva jdem do sklepa pro ozdoby" vysvětluje mu mezitím, co si obouvá boty.

Hned, jakmile se za nimi zabouchnou dveře, vytahuju telefon a v kontaktech hledám mámu.

"Mário, jsi to opravdu ty?" ozve se mámin hlas na druhé straně.

"Ahoj mami" špitnu.

"Jsi v pořádku zlato? Jsem tak neskutečně ráda, že jsi zavolala. Jak se ti vede? Slyšela jsem, že máš chlapce" zahlcuje mě.

"Mami musím ti toho tolik říct. Nevím, kde mám začít" mluvím nakřáplým hlasem. Bojím, že když ji všechno řeknu, vzdají se mě. 

"Letos budeme na Vánoce v Praze, táta tu má nějakou práci. Co by si řekla, kdybychom se zastavili?" vsadím se, že se usmívá. Vždycky byla tak hodná. 

"Tak jo. Strašně mě mrzí, že jsem se neozvala dřív, promiň mami" přiznávám.

"Hlavní je, že si zavolala. No nic koťátko moje, budu muset končit, zrovna peču. Ještě ti napíšu, kdy se stavíme. Moc se těšíme, papapa."

"Dobře mami, ahoj" hovor ukončuju zrovna ve chvíli, kdy se v kuchyni objeví Gabryell s krabicí v ruce.

"Kde si ji zapomněl?" ptám se, protože moje starší sestra se stále neukazuje. 

"Za tie jej kecy som ju zabil a pohodil pri dverách" uculí se a krabici položí na stůl. 

"Cože si udělal?"

Gabryell mi nestihne odpovědět, má sestra totiž vrazí do kuchyně jako hurikán s velkou taškou, kde je několik řetězů světélek smotaných do sebe. 

Ale ne. Myslela jsem, že ta taška už tam dávno není. 

"Vy dva" ukáže na nás prstem "Vy dva si sednete a zatím rozmotáte světýlka, já půjdu nakoupit věci na to pečení" rozkáže, přičemž mně do rukou vrazí tašku. Super, po vánocích půjdou do popelnice. 

"A kam je jako dáme?" ptám se. Nechci, aby to tu vypadalo jako v bordelu. 

"Ach moje milá malá těhotná sestřičko, jedny pověsíme na balkon, další na stromeček a zbytku někam udám místo. Za hodinu jsem zpátky, tak si pohněte." Anitta mizí z bytu. 

Já se svalím na sedačku a vytáhnu obsah tašky ven. Gabryell se posadí vedle mě a začne mi pomáhat oddělovat jednotlivé řetězy. 

"Čo ti hovoril Dan v tej reštaurácii?" ptá se zvědavě. 

"No ptal se, jestli jsem si to nerozmyslela s juniorem. Nechápu, jak si to představuje i kdybych se teď rozhodla, že miminko nechci, je pozdě. Maximálně bych ho dala pak k adopci a to já nechci. Protože já se na něj vážně těším a už to škvrně miluju." 

Při představě, že tu bude okolo pobíhat junior se roztopím. 

"Rýchlo si niekoho nájdeš a prcek bude mať nevlastného otca" řekne. První rozmotaný řetěz položí pod sebe a začne rozmotávat další. 

"Víš že svobodný maminky nikdo moc nechce" smutně se usměju, načež si poposednu.

"Ja ťa vždy chcel lenže som na to prišiel neskoro" jeho přiznání mě dost zaskočí. Nikdy mě nenapadlo, že ke mně cítí něco víc, než kamarádství. 

"Já nevím, co ti na to mám říct" podívám se na něj. V jeho tmavých očích vidím něhu, kterou nikdy předtím neviděla. Neboj jsem ji nikdy nechtěla vidět. 

"V poriadku, len chcem aby si to vedela" usměje se. Vypadá to, že se k tomu dál nechce vracet, ale já nad tím musím neustále přemýšlet. Nechápu, proč mi to neřekl dřív, než jsem začala s Danielem. Teď jsme mohli být úplně někde jinde. 

"Upřímně jsem si myslela, že ty a moje sestra... však víc. Je věkově blíž k tobě a taky je mnohem hezčí. Nenapadlo mě, že by si něco cítil ke mě" řeknu do ticha. Gabryell, který celou dobu upírá pohled na světélka, se na mě podívá a ušklíbne se. 

"Jednoducho to tak je" pokrčí rameny. 

Nejspíš to, co se chystám udělat je úplně špatně a neměla bych to dělat. Ale vždycky jsem spíš konala a pak o tom přemýšlela. 

S přivřenýma očima se k němu nakloním a pomalu přitisknu své rty na jeho. 

Úplně tak nechápu proč to dělám. Myslím si, že za to můžou moje rozbouřený hormony, ale jediné, co já teď chci, je Gabryell.