Začalo to na streamu [Martin Kaut a Jakub Lauko]

XXIX.

Už to bylo čtrnáct dní. Čtrnáct dní co jsem dostala kopačky od nejlepšího kluka na světě. Opravdu mi bylo hrozně. Přes den jsem se snažila vypadat v pohodě, ale večery jsem probrečela. I když jsem si s Kaulym psala jako Zavi94 jsem brečela.

Chyběl mi, opravdu moc a to, že byl Jakub často u nás mi taky nepomáhalo.

,,Áďo? Jdeš s náma na oběd?" Zabouchala mi na dveře Denča.

,,Nechci," odpověděla jsem a doufala že odejde. Neodešla.

Jedna z mála nevýhod mít nejlepší kamarádku. Ví o tobě všechno a Denča nebyla jiná. Věděla, že se nazamykám a možná proto mi vlétla do pokoje.

,,Nechci aby jsi tady byla sama. Pojď semnou a s Kubou, opravdu se ti uleví," usmála se a objala mě.

,,Nechci vám dělat další kolo u vozu Den. Běžte sami a pořádně si to užijte, stejně bych vám nejspíše jen kazila legraci a tu pohodu," řekla jsem.

,,Hele jestli nepůjdeš ty, tak nepůjdu ani já," naznala Den a ruce si založila na hrudi.

,,Deni, opravdu běžte," usmála jsem se. ,,Půjdu se projít, trošku se odreagovat a když tak zítra."

,,Dobře, ale zítra už se mě nezbavíš," zamumlala a opustila můj pokoj.

Lhala jsem. Neměla jsem v plánu se procházet. Místo toho jsem se zavrtala hlouběji do peřin a znova usla.

xxx

Kauly: Takže kdy se sejdeme?

Zavi94: Nejspíše nikdy..

Kauly: Opravdu?

Zavi94: Ano, nejsem si jistá zda jsem psychicky připravená poznat se se slavnou osobností jako jsi ty.

Kauly: A co mě zkusit brát jako obyčejnýho kluka?

Zavi94: Dobře pokusím se.

Kauly: Takže kdy?

Zavi94: Slibuji, že brzy..

Otočila jsem se od počítače a lekla jsem se Jakuba, který tam stál a zíral na obrazovku.

,,Ty jsi Zavi94?" Vyjekl až si z toho sedl na postel.

,,Doprdele Kubo, co tady děláš? Klepání ti nic neříká? A co čtení cizích zpráv?" Házela jsem jednu otázku za druhou.

,,Já klepal, dokonce jsem na tebe i mluvil, ale ty jsi mě nevnímala Áďo. Když jsem tě viděl poprvé hrát, věděl jsem, že lžeš a teď už vím proč. Moc se ti omlouvám a slibuju, že to nikomu neřeknu, přisáhám," začal se omlouvat.

,,Hele v pohodě Kubo. Možná, že kdybych vyšla s pravdou na povrch dříve, nestalo by se to co se stalo," řekla jsem a znova jsem se sesypala. Brečela jsem Kubovi v náručí a on mě uklidňoval.

,,Kdo všechno o tom ví?" Zeptal se.

,,Jen ty a Denča, nikdo jiný a potřebuji aby to tak zůstalo. Kauly se to nesmí dozvědět, nesmí," řekla jsem.

,,Proč ne? Však pořád miluje tebe," zasmál se.

,,Všechno vidíš pozitivně. Vem si, že takhle ho mám pořád nadosah, ale kdyby se to dozvěděl ztratila bych ho i na internetu. Až si to trochu srovnám v hlavě řeknu mu to, ale teď ne. Nejde to."

,,Já to chápu Áďo. Byli jste s Martinem dobrý pár a fandil jsem vám ani nevíš jak moc mě to vzalo," zazubil se.

,,Myslím si, že více než mě určitě ne," zasmála jsem se.

,,Máš pravdu a teď když jsi konečně trochu v pohodě, pojď si dát večeři a flašku vína," nabídl mi.

,,To zní fajn," řekla jsem a zvedla se ze židle. ,,A Kubo?" Zašeptala jsem a on se otočil. ,,Děkuji moc, opravdu."