Bez Limitu / FF Konex

Nad limit

Pohled Tokyho:

Za ten měsíc se toho událo neskutečně moc.

S Kei jsme oficiálně spolu.

Konev se přestěhoval k Márii. On tam stejně předtím už tak nějak byl.

Jakub si našel holku, nějakou Slovenku a vypadá dost spokojeně.

Ale ta nejdůležitější věc, která nás otřásla všechny, se stala teprve včera.

V den závodu šíleně pršelo. Myslel jsem, že ho třeba zruší a bude se konat jinej den. Jenže to se nestalo.

Tři závodníci měli fakt hnusnou nehodu.

Mezi mina byla i Mária, která dopadla nejhůř. Její modrý kolo bylo zničený a pro ni přijela rychlá.

Teď tu všichni sedíme na nemocničních židličkách a čekáme, až někdo něco řekne.

"Ty vole co tam s ní dělají, vždyť už je na sále několik hodin." Dominik vedle mě si natáhne nohy před sebe, přičemž si hlasitě povzdychne.

Už se chystám něco namítnout, ale dveře od sálu se otevřou a před náma se objevuje doktor.

"Jak je na tom doktore?" ptá se Kei, která do teď tiše seděla vedle mě.

"Aktuálně je Maria mimo ohrožení života. Klíční kost jsme nahradili, čelist jsme srovnali a polámaná žebra se zahojí." Doktor si strčí ruky do svýho bílýho pláště a zadívá se na Konev, kterej dál sedí s hlavou v dlaních.

"Jak jako nahradili?" ptá se zmateně Nik.

"Normálně by operace zlomené klíční kosti nebyla potřeba. Problém je ten, že Mária ji měla zlomenou už několikrát za dobu, co závodí a ta kost už další zlomení prostě nezvládla. Kost jsme nahradili kovovým tělesem."

"Bude v pořádku že jo?" ujišťuju se, protože představa, že bych měl přijít o svou nejlepší kamarádku a zároveň skoro ségru, se mi vůbec nelíbí.

"Poleží si u nás tak čtrnáct dní a pak ji pustíme do domácího léčení. Obávám se ale, že Mária už se na kolo neposadí."

"Jakože bude muset skončit se vším, co si vybudovala? Vždyť ona to miluje, jen tak se toho nevzdá." Přikývnu, moje holka má totiž naprostou pravdu.

"Já vím slečno, znám ji několik let. Upozorňoval jsem ji, že by měla vědět, kde je její limit. Ten bohužel překročila. Teď mě omluvte, mám ještě nějaké pacienty" s tímhle se otočí.

"Můžeme za ní?" volám na něj ještě. On se krátce otočí.

"Dnes ne, musí být v klidu. Zítra ráno se stavte a uvidíme. Nashle."

Ještě chvíli sleduju doktora, jak mizí za rohem dlouhé chodby, pak se otočím a jdu ke Konvi, kde už stojí i Jakub s Dominikem.

"Tak pojď, stavíme se pro Mailo a budete u nás, než Máriu pustí. No šup, vstávej, já tě do auta neponesu."

"Chcem tu ostať čo keby sa zobudila" namítne.

"Když tu takhle budeš sedět, tak ničemu nepomůžeš. Stavím se s tebou pro Mailo a pojedeme k nám tak, jak říkal Nik. Kei s holkama zatím nachystá večeři, viď zlato?" otočím se na malou brunetku vedle stojící vedle mě. Ona s úsměvem přikývne.

.
.
.

"Musíte ho nějak zabavit, aby na to chvíli nemyslel. Vždyť se strašně trápí" šeptá mi Kei, když ji později pomáhám umývat brambory.

"Nevím co s ním, takhle jsem ho ještě neviděl."

"Čo si tu špitáte vy dvaja?" Karlo se opře o linku, založí si ruce na prsou a pozveme na nás obočí.

"Říkala jsem Tomovi, že to by jste ho měli zabavit ať aspoň chvíli nemyslí na Máriu."

