Uzavřená |Mattem, Moon|

-17-

Z přemýšlení mě vytrhl čas který jasně říkal že za chvíli je snídaně. Zvedla jsem se a pomalu došla až do jídelny kde byl naval děti. Očima jsem jen kmitala a hledala kde je Maty. Na Sama jsem dnes už neměla náladu a já myslím že on na mě taky ne.

„Ale kdopak se nám tu objevil." Řekne Maty jen co mě zpozoruje.

„Konečně jsi přišla aspoň na snídani." Zaradoval se Dominik.

Já mu věnovala malý úsměv. Najednou se ozval hlas při jehož poslechnutí všichni utichly.

„Takže všichni běžte prosím ke stolu kde máte svůj tým." Sakra. Kam půjdu když nejsem ani vedoucí ani dítě přihlášené do týmu. Maty nejspíš poznal že váhám.

„Vaness vklidu můžeš jít semnou a nebo můžeš sedět u stolu s hlavními vedoucími." Když jsem se podívala na stůl s hlavními vedoucími moje volba byla jasná. Jdu s Matym.

Došla jsem ke stolu kde byl jeho tým a sedla si vedle malé tmavovlase holčičky.
Hned jak mě děti postřehli uslysela jsem okolo sebe milion otázek na které se mě vyptávali. Podívala jsem se na Matyho který se na mě usmíval jako sluníčko na hnoji.

„Poprosim o trochu ticha abychom vám mohli sdělit o co dnes půjde."

...

Řeknu vám být vedoucí téhle skupiny je na zabití. Nechápu jak to Maty může zvládnout. Momentálně sedíme na paloučku a hrajeme flašku. Děti tohle nutně potřebovali hrát, ale já pro to nehlasovala. Z mého přemýšlení mě vytrhlo víčko láhve které směřovalo na mě.

„Pravda nebo úkol." Zeptal se mě zrzavý kluk jménem Tomáš. Věděla jsem že úkol pro mě a mou minulost bude jednodušší a tak moje volba byla jasná.

„Úkol." Řekla jsem. Tomáš si chvíli něco šuškal s ostatníma klukama, nakonec se nadechl a řekl:

„Polib Mattema." Tohle jsem nečekala. Vzhledem k tomu co se teď mezi námi děje tohle by to nezlepšilo. Koukala jsem na něj a on na mě. Jeho pohled byl pobavený a ja mu věnovala malý úšklebek. Asi jsme na sebe koukali moc dlouho a tak jsem mu zničeho nic věnovala jeden malý polibek.

„Co to bylo my chceme pořádnou líbačku!" Zakřičeli kluci a Maty se rozesmál.

„Tak to by stačilo. Myslím že je čas oběda." Řekne Maty a vzápětí se podívá na hodinky. Už jsem si myslela že se tady z tohohle hloučku děti nedostanu.

Děti odběhly do jídelny a tak jsem tam zbyla jen já a Maty.

„To je strašný!" Zaúpěla jsem.

„Buď v klidu na tohle jsem si taky zviknul." Řekl a dal mi ruku okolo ramen a šli jsme.

Na obědě bylo opět rušno. Následoval odpolední klid a já si konečně mohla odpočinout. Napadlo mě že bysme si mohli promluvit. A tak jsem napsala klukům abychom se sešli za 10 minut v tom údolí kde jsme dnes hráli flašku.

...

Sedím tu už nějakou půlhodinku, ale neztracim naději, protože vím že přijdou. Najednou uvidím dvě osoby jak ke mě spěchají.

„Ahoj, chtěla jsem si s vámi promluvit."

„Ahoj." Řekl s úsměvem na tváři Maty.

„Čau." Řekne poněkud naštvaně Sam. Oba dva Is sedli ale já zůstala stát. Nevěděla jsem jak začít.

„Ehm.. Same s tím co si mi nabídl... No.. víš nechci pokazit naše přátelství to zaprvé. A za druhé nejsem si jistá že tě miluju."

„Jo ja už som sa s tým zmieril. Kedy som ťa videl ako si sa bozkávala s Matym!" Vykřikl najednou Sam.

„Prosim?" Řekla jsem nechápavě.

„Bozkávali ste sa spolu pred všetkými tými deťmi. Zaobchádzaš so mnou ako s kusom handry. Ja myslím že si naše priateľstvo už rozbila." Řekne a postaví se proti mě tak blízko.

„Já.." měla jsem na krajíčku.

„My se nelibali!" Postaví se Maty. „Hráli jsme flašku a tohle nám dali za úkol děti."

„To vám tak budem veriť. Si hrozný netvor. Nikdy. Nikdy! si nás nemala stretnúť. Mala by si sa hanbiť. "

„Držte oba dva huby. Mám vás ráda oba dva stejné a jsem za vás vděčná. Mrzí mě že si myslíš že bych tohle udělala Same. Mrzí mě co si o mě myslíš. Pomohl si mi ve spoustě věcem a teď bych měla pomoct já tobě." Řekla jsem a prorazila mezi Matym a Samem. Utíkala jsem co nejrychleji k chatce. Neubehl ani týden a já se balím zpět domů kvůli němu.

Doufám že se líbí kdyžtak napište do kom co mám změnit. Nebo jaké chcete pokračování.

Kikina :))