Uzavřená |Mattem, Moon|

-16-

Mezi našemi rty chyběl jen kousek. V tu chvíli si člověk neuvědomí proč, ale prostě to udělá stejně jako já. V tomhle případě mě předběhl Sam. Naše rty se spojili, chytl mě okolo pasu a já si své prsty propletla mezi jeho vlasy.

„Vaness chtěl jsem ti ještě ří..." Odtrhla jsem se od Sama a uviděla udivený pohled Matyho stojícího ve dveřích.

Viděla jsem jak jen pustil kliku dveří a rozutekl se pryč z chatky. Běžela jsem za ním, co nejrychleji jsem dokázala. Doběhla jsem až k lavičce, která byla na nedalekém kopci. Seděl na ní Maty a koukal se po okolí. Bylo mezi námi ticho, nepřijme ticho.

„Já-" začala jsem.

„Vanesso, mám tě rád. Mám tě hodně rád a beru tě jako nejlepší kamarádku o kterou se můžu opřít. Je s tebou všude sranda a máš velice nakažliví smích..." Tomu jsem se musela usmát. Můj smích byl opravdu podivný. „Čekal jsem že se to jednou stane, ale takhle brzo. Vím že jste si se Samem blízcí. Já na to ale nejsem připravený! Nejsem připravený tě ztratit nebo ztratit Sama. Teď už to nebude nikdy stejný." Věděla jsem že má  pravdu, ale nechtěla jsem si to přiznat.

„Máš pravdu teď už to nebude nikdy stejný. A já to vím a bojím se toho co se stane, ale prosím věř že mě nikdy neztratíš a budu tu vždy pro tebe." Položila jsem mu ruku na rameno a on se mi podíval do očí. Pevně mě obejmul a já mu položila hlavu na jeho hruď. Na té lavičce jsme strávili ještě hodiny při krásném západu slunce. Takového kamaráda jako je on chce každý...

Ráno

Ráno jsem se probudila s divným pocitem. Vlezla jsem do koupelny a udělala ze sebe člověka. Dnes už necháš toho zatěžování a budeš se těm dětem věnovat! Řekla jsem si v duchu. Vyšla jsem z koupelny a kupodivu jsem byla jediná která byla vzhůru až na Sama, nebyl tam. V tu chvíli se mi vytvořil knedlík v krku. Musíme si promluvit. Najednou mě něco chytlo za rameno a já nadskočila leknutím. Otočila jsem se k té osobě, ikdyž bylo všem jasný kdo to je. Sam mi naznačil abychom šli ven. Posadila jsem se na schody chatky a Sam vedle mě.

„Včera jsem mluvila s Matym." Začala jsem.

„A čo ti povedal? "

„Ze prý ho to mrzí, ale spíš víc má obavy."

„Ja ich mám taky, ale chcel by som to s tebou skúsiť, teda či by si chcela? "

„Same já..." Odmlčela jsem se. „Strašněmoc mi pomáháš a tolik si toho pro mě udělal. Jenže já nevím jestli je to správné... A co Maty. Já opravdu nevím. Prosím dej mi čas." Zvedla jsem se a ani nečekala na jeho odpověď. Odběhla jsem opět na to klidné místo kde jsem byla včera.

Takže.. napište mi do komentářů jestli se vám tahle část líbí a jak chcete aby se Vaness rozhodla. Možná tak pomůžete pokračování. Nebo se rozhodnu sama jak to bude, ale prosím pište své návrhy. Jo a prosím... Nezabíjejte mě ;)

Kikina :))