Uzavřená |Mattem, Moon|

-20-

Moje myšlenky se upírají jen na to co mi Vitaa sdělil. To mi to vážně nedokázali celou tu dobu říct. Vážně jsem tak moc otravná. Asi jsem ne neměla nikdy potkat. Jestli chcete vědět co jsem v té chatce dělala? Tak jsem si sbalila kufr, který to vlastně ani nepotřeboval. Jenže dnes mi to už nikdo nerozmluví. Se svým výrazem na tváři jsem úplně vpohodě, život je krásný se vydám do jídelny. Usadila jsem se k týmu od Sama a popovídala si se Samem a dětmi. Někdy nejsou až tak otravné.

„Takže! Poprosím o ticho!" Ozve se hlavní vedoucí s mikrofonem v ruce a papírem v druhé.

„Dnes jsme si k večeru připravili bojovou hru! Bude začínat v 18:30. Půjde o to že budete hledat schované indície které vás zavedou na místo kde na vás bude čekat odměna. Nebudu říkat co to bude, ale těšte se! Má být okolo 16°C takže prosím abyste se teple oblékli. V 18:15 vás budeme čekat u volejbalového hřiště. Všichni budete ve svých týmech se svými vedoucími. Doufám že jste jasně rozuměli. Dobrou chuť!" Nad jeho pozdravem jsem se zasmála.

...

Celé odpoledne jsem strávila se Samem a jeho týmem. Nechci být egoistická, ale mám pocit že si mě děti docela dost oblíbili. Především jedna holka.

„Vaness!"

„Vaness!

„Vaness!"

Momentálně jsem dětem sdělila že jsem dřív dělala sportovně gymnastiku. Chtěli vidět nějaké cviky a teď mě tu přemlouvají. Povzdychla jsem si a rozběhla jsem se, udělala jsem araba a salto vzad. Můj dopad byl dobrý a čistý, ale hned jsem věděla že jsem si natáhla nohy a ruce. No jo no, Vanesso když víš že to dělat nemáš tak to nedělej! Řekla jsem si vduchu. Děti se kolem mě nashromáždili. Začali se vyptávat na různé otázky, v tu chvíli jsem myslela že vybuchnu. Sam to asi spozoroval.

„Takže za chvíľku sa máme zísť na tú večernie hru tak sa bežte prezliecť. Zraz máme tu! " Děti se rychle rozutekli do chatek a tak jsem tu zůstala jen já a Sam.

Najednou kolem prošel Ondra. Hned jak jsem zahlédla rozběhla jsem se za ním.

„Ondro!"

„Ano?"

„Ty teď jedeš do Prahy že ano?" Řekla jsem to dostatečně potichu. Spolu jsme kráčeli k jeho autu.

„Ano, tak za deset minut. Proč?"

„Potřebuju tam odvézt." Řekla jsem a sklopila pohled.

„Proč?"

„To je na dlouho."

„Klidně tě tam odvezu, ale jestli potřebuješ dát do auta nějaký věci tak si pospěš." Kývla jsem hlavou a běžela do chatky.

-

V chatce jsme si střetli pohledy s Matym. Udýchaně jsem k němu přišla blíž.

„Ahoj kam ten spěch?" Usmál se a přitom si tahal přes hlavu svou mikinu.

„Ja vím že jsem nikdy nebyla dokonalá. Vím že nikdo není dokonalý a omlouvám se..."

„Počkej cože!?" Zastavil mě v mém vyprávění.

„Nech mě pokračovat." Kývl hlavou a já pokračovala. „Vždycky jsem si myslela že už nikdy nikoho jako byla moje nejlepší kamarádka a můj ex nenajdu. Najednou jste se objevili vy. Strašně jste mi pomohli a já se kvůli vám cítila lépe. Byli jste moji oporou a já si toho vážím. Ale ty si byl vždycky něco víc. Já... vytvořila jsem si k tobě určité pouto které se jen tak nepřetrhne. To co jsem slyšela mě bolelo. Netušila jsem že jsem ti až tak moc vadila. Miluju tě." Něco se ve mě zlomilo. Chytla jsem jeho tvář do mých ruk a políbila ho. On se naklonil a začal mě líbat. Tohle nemůžu, ne teď když odjíždím. Odtáhla jsem se od Matyho a dala mu facku.

„To je za to jak strašně mě to bolelo když jsem se to dozvěděla." Nechápavě na mě koukal. Z očí mi tekli vodopády slz. Obejmula jsem ho. Zvedl mě do vzduchu.

„Sice vůbec nevím o co jde, ale všechno bude brzy vpořádku." Pošeptal mi do ucha.

„Tomu už věřit nebudu." Řekla jsem vzala svůj kufr do rukou a vyšla z chatky.

Došla jsem až k Ondrovi a podala mu svůj kufr který dal do auta. Jak nejrychleji jsem mohla jsem běžela k Samovi který na mě hleděl z paloučku odkud jsem ho opustila. Skočila jsem na něj své nohy jsem si obmotala okolo jeho pasu. Začala jsem brečet, protože on mi bude hrozně chybět.

„Ššš. Čo sa deje? "

„Mám tě strašně ráda a vím že už nikdy nepotkám žádného člověka podobného tobě. Stále si vzpomínám na tu noc kdy jsem tě zahlédla na lavičce. Bylo to podivné. Všechno to s tebou mi bude chybět budeš mi chybět ty. A mrzí mě co jste si o mě mysleli.."

„Vaness nikdy som ťa nemal len rád. "

Postavila jsem se na nohy a dala mu pusu na tvář.

„Byl si ten nejlepší kamarád kterého jsem si kdy mohla přát."

Pustila jsem jeho ruku a odběhla k autu. Nasedla jsem si do auta které v zápětí nastartovalo. Utíkám, opravdu utíkám. Ondra vyjel z tábora a já skrz okno viděla Sama a Matyho.

Pohled Matyho

Koukal jsem se na to odjíždějící auto. To co mi řekla mi uvízlo v hlavě do teď. Chtěl jsem ji ale něco říct.

Vanesso.... Ty si nikdy nebyla jenom kamarádka.

Pohled Sama

Odchádza, odchádza osoba do ktorej som taký blázon. Prečo? To neviem, ale viem len jedno.

Nič už nebude ako predtým.

Konec

Tenhle závěr se mi moc nelíbí, ale co už. Děkuji vsem co tuhle knihu četli. A snad se vám líbila je úplně má první takže je to dost zajímavé. Byly docela nervy tohle psát. A kdoví třeba bude 2 díl :')

Kikina :))

Moc si vás vážím ❤️