,,Stůj tady.''Přikázal jí. Choval se k ní jako ke kusu hadru, nebo jako k toulavému zvířeti, které mu patřilo. Dívka vyplašeně jen stála a civěla do prázdna, jako duše bez těla. Věděla, co provedla a bála se i malinko pohnout, ale zároveň se chtěla vzepřít. Krev jí ztuhla v žilách, když Reiji otevřel jednu ze svých černých skříněk a vytáhl tlustý bič. Automaticky ucouvla, načež se on zamračil.
,,Rei-Reiji, prosím...''Pípla a v očích strach neschovala. Nikdo jí nikdy nebil. To ale neznala pravou stránku Reijiho a to, že ze všech bratrů měl největší choutky co se sadistické stránky týkalo.
,,Dovolil jsem ti snad mluvit?''Zakřičel na ní a švihl jí bičem přes hruď. Gina zasyčela a otočila se. Štípalo to jako blázen.
,,Otoč se ke mě.''Přikázal, ale ona se jen rozklepala.
,,No tak, kde jsi má bojovnice?''Zamyslela se v duchu, protože nevěřila, že je tak slabá. Reiji jí začal švihat hlava nehlava. Dívka už přestala počítat rány. Po těle jí tekly proužky krve z každého místa, který zasáhl. Nevybíral si, prostě si jen vybíjel vztek, který se každou ránou zmenšoval a chtíč zvětšoval. Byl úplně mimo, za to rudovlásce se začaly zavírat oči. Začala slábnout, až nakonec upadla do temnoty.
***
Flashback
,,Tati??''Optala se malá holčička, která kvůli špatné mluvě občas šišlala.
,,Ano zlatíčko?''Usmál se na ní, zatímco si jí vzal na klín a znovu upřel oči do papírů, které do půlnoci musel poslat do práce.
,,Byla maminka špatný člověk?''Zeptala se se značným smutkem v hlase. Byla zmatená a často si dávala vinu za její odchod. Jejího otce její otázka zaskočila. Tak, že se přestal věnovat práci, holčičku sundal na zem a sám si na zem klekl, s očima upřenýma do těch jejích.
,,Tvoje maminka nebyla špatná, byla to silná žena, která bojovala za správná práva. Byla laskavá a spravedlivá. Nikdy by nedovolila, aby se ti něco stalo...''Usmál se ní nuceně.
,,Když by nedovolila, aby se mi něco stalo, proč tedy odešla?''Zeptala se smutně. Byla zmatená z těch slov a většinu stejně nechápala. Mladý, černovlasý muž jí nemohl říct, že se jí matka vzdala proto, že jí v hlavě přeskočilo a ona si na poslední chvíli dítě rozmyslela. I potrat byl v tu dobu už nepřipustitelný.
,,To ti vysvětlím, až budeš větší...''Pohladil jí po tváři a snažil se jí utěšit. Bohužel ona náladu na úsměv neměla.
,,Víš, než jsi se narodila říkala, že až budeš velká naučí tě, že každý z nás má nějakou cenu. A někteří z nás jí mají tak velkou, že se nesmí jen tak vzdát své svobody. Musí bojovat o volnost.''Promluvil moudře, i když věděl, že pravému významu jeho slov bude rozumět, až bude starší. I přesto jí ta slova trochu utišila. Rozhodla se otce využít, když už se výjimečně odloučil od práce. Bylo to vzácné.
,,Půjdeš mi pomoc s puzzle??''Zeptala se v naději. Otec věděl, že práci musí dodělat, ale dceru miloval a byla malá na to, aby pochopila, proč se jí nevěnuje. Proto přikývl a vzal jí do náruče. Chtěl jí udělat nějak radost.
,,Miluji tě Gino.''Políbil svou sladkou dcerku na čelo, čímž si vysloužil její zčervenání.
***
Ginu probudil až chlad. Byla pouty připoutána k posteli. Snažila se z nich dostat, ale zvuk pout přilákal Reijiho pozornost, jako vždy přiláká pokus o svobodu motýla pavouka.
,,To je dost, že jsi vzhůru.''Rozešel se jejím směrem. Musela vymyslet nějaký plán, jak se z toho dostat. Ani se nenamáhal dívku omýt, proto některá místa s krví již zaschla. Spala asi delší dobu, než si byla vědoma.
,,Prosím, pusť mě, bolí mě ruce.''Zaprosila. Na jednu stranu mluvila pravdu, ale potřebovala se dostat z pout, aby mohla uskutečnit svůj plán.
,,Měl bych? Ještě jsem neskončil.''Zasmál se a vzal do ruky tentokrát tenčí, ale s jinými konci bič.
,,Sama se opřu o skříně, jen mě pusť.''Podívala se na něj s prosebným pohledem. Reiji chvíli váhal, ale nakonec si řekl, proč ne. Dívku odvázal a na chvíli to vypadalo, že k oné skříni přijde, ale ona rychle sebrala smlouvu a otočila se na něj. Kvůli ztrátě krve trochu vrávorala.
,,Co chceš jako dělat?''Zasmál se. Snažil se jí nahnat strach, ale díky snu byla plně při vědomí. Než stačil něco říct, smlouvu hodila do krbu. Reijiho to zastavilo a začal být naštvaný.
,,Nebudu tvoje hračka, nejsem tak slabá, jak si myslíš, nejsem nějaký dobytek, který si můžeš koupit, nebudu tvoje, i kdybych za to měla položit život.''Rozkřičela se, načež reagoval mírně otevřenými ústy.
,,Nejsem člověk, aby jsi se ke mě mohl chovat jako k panence, i když si vezmeš mou krev, nebo tělo, tak moje duše patří jen mě samotné a ty jí nedostaneš.''Křičela dál a Reiji ztrácel slova. Sen a slova jejího otce jí dala víru. Sice matku na jednu stranu nenáviděla za to, co jí udělala, ale na druhou stranu byla ráda za to, co tvrdila, když jí nosila v bříšku. Když viděla, že se tmavovlasý upír už nerozmluví, zasyčela a rozeběhla se z jeho pokoje. Neutíkala do pokoje. Její krev se musela linout po celém sídle a pár kapek za sebou zanechávala. Běžela přes zahradu, až k lesu. Zastavila se, až když za sebou sídlo přestala vidět.
,,Skvělé, ještě mi řekněte, že jsem se ztratila.''Zasyčela si pro sebe a rozhlédla. Nebylo tu nic, díky čemuž by se mohla orientovat.
,,Ale, kdopak nám tu zabloudil?''Otočila se před sebe a uviděla blonďatého klučinu, který se na ní usmíval od ucha k uchu. Tím, jak byla dehydratovaná a díky ztrátě krve ho viděla trochu mlhavě. Málem se sesypala k zemi, ale klučina jí rychle zachytil a vzal do náruče.
,,Pusť- Pusť mě...''Zašeptala, ale nebránila se. Nemohla.
,,Jen se drž, teď už budeš v bezpečí.''Zašeptal a rozeběhl se s dívkou neznámo kam.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Uff, upřímně, vypořádat se touhle kapitolou mi dalo práci. Gina- san je z jednoho průšvihu venku, ale zda se řítí do dalšího je jen ve hvězdách :D <3
