Bez Limitu / FF Konex

Bordel v hlavě

Vzít si ho nebo ne? 

Tuto otázku si pokládám už dva dny. 

Miluju ho. Chci s ním strávit celý zbytek života, ale mám strach. 

Bojím se, že mu zase rupne v bedně a opustí nás. 

Vím, že i já mám svoje vady. Co když rupne v bedně mě a něco pokazím?

Co když se teď rozhodnu si ho vzít, ale pak zpanikařím a uteču mu od oltáře? 

Žijeme spolu tolik let a nikdo nepřišel se svatbou, až teď. 

Od té doby, co není v labelu se změnil. K lepšímu. Už ani tolik nepije a vážně s námi tráví víc času. 

Fajn jsem rozhodnutá. 

"Co tady blbneš mami? Vždyť jsou tři ráno" vyruší mě hlas mého syna z mých hlubokých myšlenek. Pootočím k němu hlavu.

 "Nemohla jsem spát tak jsem si šla ohřát trochu mlíka. Dáš si taky? Mám tu i sušenky" na důkaz zvednu talíř s čokoládovým pokladem a usměju se. 

"Rád" souhlasí a usadí se ke stolu, kde se okamžitě natáhne pro sušenku. Já vstanu a jdu mu ohřát trochu mléka. 

"Díky mami" usměje se, když před něj postavím sklenici. 

"Víš, slyšel jsme tátu mluvit s Dominikem o tom, že si tě chce vzít a ty nechceš" začne pomalu. Já se na něj podívám. 

"To není o tom, že bych nechtěla" povzdychnu si. 

"Já si tátu chci vzít, jen je to složitý. V minulosti jsme spolu měli nemálo problémů a já se bojím, že by se to mohlo opakovat" vysvětlím. Je dost starý, aby  to pochopil. 

"Tom říkal, že to bylo blbý, všichni jste byli nějací a vím, že mě nechtěl a chtěl, ať jdeš na potrat. I když mě to dost mrzelo, odpustil jsem mu protože já bych se asi zachoval stejně. Byl bych rád, kdyby jste se vzali" usměje se, načež mě pohladí po ruce a napije se. 

Chvíli přemýšlím, jak se to všechno dozvěděl, ale nakonec to hodím za hlavu. 

"Seš skvělej kluk, když zrovna nechodíš domů až nad ránem" připomenu jeho pozdní příchod, i když jsme byli domluvení jinak. 

"Byl jsem u Pouzarů" uculí se pyšně. Já pobaveně zavrtím hlavou a vstanu. 

"Tak se skoč osprchovat a šupej spát. je pozdě" hlavou kývnu směrem k hodinám. 

"Dobrou noc" rozloučím se s ním a jdu k sobě do ložnice. Odpoledne by měl dorazit Dan a já chci být připravená. 

"Dobrou mamko" zvolá na mě Mathias, když stojím před ložnicí. 

Je to vážně užasnej a hodnej kluk. Občas sice trochu zlobí, ale to každej kluk v jeho věku. Ať si dělá co chce, ale hlavně ať nebere drogy a neprovádí nějaký zločinný činnosti. 

.

Celý ráno a dopoledne jsem se snažila dohnat práci a poslat všechny dokončený projekty šéfovi, aby je měl na stole dřív, než dorazí on sám do práce. 

Mathias do kuchyně dorazí těsně před obědem ještě v pyžamu. Rozespale otevře lednici, kam několik minut nečinně zírá. Jakoby čekal, že to jídlo na něj vyskočí samo. 

"Zavírej tu lednici, to není žádná televize" zahučím, načež mu lednici zavřu před nosem.  

"Mám hlad" pronese a znovu ji otevře. 

"V troubě jsou brambory a běž se převlíct, nemusíš se tu promenádovat v pyžamu." 

"Ježiši mami buď v klidu, přijede jen táta, nikdo světoznámej" pokroutí očima, za co bych mu jednu ubalila, ale i tak poslechne a jde do pokoje. Když se vrátí, má na sobě černý tepláky a obyčejný tričko. 

"Stejně si myslím, že by ses měla uklidnit. Vždycky, když seš naštvaná nebo nervozní, udělá se ti tady taková rýha, celá zrudneš a vypadáš vážně divně" řekne klidně, přičemž prstem píchne do mého čela. 

"Díky, vážně mi pomáháš" odendám jeho prst a podám mu talíř s jídlem. 

"Snažím se" pokrčí rameny a posadí se ke stolu. 

"Som doma" ozve se Danův hlas z chodby. Netrvá dlouho a on se objeví v kuchyni. 

"Čau táto" řekne Mathias od stolu, načež mu nastaví pěst jako pozdrav. Dan si s ním ťukne a přejde s úsměvem ke mě. 

"Ahoj láska, chýbala si mi" usměje se, chytí mě za boky a věnuje mi polibek. 

"Ty si mi taky chyběl" položím mu hlavu na hruď a usměju se. 

"Už si sa rozhodla?" zeptá se a já přikývnu. 

"Takže konečne môžem použiť toto?" zeptá se a z kapsy vytáhne malou semišovou krabičku. Klekne si přede mě na pravé koleno a krabičku otevře. 

"Christiana Maria vezmeš si ma za muža?" zeptá se s úsměvem. 

"Jo, ano, jo vezmu si tě" vykřiknu nadšeně a uvězním ho ve svém objetí. Daniel to sotva ustojí, ale i se mnou v náruči vstane. Na malý moment se odtáhne, aby mi navlíknul prstýnek a políbil mě. 

"No konečně" ozve se hlas našeho syna. který do teď tiše seděl u stolu a obědval. 

Nemůžu uvěřit, že se to vážně děje. Že jsem opravdu řekla ano. 

Doufám, že teď už nám nic ve štěstí bránit nebude. 

Doufám, že jsem se rozhodla správně.