Když se Gina vzbudila, měla úsměv na tváři. Hlava už nebolela, jen trochu rána od Reijiho, který se neobtěžoval být něžný. Zasekla se, když se rozhlédla po pokoji. Tohle rozhodně nebyl její pokoj. Byl sladěný do světle oranžové barvy. Přešla k onu a jediné, co viděla byl les. Vůbec nevěděla, kde se nachází a jak se sem dostala. Včerejšek byl jedna velká katastrofa, vždyť pila z neznámého upíra!
,,Hoj, konečně jsi vzhůru.''Otočila se za hlasem. V křesle seděl rudovlasý klučina, který svým úšklebkem a postojem jasně říkal, kdo je tu pán.
,,Kde to jsem a jak jsem se sem dostala?''Zeptala se Gina mírně podrážděně. Přišlo jí neslušné, že jí někdo odnesl bůh ví kam. Tak počkat, byla se Subarem, než omdlela, je snad u něj?
,,Jsi u svého pána a přinesl tě sem Subaru.''Zvedl se a přešel k její maličkosti. Čekal, že začne couvat, nebo křičet, ale ona tam pevně stála a upřeně mu hleděla do očí.
,,Počkej, Subaru je tvůj bratr?''Zeptala se překvapeně.
,,Nevlastní.''Dodal a namotal si na prst pramen jejích vlasů. Přičichl si k nim a div blahem nezakňučel, voněla nádherně a čistě.
,,Co kdyby jsi svého pána potěšila a udělala mu radost?''Usmál se tak, že se mu zaleskly tesáky. Gina v tom viděla cosi méně příjemného, než je sání krve, proto ihned zrudla a odstrčila ho.
,,Ty úchylný prase, co si jako o sobě myslíš?!''Vykřikla po něm. Zdálo se jí, že na ní má sexuální narážky a proto v ní bylo i trochu strachu. Byla nevinná, nikdy i neměla přítele, protože se jí dvakrát snažili znásilnit. Cizinec se jen zasmál a znovu se postavil k ní.
,,Myslel jsem tvou krev, ale když to bereš takhle...''Zmáčkl jí za zadek, čímž si vysloužil facku. Měla pevný stisk a on okamžitě nabral červenou barvu. Ta barva rozhodně nebyla pozitivní. Chystal se jí vzít pro sebe, když v tom do pokoje někdo vtrhl.
,,Kolikrát ti to budu opakovat, tohle si dělej s hosty v pokoji.''Ve dveřích stál Reiji. Rudovlásce to začínalo docházet, ale přesto měla hodně otázek.
,,Já...Chtěla bych osobně poděkovat Subaru a jít domů.''Řekla a Reiji si jí prohlédl stylem, jestli to myslí vážně. Nikdy se nejspíš do podobné situace nedostala.
,,Pojď se mnou.''Poručil, zatímco střelil po Ayatu varovný pohled.
Vedl jí celým sídlem a Gina se v tom začínala ztrácet. Bylo to tu obrovské, ještě větší, než ve škole a všechno to bylo tak podobné. Dovedl jí až do místnosti, která sloužila jako obývací místnost. Pokynul jí, ať se posadí na kanape a sám stál pár metrů před ní.
,,Služebnictvo ti přinese věci, budeš tu s námi pár dnů.''Rozkázal Reiji a Gina to brala jako legraci. Přeci by dobrovolně nezůstala u upírů a kór u někoho, kdo jí prakticky unesl.
,,Je mi líto, ale já půjdu domů.''Postavila se a Reiji se jen zasmál. Byla tak hloupoučká, až to bylo někdy roztomilé, výhradně pro jednoho z bratrů.
,,Je to rozkaz tvého otce.''Podal jí papír a ona si ho neochotně vzala. Byla to zvědavost, ale po přečtení se jí chtělo plakat. Její otec musel z nějakého důvodu zůstat v zahraničí déle a jeho jedinou dceru poslal k synům svého známého. Gina sice byla silná, ale teď se jí chtělo plakat. Věděla, že odsud nevyjde se zahojenou ránou.
,,Mám doma kočku...''Pípla a prosebně se na něj podívala. Ten pohled by se mu zamlouval, kdyby byli v jeho pokoji a v jiné situaci, ale momentálně neměl soucit.
