Uzavřená |Mattem, Moon|

-19-

Pohled Vaness

Probudila jsem se na té lavičce na které jsme se včera sešli. Na lavičce ale nejsou osoby které mě včera navštívili. Rozespale se podívám na hodinky a zjistím kolik je hodin.

„Do prdele." Tohle slovo jsem momentálně chtěla zařvat přes celý tábor, protože byli dvě odpoledne a já se teprve teď vzbudila, jelikož jsem toho v posledních dnech moc nenaspala.

Běžela jsem jak nejrychleji jsem mohla. Nakonec jsem doběhla na začátek tábora a svižným krokem jsem se vydala k chatce kde jsem potkala Matyho.

„Proč jste mě neprobudily?" Zeptala jsem se ho trochu naštvaně.

„Nevypadala si na to že by si chtěla vstávat." Nadzvedl jedno obočí a zašklebil se na mě.

„Co je dnes v plánu?"

„Prvně mi řekni jestli tu chceš zůstat nebo odjet?"

Povzdechla jsem si „Zůstávám."

„Aha." Řekl suše bez jakékoli emoce.

„Máš program se Samem minulé si ho totiž měla se mnou." Usmál se a řekl mi kde se právě teď Sam se svým týmem nachází.

-

Už převlečená jsem doběhla na palouček kde už jsem z dálky viděla Sama. Zamávala jsem mu a on mi to opětoval.

„Ahoj" řekla jsem trochu zadychaně. „Nejdu pozdě?"

„Nene." Usmál se a zatáhl  mě do hloučku dětí.

„Takže, dnes nás prišla navštíviť Vanessa dúfam že si budete aspoň trošku rozumieť. Čo by ste si chceli zahrať za hru? "

Ze všech stran se rozeznělo překřikování. Poklepala jsem Samovi na rameno se znamením že mě nějaká hra napadla. Sam utišil děti nechal mě mluvit.

„Nechcete si zahrát třeba vybíjenou?" Všude jsem slyšela jásot děti. Sebrala jsem Samovi míč z ruky a vyhodila ho do vzduchu. Tím začala obrovská bitva o balón.

...

Byl čas svačiny a tak jsem si s jablkem v ruce zalezla do chatky kde jsem potkala Vitu. Celý tábor se mnou neprohodil ani pár slov.

„Ahoj." Řekla jsem s pokusem o konverzaci.

„Nazdar." Řekl suše. „Tak co kluci, už ti to řekli?"

„Co by mi měli říct?" Řekla jsem. Seděl na posteli a až teprve teď odložil svůj mobil připojený na nabíječce.

„Tak to je mi tě líto. Víš.... Sam a Maty tě tu moc nechtějí a já a Domča s tebou tady taky nejsme spokojení. Víš jak si s námi chtěl Sam poprvé promluvit?" Nečekal na můj odpověď a hned pokračoval. „Řekl nám že dřív nebo později se stejně postarají o to abys odešla sama. Skoro se jim to povedlo co? Bohužel si zůstala. No sami mi říkali že k nim moc dolízáš a chtěli se tě zbavit, ale ty si prostě strašně nepředvídatelná. Mluvil jsem s vedoucími a prý si tu na obtíž. Být tebou si sbalím kufry a cupitám domů, protože tady o tebe nikdo nestojí." Zvedl se z postele a ignoroval moje slzy které mi tekli z tváře. Podívala jsem se na ten tlustý černý kufr který ležel přede mnou. Co teď? Mám před tím vším utéct?

Cc. Tak jak je. Doufám že se líbí a tohle je předposlední kapitola. Uuu snad neva. Mám vás ráda :)

Kikina:)))