Každý máme něco, pro co žijeme. Může to být opravdu cokoliv, hudba, kamarádi, rodina, přítel či přítelkyně a nebo nějaký sport. Pro mě je celý můj svět kolo, závody a moji fanoušci.
Znala jsem hudbu Milion+, věděla jsem, co jsou zač, ale vůbec jsem...
Po tom, co jsem přišla domů se mi vůbec nic nechtělo. Ale nakonec jsem se šla osprchovat a pak trochu uklidila.
"Pojď Rafe, dám ti kapsičku" zkouším to na svého kocoura, který sedí na parapetu a kouká ven. Jako důkaz před ním zatřesu s jeho kočičím žrádlem. Z mého přemlouvání mě vyruší zaklepání na dveře.
"Doniesol som pizzu, colu a tiež cukríky" uculí se na mě Daniel hned ve dveřích. Já uhnu, aby mohl projít a dveře zase zavřu.
"Sice nic z toho normálně nejím ale že si to ty, tak udělám výjimku" řeknu. On to všechno hezky naskládá na stolek v obýváku a já donesu skleničky.
"Krásne vôníš" zašeptá, když se na mě nalepí. Já mu položím ruce na ramena a usměju se. Chce mi ještě něco říct, ale já se nakloním a políbím ho. Krátce a něžně.
"Podíváme na nějaký ten film" dotáhnu ho na sedačku, kde se uvelebíme. On si lehne na záda a se lehnu na něj s tím, že svou hlavu mám položenou na jeho hrudi.
"Nie, že budeš späť" zasměje se když vidí, jak přivírám oči.
O dva dny později: Nemůžu uvěřit, že jsem si opravdu koupila motorku. Nevím proč jsem to udělala. Prostě jsem jednoho rána zavolala strejdové, že bych chtěla motorku a odpoledne už jsem ji měla. Myslím si, že jsem se totálně zbláznila. Dneska je pátek a já zítra odjíždím na Dolní Moravu, kde budu až do neděle.
"Děláš si prdel, kdes to vzala" hučí na mě Tokáč hned, jakmile mě vidí.
"Koupila jsem ji se strejdou, dobrá ne?" zasměju se a už mu podávám přilbu.
"Přeskočilo ti?" ujišťuje se, já se znovu zasměju a zavrtím hlavou. On se nejistě posadí za mě, načež se chytne mého pasu.
Zastavíme na jednom skalnatém kopci za Pardubicemi. On mě párkrát vyfotí, protože se z něj oficiálně stal můj fotograf a pak už si jen povídáme.
" Jak je to vlastně mezi tebou a Konví?" ptá se mezitím, co trhá trávu ze země a hází mi ji do vlasů. Já se zamračím, protože mi vadí to oslovení.
"Já nevím" přiznám mu tiše. "Myslíš, že to všechno pro něj něco znamenalo?" zvednu k němu pohled.
"Znám ho dlouho to jo, ale nikdy jsem ho neviděl takhle. Myslím si, že to pro něj něco znamená" pokrčí rameny.
"Zkus si o tom promluvit s ním" usměje se a já přikývnu. "A pojď, teď je ideální světlo" vstane, opráší si tepláky a už vytahuje felefon. Já se zasměju a napodobím ho. Jednu z fotek dám hned na isntagram.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
ChristianaMaria: Já nedělám nic, co bych nechtěla. A jestli mě to zabije? To je vedlejší. |📸: Tkeej
FabioWibmer: Miss you Yzomandias: Děláš si prdel, to mě svezeš jako Hasanspace: Brm Brm Anabelle: Sakra práce, ty seš tak 🔥 Milionplusfans: Nádherná AnittaM: Ségra ty seš blázen
"Nechceš ještě dneska k nám?" ptá se mě Toky. Já pokrčím rameny, stejně bych se doma asi nudila.
"Ale tak proč ne" řeknu nakonec. A tak jedeme ke klukům.
"Ty máš motorku" vybafne na mě Dominik hned ve dveřích jejich bytu.
"Jo mám" přikývnu s úsměvem a protáhnu se okolo něj.
"Takže sekneš s kolama a přesuneš se na motorky?" ptá se pobaveně Radek. Posadím se vedle něj.
"Ne, to nehrozí. Ani nevím, proč jsem si ji koupila. Miluju spontánní věci" pokrčím rameny. "Kde je Daniel?" zeptám se, protože ho tu nikde nevidím.
"Ve studiu, musel do studia. Takže je tam" vyhrkne Jakub. To bylo zvláštní. Proč dojem, že mi kecá? Radši to nebudu řešit. Ostatně je jeho věc, co dělá. Ne moje.
"Takže sis jen tak koupila motorku, to je skvělý" Hasan se posadí naproti mě s jointem v puse. Já se po něm zhnuseně podívám. Nesnáším trávu. Smrdí to.
Už se chystám něco říct, ale z chodby se ozvou hlasy. Jeden je Danielův a druhý patří nějaké holce. To se mi za chvíli potvrdí, protože ti dva přijdou za námi. On má ruku okolo jejich ramen a ona okolo jeho pasu. Když si mě všimne, překvapeně zamrká.
"Už půjdu, musím se nachystat na cestu" řeknu a rychle vstanu. Projdu okolo nich, přičemž ignoruju jeho pohled.
"Mário, počkaj" přiřítí se za mnou na chodbu. Já se narovnám a pohlédnu mu do očí.
"Seš jenom prostý hovado víš to?" vyjedu na něj. Chce mě chytnou za ruku ale já se nenechám. On na mě už nesáhne.
"Môžem ti to vysvetliť" nabídne a já se zasměju.
"Nemusíš mi nic vysvětlovat, byla jsem blbá. Užij si to s ní. Čau" seběhnu schody, před budovou si sedám na motorku a vyjíždím. Ignoruju to, že on utíkal za mnou.
Měla jsem to vědět. Měla jsem vědět, že ty naše večery pro něj nic neznamenaly. Jenže pro mě ano. Pro mě to znamenalo dost. Myslela jsem si totiž, že by mě mohl mít třeba rád. Jenže on mě celou dobu tahal za frňák a za mými zády si užíval s jinýma. Jak jsem říkala na začátku, z tohohle nevzejde nic dobrého.
Konex: Môžeš mi ísť otvoriť? ChristianaMaria: Můžeš mi dát pokoj? Konex: Nechcem aby to skončilo ChristianaMaria: Nikdy nic nezačalo Konex: Nechaj toho ChristianaMaria: Dej mi pokoj, akorát mi zaměstnáváš hlavu a já nemám čas na blbosti
Naštvaně položím telefon vedle sebe na postel a přikryju si hlavu peřinou. A rozbrečím se. Nevím proč, prostě ležím pod peřinou a brečím. Nejspíš kvůli němu. Protože ho mám asi fakt ráda. A to je pěkně na nic. Protože on není na vztah a já ano.
