Začalo to na streamu [Martin Kaut a Jakub Lauko]

XXXVIII.

Celou cestu v autě bylo naprosté ticho. Nevyčítala jsem mu to, protože ani já bych nevěděla co říct v této situaci. Odhalil mé největší tajemství o kterém věděla jen Denča. Poté se dozvěděl i Laukyč a nakonec Kauly.

Opravdu bych se mu nedivila, kdyby semnou už nepromluvil. Věděli o tom všichni blízcí, jen svého přítele jsem tahala za nos.

Možná proto jsem zastavila až ve Žďáru před domem, kde bydleli jeho rodiče a teď i on. Těšila jsem se na to až vystoupí a napětí v autě se trošku uvolní. Už vystupoval, ale ve dveřích se ještě otočil.

,,No a nechtěla bys zajít na kávu ke mně? Když se ti žádná kavárna nelíbila?"

,,Mám na vybranou?" Vyletělo ze mně dřív než jsem stačila něco říct.

,,Hele Áďo, mně je to jedno," zamumlal a nervózně se podrbal na hlavě. ,,Ale měli bychom si promluvit," dodal a já pochopila, že ma pravdu.

Neochotně jsem vylezla ze svého auta a následovala ho do domu. Posadil mě ke stolu a sám vše připravil. Pak přede mě postavil šalek kávy a sám se posadil naproti mně.

,,Chci aby jsi mi odpustila," naznal a mile se na mě usmál. Přitom zabodl své modré oči do mích hnědých. ,,Přeci jen tvá nejlepší kamarádka, chodí s mím kamarádem a my dva vy jsme spolu měli vycházet."

,,Tobě už jsem odpustila dávno Kauly," zamumlala jsem a odvrátila pohled.

,,Tak v čem je tedy problém?" Nechápal. ,,Proč spolu nedokážeme normálně mluvit? Proč se na sebe nedokážeme podívat? Proč nejsme kamarádi? Nechápu to Áďo."

Měl pravdu i když jsem mu odpustila nemohla jsem se sním bavit normálně. Věděla jsem proč a nebyla jsem si jistá jestli mu to chci říct. Bohužel jsem neměla na vybranou.

,,Protože jsem nedokázala odpustit sobě Kauly," řekla jsem a z očí mi vytryskli slzy. Kauly ke mně hned přispěchal a posadil se vedle mně. Stiskl mi ruku a zvedl hlavu aby mi mohl pohlédnout do očí. ,,Nejdříve jsem na tebe byla strašně naštvaná, ale pak mi došlo, že to je všechno moje chyba. Tahala jsem tě za nos a ty jsi se zamiloval do mé počítačové verze. Pak už z toho bylo těžké vycouvat. Fakt mě to mrzí Kauly," řekla jsem a hlavu si dala do dlaní.

Kauly mě objal a utěšoval, bylo to opravdu příjemný, být mu takhle nablízku.

,,Bude stačit, když ti odpustím já?" Zajímal se.

,,Není to tak jednoduché, odpustit někomu kdo ti tak strašně ublížil," řekla jsem.

,,Tak to snad určím sám," usmál se a spojil naše rty.

Po dlouhé době to byl ten nejkrásnější pocit na světě.