Uzavřená |Mattem, Moon|

-9-

Už byl pátek a já už jsem dnes musela do školy. Ten večerní incident mám pořád v hlavě a nedokážu ho vypustit. Vždyť se na něj už ani nebudu moci podívat za to co mi udělal.

...

Ve škole je docela rušno. Máme biologii a všichni se učí na test který budeme psát. Schovávám se u rohu učebny. Nemám zapotřebí potkal tu Erika s jeho partou.

„Hej kluci v pondělí jsem se tak opil že mi i zmizel kondom z tašky." Slyším jen jak se ke mě přibližuje Erik.

„Čau proč si tu nebyla?" Zeptal se David když ke mě přišli.

„Nebylo m-mi dobře." Jsem stále vyklepaná hrozně se bojím Erika. Ta bolest kterou teď cítím všude v těle. Všechny ty modřiny a moje ubitá tvář jsou důsledkem jeho chování po pár flašek alkoholu.

„Aha stejně je všem jasný že simuluješ, ale v klidu to já někdy taky." Usmál se Erik a chtěl mě zvednout ze země na které jsem seděla.

„Ne prosím!" Zakřičela jsem strachy přes celou třídu.

Kluci se na mě koukali vysmátí od ucha k uchu. Mě to ale vtipné nepřipadalo. Všechno se to vrací ten den ta noc ty pocity. Ta bezmoc.

„Tak třído uklidněte se." Říká přicházející profesorka.

Já se jen snažila co nejrychleji zvednout, ale s mými modřinami to moc nešlo. Posadila jsem se pomalu do lavice a vyčkávala na konec hodiny.

...

Po škole jsem šla rychle domů. Nejela jsem ani autobusem. Možná to bylo docela daleko, ale už jsem to mezi lidmi nezvládala. Najednou jsem za sebou viděla Erika zrychlila jsem v kroku, ale on byl rychlejší.

„Proč se mi kurva celej den vyhýbáš!" Chytl mě za loket aby mě zastavil a mě se málem podlomily kolena. Bála jsem se ho a moc. Na jeho otázku jsem se pouze snažila vykroutit z jeho sevření.

„Na něco jsem se tě ptal!" Okřikne mě znovu a mě už začnou téct slzy z očí.

On se jen na mě podívá a pustí mě. Běžím jak nejrychleji dokážu. Pryč od něj a od všeho.

...

Asi po hodině dojdu domů před kterým stojí Sam a já si až teď uvědomím že s ním jedu za Matym.

„Ahoj nečekáš dlouho?" Zeptala jsem se starostlivě.

„Ani nie." Usmál se a já jen vyběhla do domů pro věci.

Pak už jsem jen naskočila do auta a mohli jsme jet. Cesta autem trvala dlouho, ale i tak jsme se Samem zabavili. Aspoň jsem na chvilku dokázala zapomenout na to co mi nejvíc zaplňovalo mozek.

„A čo tá ruka. Je to lepšie? " Zeptal se a já jen přikývla.

„A čo sa vlastne stalo? "

„Někdy vám to možná řeknu." Řekla jsem s ustaraným pohledem na tváři.

...

"Už sme tu." Řekl Sam a já vystoupila.

Už jsem viděla na konci parkoviště Matyho a radostí jsem se k němu snažila doběhnout. Obejmula jsem ho a on mě taky. Sam už přicházel a věcmi a my šli k Matymu.

Posadili jsme se a s klukama chvíli kecali. Jenže si Maty všiml něčeho čeho neměl.

„Co to máš u toho ucha?" Ano přesně tak na mém obličeji se mi táhla dlouhá modřina od ucha skoro až k bradě. Měla jsem ji celou dobu zakrytou vlasy.

„Nic. Tam nic nemám." Zalhala jsem.

"Vážne tam niečo máš. Ukáž." Řekl Sam a snažil se mi odhrnout vlasy z obličeje. Já jenom prudce cukla a poposedla si od něj dál.

„Vaness už nám toho tajíš dost nechceš nám říct co se děje." Řekl už se starostí Maty.

„Kurva už toho nechte!" Zařvala jsem na ně.

„Co jsme ti udělali jen o tebe máme starost." Řekl už rozčilený Matyáš.

"Prečo si furt hrozne smutná. To už vyzerá ako keby si na seba potrebovala upútať pozornosť! "Zařval na mě Sam a já už to nevydržela.

„Jak by kurva bylo vám kdybyste zjistili že jste adoptovaný a pak vás někdo znasilni..." To poslední slovo jsem nedořekla a propukla v pláč.

...

Tak jak se vám líbila kapitola za chvíli budeme mít 100 přečtení děkuju moc! 💘 Určitě dejte vědět jak se vám příběh líbil. (681 slov)

(☞ ͡° ͜ʖ ͡°)☞ Kikina👼💘