Uzavřená |Mattem, Moon|

-12-

Sam mě pomohl k autu. Moje nohy už mě mým stresem neposlouchali. Celou cestu v autě jsem Samovi děkovala. Jsem tak ráda že přišel nechci domýšlet co by se stalo.

O týden později

Už je to týden co jsem kluky neviděla a ani si nimi nenapsala. A zároveň zbývá týden do maturitních zkoušek. Jsem nervózní ikdyž vím že se dobře učím. Ve škole Erika ignoruji, ale s Davidem občas prohodím nějaké to slovo. Bohužel Erik není typ kluka co by mě jen tak nechal. Bohužel jsem se nevyhla šikaně. Neměla jsem za potřebí aby o mě někdo říkal že jsem děvka. Erik by se měl stydět nemám se tomu jak bránit, ale mám toho plné zuby. Chci se mu už konečně postavit.

„Jak se dneska píchalo?!" Slyším jen jak na mě Erik z hloučku lidí křičí.

Já jsem udělala něco k čemu bych se normálně neodvážila. Otočila jsem se a vyšla směrem k nim.

„Víš vůbec co si udělal?!" Zeptala jsem se ho s vražedným pohledem. Cítila jsem se středem pozornosti každý na nás chodbě na mě koukal.

„Nic jsem neudělal nezáviď mi moji pověst." Řekl s pyšným pohledem.

„Tak poslouchej kluku!" On se na mě koukal vysmátý od ucha k uchu.

„Drž radši hubu ty děvko!... Lidi jdeme!" Otočil se ke mě zády a byl na odchodu. Já ho jen chytla za rameno a otočila ke mě. On se na mě koukal s nechutí v pohledu.

„Ty kreténe vždyť ty jsi mě znásilnil!" Udržovala jsem v sobě slzy. Bylo to těžké zároveň jsem ale věděla že musím být silná a vydržet to. Všechny pohledy se upřely na mě.

„Počkej c-co?" Zeptal se nevěřícně „Slyšel si dobře!" Zařvala jsem na něj a utekla v slzách na záchod.

...

Po škole jsem co nejrychleji došla na zastávku a čekala na autobus. Byl pátek takže jsem čekala že autobusy budou plné. Jen jsem si povzdechla nad myšlenkou že se budu muset mačkat mezi těmi zpocenými studenty. I mě samotné bylo teplo.

Najednou si za mnou někdo odkašlal a já se hned otočila. Mě oči se rozzářily při pohledu na osoby.

„Tak nás napadlo jestli nechceš vyzvednout a jít si vybrat ten tvůj byt?" Já jsem jenom Matyáše se Samem pevné obejmula. Když jsem u Matyáše byla na víkend tak jsem se rozmýšlela jaký být si v Praze po maturitě koupím. Už jsem chtěla s nimi nastoupit do auta jenže mě někdo chytil za ruku. Prudce jsem se otočila a úsměv na tváři mi zmizel.

„Čo tu robíš! Snáď vieš čo som ti povedal nie ?! " Řekl rozčíleně Sam.

„Jo já vím ale teď si potřebuju promluvit s Vaness." Řekl nervózně a já pochopila že mi nechce ublížit. Naznačila jsem klukům ať na mě počkají. Erik mě vzal na kraj zastávky.

„Co chceš?" Zeptala jsem otráveně.

„Hele vážně nevím co se tu noc stalo a vím že jsem byl hrozně opilí no tak jsem se.. no.. chtěl jsem se omluvit." Řekl najednou. Já na něj nevěřícně vykulila oči a on sklopil pohled.

„Dobře." Řekla jsem trochu nechápavě.

„Jsme teda vpoho?" Zeptal se když jsem byla na odchodu.

„Nevím dej mi čas. Děkuju a ahoj." Řekla jsem a rozutekla se za klukama.

„Tak čo mám mu ísť jednu vraziť? " Zeptal se naštvaně Sam.

„Same snad si to taky dokáže vyřešit sama?" Řekl Maty.

„Kluci je to vpohodě jen se mi omlouval." Pousmála jsem se a kluci vykulili oči já nad tím jen mávla rukou a nastoupila do auta.

Ahojky jak se vám líbila kapitola? Chcete pokračování? Děkuju za 200 přečtení!

(☞ ͡° ͜ʖ ͡°)☞ Kikina :))