Karlo se otočí po Slovákovi, kterej je vyvalenej na sedačce jak hromádka neštěstí a sleduje, jak mu Mailo hravě okusuje ukazováček.

"Namiešam mu Havanu hm?"

Nakonec to nezní vůbec jako špatnej nápad.

Dokonce se i usměje, když nám Kei vypráví, co se jí povedlo provést na praxi v jedné kuchyni.

Obývákem se rozezní vyzvánění  a my se všichni otočíme po Jakubovi, kterej vytahuje telefon z kapsy od svých tepláků.

"Tohle musím vzít" řekne s očima upřenýma na displej. Vstane a odejde na balkon, aby měl klid.

"Psala mi Anita" začnu, abych na sebe upoutal pozornost. To se mi povede, protože všechny pohledy se otočí ke mně. Takže se rozhodnu pokračovat.

"Prej ji to dost mrzí ale že nemůže přijet protože je na Bali nebo kdesi. Taky se ptala, co bude teď dál když Mária musí skončit."

.
.
.

"Dane já tam opravdu nemusím jít. Běž ty s Tomem, počkáme tady" říká Kei druhýho dne, kdy stojíme před pokojem, kde leží Mária.

"Ja jej to nemôžem povedať veď ju to zničí."

"Vysvětlíme ji to, pojď už." Vážně už ji chci vidět. Doktor říkal, že už se probudila.

Pomalu otevřu dveře a vejdu. Daniela tahám za sebou. Mária leží na zádech s rukama na břichu a pohledem upřeným před sebe. Vypadá strašně.

Konev jde k ní, posadí se na kraj postele a chytne její ruku. Já se posadím z druhé strany.

"Nedívejte se na mě takhle" zašeptá.

"Nedělej, vypadalas i hůř" zasměju se i když vím, že ji do smíchu moc nebude.

"Blbečku" uleví si. Natáhne ruku, ze které ji vede nějaká hadička, a lehce mě bouchne do nohy.

"Ako sa cítiš?"

"Všechno mě šíleně bolí, nikdy jsem takovou bolest nezažila" přizná nám tiše.

"Závod asi pak nepokračoval co? Zajímalo by mě, jestli budeme mít náhradní závod" zašklebí se po chvíli.

S Konví se po sobě podíváme, čehož si Mária hned všimne.

"Chcete mi říct, že nic takového nebude?" ptá se. Daniel zavrtí hlavou, přičemž pohledem uhne pryč.

"Doktor říkal, že už nesmíš závodit. Že bude překvapenej, když se vůbec posadíš na kolo" řeknu. Ona se na mě nechápavě podívá, takže jsem nucené ji všechno přetlumočit.

" Vždyť mám nohy v pořádku. A co jako budu dělat?" zeptá se, když už ví všechno. Její oči jsou zalitý slzama.

"Vymyslíme ti niečo, teraz sa musíš uzdraviť." Konev ji hladí po vlasech, zatímco se jí snaží uklidnit.

"Hned jak se vrátíš, začneme na něčem pracovat hm" navrhnu. Ona pokrčí rameny.

"Já vás tu nechám. Stavím se pak s Kei. Drž se" poplácám ji po vlasech jako malou holku a vstanu. Nechám je aby mohli bejt chvíli sami a vyjdu z pokoje na chodbu.

"Tak co?" vyhrkne na mě Kei s Nikem za zády.

"Já si myslím, že to zvládne. Potřebuje čas" vysvětlím, přičemž Kei přitáhnu k sobě do objetí.

____

Abych byla upřímná, moc jsem neměla náladu psát... Chyběla mi inspirace a nápady, jak by to mohlo pokračovat. Ale už je to pryč.

Když už jsem se rozhodla psát... Otřásla mnou náhlá smrt Sendy... Furt nemůžu uvěřit, že je pryč. Snad už ji nic nebolí a je jí nahoře lépe. 🙏🏽 Ostatně nás všechny pozoruje společně s Jackpotem. 🕊️🖤