XIV.

944 36 0
                                    

,,Tak se začni oblíkat a jdeme," zařvala Denča snad přes celý pokoj.

,,Kam?" Zamumlala jsem.

,,Za klukama, prý dáváme znova tenis," usmála se Denča.

,,Tak jdi sama," odpověděla jsem a otočila se na druhy bok.

,,Hele Áďo, nevím co se stalo mezi tebou a Martinem, ale už jsou to 4.dny. Vysvětlíš mi to nějak?" Zeptala se a posadila se na mou postel.

Posadila jsem se taky a pustila se do vyprávění. Denča celou dobu poslouchala a nepřešovala. Teprve až když jsem dopověděla se do mně pustila.

,,Tak jsi blbá Adélo? Slintáš po něm už 3.roky a když ho máš na dosach, tak mu řekneš, že o něj nemáš zájem? Ty jsi fakt divná. Až ho nebudeš moc mít tak po něm zas pojedeš a budeš se trápit. Alespoň to zkus. Vždy když jsem s Kubou a Martinem, tak se na tebe ptají, tedy vlastně Kauly. Pořád se něčeho bojíš, ale když budeš pořád taková tak se toho strachu nezbavíš," vyjela na mě a já na to jen koukala s otevřenou pusou.

Denča na mě nikdy tak tvrdá nebyla. Vždy jsem si myslela, že bude souhlasit se vším co jí řeknu, ale mýlila jsem se. Teď mi to dala pěkně sežrat.

,,Takže?" Zeptala se.

,,Já nevím," zamumlala jsem.

,,Hele Áďo, jestli nepůjdeš tak já pojedu zpět do Prahy. Já tu jsem sama zavřená už 4 dny, protože ty nevylézáš s pokoje. Takhle do dál nejde," spustila znova.

,,Dobře Denčo, už jdu," řekla jsem a rychle se vyhrabala z peřin.

Přeci jen to byl nejdůležitější člověk v mém životě. Stála při mně pořád a já nikdy nebyla schopna jí to oplatit. Teď jsem mohla. A to tak, že zvládnu jeden den s Martinem.

xxx

,,No né ztracená kamarádka se nám vrátila," usmal se Lauko a vtáhl si mě do objetí.

,,Hele nech si toho," usmála jsem se a objala i ostatní.

Jediný kdo se držel dál od partičky byl Kauly. Bylo mi ho hrozně líto, vypadal strašně.

Jeho oči, které vzdy svítili jako dvě studánky byli najednou vyhaslí. Už nebyl tak atraktivní jako vždy a já věděla, že je to mou vinnou. Pomalu jsem k němu přišla a objala ho.

,,Ráda tě vidím," usmála jsem se a podívala se mu do očí.

,,Já tebe taky," zamumlal a své ruce obmotal okolo mého pasu. ,,Už jsis všechno nechala projít hlavou?" Zeptal se s mírným úsměvem na rtech.

,,Možná trochu," zamumlala jsem.

,,A k čemu jsi došla?" Zajímal se.

,,Asi jenom k tomu, že to co jsem ti posledně napsala nebyla pravda. Teď jsem se celý ty čtyři dny jen trápila a chtěla jsem být s tebou. Bohužel má důstojnost mi to nedovolila," vysvětlila jsem.

,,Áďo, já si celé ty čtyři dny nepřál nic jinýho než vidět tvůj úsměv a tebe," usmál se a polibil mě na tvář.

,,Mám tě ráda Kauly," zamumlala jsem a hlavu si opřela o jeho hruď.

,,Já tebe tak a moc," usmál se. ,,A moc moc děkuji," řekl s úsměvem.

,,Mně neděkuj, poděkuj Denče," řekla jsem a ukázala na blondýnku, která byla opřená o Jakuba.

,,To až později," usmál se a podal mi pálku. ,,Nejdřive ti ukážu jak spravně odpalovat.

A tak jsme hráli celé odpoledne tenis a bylo to opravdu super. Se super partou.

Začalo to na streamu [Martin Kaut a Jakub Lauko]Kde žijí příběhy. Začni objevovat