Uzavřená |Mattem, Moon|

-8-

Sama. Sama sedím bezvládně na zemi plná smutku. Klepu se zimou. Klepu se strachem. Moje mokré oči už ani nevidí přes vodopády mých slz. Nedokážu vstát.

Už dvě hodiny tu sedím. No tak Vanesso seber se! Vstanu a seberu ze země zbytky svého oblečení. Dobelhala jsem se domů. Bylo něco po půlnoci. Rodiče už spali a já se pomalým krokem vplížila do domu. Když jsem zalezla do svého pokoje propukla jsem v tichý pláč. V tu chvíli mi došlo že zítra musím do školy. Tam kde potkám spoustu lidí spoustu lidí které neznám a nevěřím jim. Nechci být takhle uzavřená navždy.

Ráno

Probudila jsem se okolo šesté hodiny ranní. Chtěla jsem už vstát, ale moje tělo si potřebovalo odpočinout.
.
.
.
„Vanesso co tak dlouho vyspáváš!" Vyjela na mě matka.

„Není mi vůbec dobře." Řekla jsem. Byla to pravda. Nebylo mi vůbec dobře chtěla bych už vše ukončit.

„Aha, promiň vypadáš že ti není nejlíp. Tak si odpočiň já jdu do práce." A odešla.

Celý den jsem jen ležela v posteli. Brečela a myslela na to jak to skončit. V tu chvíli mi začal zvonit mobil. Byl to Sam. Hovor jsem zvedla a čekala až někdo promluví.

"Ahoj" řekl do telefonu.

„A-ahoj" řekla jsem se slzami v očích.

„Tak ma napadlo či by si nechcela niekedy prísť do Prahy. Budúci týždeň tam jedu za Matym tak či by si sa nechcela zastaviť. "

„J-já nevím-m. Nem-mohl byy se pro m-mě st-tavit?" Byla jsem dost ve stresu co když budu muset jet tím vlakem plných lidí kteří by mi mohli udělat to co se mi stalo.

„Určite. "

„D-děkuju." Aspoň někoho uvidím, ale nevím jestli s tím falešným úsměvem vydržím celý den.

"Deje sa niečo?" Zeptal se starostlivě.

„Ne vše je vpoho." Zalhala jsem.

Tak jak se vám líbila dnešní kapitola. Trošku jsem si tam vylila srdíčko. Dejte vědět jestli chcete další.❤️

(☞ ͡° ͜ʖ ͡°)☞ Kikina👼💘