,,Pokud jí tak moc chceš, vezmou jí sebou, ale nezaručuji jí, že z toho vyjde živá.''Odpověděl. V dívce zamrzlo. Nikdy by si nepřipustila, aby se Mině něco stalo. Přesto přikývla v plánu, že svou milovanou kočičku dá do péče Miu, na ní byla Mina zvyklá.
,,Fajn...''Vydechla poraženě. Zajímalo jí, kde je zbytek rodiny.
,,Běž zatím do pokoje, až bude čas večeře, tak se jeden z mých bratrů pro tebe staví.''Přikázal. Nechtěla být poslušný pes, ale chtěla se ještě připravit na večeři. Proto ho poslechla a on si neodpustil samolibý úsměv.
V pokoji už čekala zavazadla. Proto neváhala a rovnou vše vybalila. Když bylo vše hotové, pustila si do sluchátek písničky. Rozvalila se na manželské posteli, zatímco v ruce držela MP3. Cítila prudký závan a když otevřela oči, byla úplně v jiném pokoji.
,,To jako jak?''Pomyslela si a rozhlédla se. Na křesle seděl ten rudovlasý z rána.
,,Zase ty?''Štěkla. Neměla náladu na nějakého žíznivého zazobance.
,,Jak se opovažuješ štěkat po svém pánu?!''Vykřikl a přiblížil se k ní. Nesnášel, když se jeho ,,výsost.''urážela, nebo odporovala.
,,Promiň, já jsem svým pánem, takže máš smůlu.''Posadila se do tureckého sedu a vysmála se mu do obličeje. S namyšlenými idioty si vždy hrála nejraději.
,,Ty mrcho...''Chtěl jí chytit, ale ona se upíří rychlostí zvedla a odcupitala ke dveřím.
,,Promiň, tak zas někdy.''Mávla a v mžiku byla pryč. Neuvědomila si, že je tu absolutně ztracená, protože šla jednu cestu s Reijim. Do toho nedávala pozor a do někoho narazila. Zadkem dopadla na studenou zem.
,,Hey, můžeš laskavě dávat pozor?!''Vykřikla po dotyčném. Když se s jejíma očima setkaly rudé smaragdy, změkla.
,,Co tu couráš, nemáš být ve svém pokoji?!''Štěkl na ní Subaru. Ve skutečnosti se červenal, protože Gina měla opět kraťasy a dlouhé tričko.
,,Promiň, asi jsem se ztratila.''Opravila svůj tón a zvedla se. Trochu se oprášila a koukala na různé detaily, jako byly obrazy, aby když tak pro příště věděla, kde se nachází.
,,Pojď se mnou.''Nařídil a šel napřed. Gina rychle cupitala za ním. Ze všech bratrů jí přišel ten nejvíc milý, zatím.
Tohle opět nebyl její pokoj. Jako by v něm vybouchl granát. Všude poházené oblečení, přeházený nábytek a to nemluvě o tom vzduchu.
,,Na...''Hodil po ní Subaru své rifle. Nechápavě se na ně chvíli dívala a pak svůj nechápavý pohled nasměrovala k onomu albínu.
,,Vezmi si je, ty kraťasy jsou moc krátké, kdyby tě potkal někdo z mých bratrů, mohli by toho využít.''Zněl klidně, ale v duši se styděl a šlo to z něho cítit.
,,Dokážu se bránit a tohle je volné oblečení, které mi je pohodlné.''Uchechtla se. Subaru se na ní zamračil.
,,Prostě si to vezmi, alespoň na večeři.''Řekl poslední slovo a pak šel k oknu. Snad, aby dívku nemusel při převlékání vidět. Gina se jen zasmála a v rychlostí blesku se převlékla.
,,Vezmeš mě prosím do pokoje?''Optala se Subara. Ten kývl. Aniž by si to uvědomila, pokoj nebyl tak daleko od toho jeho a začínala mít v domě systém. Raději vzala telefon a přes data napsala Miu krátkou a stručnou zprávu o této situaci a aby byla tak laskavá a pár dnů se starala o Minu. Věděla, že u Mii bude v těch nejlepších rukách.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
