Bez Limitu / FF Konex

Jediný mužský objekt

Miluju vás všechny! 

Momentálně jsem nemohla zůstat s Gabryellem sama. 

Takže když Anitta šla do obchodu, nacpala jsem se k ní. Nevyhýbám se mu kvůli tomu, co mi řekl, ale kvůli tomu, že moje hormony jsou k nevydržení. 

"Zdá se mi to nebo se snažíš utéct před Gabem?" odtuší Anitta při cestě k autu. 

"Je to momentálně jediný mužský objekt v mojí blízkosti a já se cítím jako upír prahnoucí po krvi." Pokud mě nepochopí, tak vážně nevím. 

"A proč se tomu bráníš?" pozvedne své dokonale namalované obočí. Posadím se vedle ní na místo spolujezdce. 

"Protože jsem těhotná, on je můj kamarád, je mu třicet a mě nedávno opustil kluk. Bylo by divný, kdybych si začala zrovna s Gabryellem." Má sestra nade mnou pokroutí hlavou. 

"Nevydržíš to. Už jenom kvůli tomu, jak se po sobě od začátku díváte. Takhle ses nikdy na Daniela nedívala" říká mi s pohledem upřeným na silnici před námi. 

Úplně tak nechápu, jak to myslí.

"Anitt já nechci zkazit to pouto, co jsme si mezi sebou za ty roky vybudovali. I kdybych k němu cítila něco víc, tak by mě nechtěl protože čekám dítě s někým jiným" vysvětluju.

"Večer to nevypadalo, že by tě nechtěl" usměje se. Já se na ni nechápavě podívám. Anitta zaparkuje a vyleze ven.

"Večer někam jdu a ty se mnou nepůjdeš" informuje mě, když stojíme u sýrů a já si vybírám, který si vezmu.

"A kam?" ptám se zvědavě, protože moje sestra nikdy nikam sama nechodila když byla v Pardubicích.

"Řekněme, že na přátelskou schůzku" pokrčí rameny a následně vytahuje zvonící telefon.

.

Když se vracíme domů, je skoro šest večer. Gabryell není doma, stejně jako Mailo. Anitta mi pomůže vybalit nákup a jde se nachystat. 

Zajímalo by mě, co asi teď dělá Dan. Myslí na mě stejně tak, jako já na něj? Nebo si někde užívá? 

Nechci se tím neustále trápit, ale prostě mě to tak mrzí. 

Taky by mě zajímalo, kde je Gabryell, většinou mu to tak netrvá. Doufám, že je v pořádku. 

"Tak já jdu, nejspíš mě nečekej. Napíšu ti" mává na mě Anitta o pár minut později, kdy sedím v kuchyni a studuju návod na přípravu Krtkova dortu. Dostala jsem na  něj šílenou chuť, takže doufám, že se mi povede. Jinak se rozbrečím. 

Fajn, nemůže to být tak těžký. Jenom to smíchám dohromady. Nic, co bych nezvládla. 

Nikdy jsem nepekla, to až letos. Kvůli Anittě. Já bych si totiž jako každý rok koupila už napečené cukroví od někoho jiného. 

Tolik mi chybí ježdění, nejradši bych i teď sedla na kolo a jela někam daleko. Naposledy jsem na něm seděla v srpnu. Dala bych cokoli za to, abych měla alespoň jedno z mých kol doma. 

Měla bych si sehnat práci. Nemůžu žít z pojištění. Já sama se s tím uživím, ale až přijde na svět prcek, tak to bude trochu problém. 

Musím přestat na všechno tak myslet, je mi z toho smutno. A já už se nechci trápit. Ostatně jsem se natrápila dost. 

Proč mi přijde, že než jsem potkala Daniela, tak jsem měla bezstarostný život? 

Po hodině se dort chladí v lednici, já s Rafaelem sedím na sedačce a dívám se na Five Feel Apart. Gabryell stále nepřišel, začínám o něj mít opravdu strach. Nezvedá mi telefon, ani neodepisuje na zprávy. 

Zrovna, když se mi spustí další nával slz, prásknou dveře a ti dva se objevují v obýváku. 

"Prečo plačeš? Stalo sa niečo? Bol tu Dan? Urobil ti niečo?" přispěchá ke mně. 

"Nemusí za vším být Dan" odseknu s pohledem upřeným na obrazovku. Jak může dělat, že se nic nestalo? Já se o něj bála. 

"Mária čo sa stalo?" 

Na to po něm mrknu polštářem, který jsem do teď objímala. Nechávám film filmem a jdu do kuchyně. Potřebuju něco na uklidnění. Gabryell nechápavě přejde ke mě, načež chytá moje ruce. Snažím se vyškubnout, ale on svůj stisk zesílí, takže nemám žádnou šanci. Ve finále stojíme naproti sobě, on drží moje ruce, přičemž zkoumá můj obličej a já koukám za něj. 

"Já se bála, že se ti něco stalo, když si mi neodpovídal" špitnu plačtivě, ale nepodívám se na něj. 

"Ach prepáč, vybil sa mi telefón. Boli sme s Mailo v lese a zabudol som na čas. Neuvedomil som si to" chytne moji tvář a otáčí ji k sobě. 

"Upekla jsem dort" odtáhnu se od něj a přejdu k lednici. Gabryell  nesouhlasně zamručí a shýbne se k Mailo, která do teď klidně ležela na zemi. 

"To kecáš, kde si ho kúpila?" ptá se pobaveně. Ví, že já péct neumím. Jednou jsem se pokoušela upéct bábovku, protože jsem na ni měla vážně chuť. Ukázalo se, že to není činnost, která by mi zrovna dvakrát šla. Bábovka skončila v koši. 

"Seš zlej" zamrčím s úsměvem. 

Jdu se posadit k televizi a film si přetočím tam, kde jsem skončila. Mailo se uvelebí vedle mě a tak ji začnu hladit. 

Gabryel přichází o pár minut později. Usadí se z druhé strany, přičemž si hlavu opře o opěrku. Na malý okamžik k němu sjedu pohledem. 

Ani na to nemysli Mário! 

On si mého pohledu všimne, pootočí hlavu a usměje se. 

Pane Bože.

 Zprudka se nadechnu a zase své oči přesměruju na obrazovku. 

Já na to seru. 

Jedním pohybem se ocitnu na jeho klíně, on mě okamžitě chytá za pas a přitahuje blíž. Jakoby to věděl. Určitě to čekal. 

"Počkaj veď si tehotná" šeptá, ale i tak mi zuřivé polibky oplácí. 

"Už ti někdo říkal, že jsi docela všímavý?" ptám se pobaveně. 

"Môžeme?" ujišťuje se po chvíli. Přikývnu.

 I se mnou v náručí se zvedá a nese do postele, kde mě položí do postele. Sleduju, jak si jednou rukou přetáhne tričko přes hlavu a zahazuje ho za sebe. Do čtyřem doleze až za mnou, kde e zapře dlaněmi vedle mojí hlavy.

Celá se vzrušením oklepu, když ucítím jeho rty na svém krku. 

Anitta měla pravdu, nevydržela bych to.