U Mukami byla již pár dnů. Déšť venku neustával a jediné pozitivum bylo, že se z ní za tu dobu napil jen dvakrát Kou. Bylo to zvláštní. Ale k věci. Dneska byl den příprav na den talentů. Údajně se na tom měli podílet všichni, ale nestalo se tak. Taky ani nemohlo, některé nezajímalo co za následek bude mít jejich nepřítomnost. Ti, co sem i s nechutí přišli ihned zaměstnal učitel. Každý měl nějaký úkol a Gina byla ráda, že musela jen se spolužákem, jehož jméno ani nevěděla a nezajímala se o něj, brát židle a dávat je před jeviště. Jakmile měli hotovo, chystala se odejít, ale uviděla svou spolužačku, která stála na židli a snažila se něco pověsit nad ní, ale kvůli výšce se jí to nedařilo. Rudovláska viděla, jak dívka pomalu letí k zemi. V tu dobu si neuvědomila, že se jí kvůli upíří stránce nic nestane, rovnou jí využily její přívětivé a ochotné smysly a té neznámé pomohly.
,,Ježíši, děkuji moc...''Vydechla jí dívka vyčerpaně.
,,Jsi v pohodě? Vypadáš víc bledě než obvykle.''Starala se rudovláska. Neznámá se její větě musela zasmát. Bíle vypadala pořád.
,,Jsem, jen jsem dnes neměla krev, tak se mi trochu zamotala hlava.''Odpověděla a s poklonem odešla. Gina to nijak neřešila a koukala se po místnosti, co by se ještě dalo udělat. ,,Domů'' se jí nechtělo, stejně by se tam nudila.
,,Můžeš mi pomoc s odpadky.''Za jejími zády se ozval učitel, který svou přítomností trochu vyděsil. Plížil se jako duch.
,,Jak víte...''Na chvíli se zasekla, jak mohl vědět, nad čím přemýšlela. Snad neumí číst myšlenky... To by jí tak scházelo.
,,Odhad, koukala jsi všude možně a domů se ti jaksi nechce, ale rozebírat to nebudu.''Mrkl na ní a natáhl k ní ruce s krabicí. Rudovláska jí s úsměvem přijala a následovala učitele. Vešli do nějakého skladu, kam ty krabice pustila. Učitel jí obešel a zamkl. I přesto, že byla tma, ve tmě docela dobře viděla.
,,Hele, co je?''Vyjela po něm bez vnímání svého tónu a slušnosti.
,,Nedělej plachou, poznal jsem tě už ze začátku.''Usmál se na ní úchylně. Gina mírně couvla. Nebyla blbá, aby nevěděla, co bude následovat.
,,Přestaňte mě obtěžovat a otevřete ty dveře.''Chtěla znít vážně, ale hlas se jí klepal. Stále byla nedotčená a nechtěla o to přijít s učitelem v kabinetu a mít doživotní trauma z chlapů.
,,Přestaň s tím, jsme tu sami, ukaž se mi taková, jaká jsi.''Přistoupil k ní a prohlídl si jí.
,,Jaká mám být?''Zasyčela.
,,Děláš plachou, stydlivou a jsi v téhle verzi roztomilá, ale já vím, že to byly přetvářky. Že jsi mě sváděla, abych tě někde tvrdě ošukal. Víš, nestává se mi, že by se mi moje žákyně sama nabízela, ale nejsem proti. Moje úchylka je trochu víc pod můj věk.''Chytil jí pevně za zápěstí a Gina se začala bránit. Nejprve se mu zakousla do ruky a pak okolo sebe začala kopat. Učitel jí hodil o skříň a než se stačila vyhrabat, tak jí za vlasy vytáhl až k sobě.
,,Tak roztomilá.''Vydechl vzrušeně a roztrhl jí košili. Chtěl se jí hrubě zakousnout do prsní kosti, ale zasekl se v pohybu dalšího přítomného.
,,Hee?? Nevěděl jsem, že máte takovou úchylku.''Ospalý a něčím svůdný hlas donutil učitele otočit se vedle něj. Seděl tam blonďatý upír, který celou situaci sledoval ospale, ale vnímal vše.
,,Máš být už dávno doma, tak co tu doprdele děláš?!''Vyjel po něm učitel a dívku pustil, čímž dopadla na studenou zem. Sám byl však rudý studem.
,,To vám může být jedno a v zájmu vaší soudnosti bych vám radil odejít, nebo se ostatní dozvědí, co jste vlastně zač.''Zívl si Shu a učitel se tomu jen zasmál.
,,Nic na mě nemáš.''Překřížil si ruce na prsou.
,,Mám na uších sluchátka a tenhle přístroj umí nahrávat a nahrál vše, o čem jste mluvili.''Tím donutil učitele ztuhnout a zrudnout vzteky. Zbaběle a rychle odemkl a utekl. Možná blonďák trochu lhal, ale učitel byl na to dost hloupý. Gina se chvíli vzpamatovávala, než se chtěla zakrýt, ale Shu jí nenechal.
,,Pro dnešek mě nech.''Vydechla.
,,Proč? Utečeš s těmi nečistokrevnými a mám tě nechat? To určitě.''Zasmál se Shu a zakousl se na povrch prsa. Zbytek krve se vsakoval do černé podprsenky. Naštěstí, jak byla tmavá, tak moc krev nebyla vidět. Gina držela, ale ztrácela trpělivost.
,,Tvá krev mi chyběla.''Oblízl si rty a políbil jí. Rudovláska zakňučela a rukama se zapřela o jeho hruď. Blonďák jí pohotově ruce sundal a začal jí sát ze rtu. To v ní vyvolávalo pocity, kterým se chtěla bránit.
,,Přiznej si to, nemůžeš se rozhodnout, z koho jsi víc vzrušená. Skrývat emoce ti moc nejde, krev ti sládne.''Zasmál se a podíval se jí do očí. Ty jeho jí fascinovaly.
,,Rozhodně ne z tebe.''Chtěla ho silně odstrčit, ale místo toho mu jen dopadla na hruď. Oči se jí zavíraly, ale ona nechtěla ještě spát, nechtěla být znovu v tom vězení.
,,Ještě nespi, chci si s tebou ještě pohrát.''Řekl Shu a jako lehkou panenku si jí zvedl. Než stačila cokoli říct, ozval se další hlas.
,,Hey, okamžitě jí pusť, patří nám.''Ten hlas poznávala, ale byla slabá na to, aby si v hlavě srovnala komu patří. Ani oči se jí otevírat nechtěli. Jen si přála být znovu v bezpečí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Stačila chvíle a naší hrdince se mohl zhroutit život... Naštěstí jí zachránil ospalý hrdina :D Snad se díl líbil, love you <3
