,,Jak dlouho to bude trvat?''Ozval se mužský hlas. Gina pomalu začínala otevírat oči a zvykat si na prudké světlo.
,,Konečně.''Vykřikl už naštvaně někdo další. Když se rudovláska rozhlédla, nechápala situaci.
,,Ruki, Kou, Azuso, Yumo, proč jste mě unesli?''Optala se se zdviženým obočím. Myslela si, že budou ti hodní. To nemohla nikdy za život potkat normálního upíra mužského pohlaví?! Vážně měla sebou brát pomůcky na kastraci.
,,Nechceme, aby jsi byla u Sakamaki.''Odpověděl stručně Ruki a obrátil se k ní zády.
,,Ale já už u nich nejsem, bydlím u své kamarádky.''Odpověděla Gina otráveně, čímž se Ruki zastavil.
,,My víme, ale i tak, tady budeš v bezpečí.''Odpověděl Ruki a rozešel se pryč. Neměl náladu vysvětlovat nějakému zvířeti k čemu jí potřebují. Na to byl čas.
,,Tak hele, já odcházím domů a je mi jedno...''Tak rychle, jak si stoupla, tak rychle si zase sedla. Donutil jí k tomu mohutný dlouhán.
,,Tak hele ty krasotinko, neslyšela jsi ho snad?! Prostě ode dneška bydlíš tady a víc tě zajímat nemusí.''Odsekl naštvaně Yuma a ruce měl v pěst.
,,Pojď koťátko, odvedu tě do pokoje, určitě jsi si cestu nemohla zapamatovat a hlavně ti chci i ukázat zbytek místností.''Nabídl se Kou a už jí za ruku tahal pryč. Azusa to jako vždy pozoroval bez známek života. I když ho rudovláska něčím přitahovala.
***
,,Kou, prostě jste mě sprostě unesli, já tu nemůžu zůstat...''Řekla zoufale Gina, když už po několikáté přecházela sem tam.
,,Čím dřív si na to zvykneš, tím lépe, není to tak zlé, přeci nejsme tak zlí, jako Sakamaki ne?''Zeptal se Kou stále s hravým hlasem. Při oné otázce se mu rozzářilo oko. Rudovláska to nějak nezaregistrovala. Chtěla jen pryč a bála se i jich, ale nebyli to tamti.
,,Nejste, ale chci být doma.''Odpověděla a když se Kou ujistil, že nelže, oko mu přestalo zářit a on zvážněl. Přešel k ní a chytil jí za pas, čímž si jí přitáhl k sobě.
,,Co na tobě mohl vidět? Zdáš se mi jako obyčejná, ale něčím jsi svůdná. Přesně jako Eva. Děláš s námi divy, nutíš nás brát zakázané ovoce a my nemůžeme jinak.''Vydechl jí do tváře. Dívka nerozuměla jeho slovům. Vnímala jen jeho dech a pohled. Byl... Jiný, více vážný a ne tak hravý, jako obvykle.
,,Nevím, o kom mluvíš, ale já obyčejná jsem a jsem na to hrdá, prosím, odejdeš? Chci se ještě převléct.''Poprosila ho, ale nehnula ani brvou. Kou na ní stále zíral jako v transu, než se k ní sklonil a v rudovlásce hrklo. Místo polibku jí ale políbil na krku. Zas a znovu po obou stranách. Vyvolávalo to v ní smíšené pocity, ale nechtěla skončit jako minule, i když minule byla zdrogovaná.
,,Dost, tohle nesmíme.''Vzpamatovala se a chtěla ho odstrčit. On jí ale zvedl za zadek a přenesl na postel. Vysloužil si od ní vyplašené písknutí. Jako by nic nevážila jí hodil na postel a po čtyřech se nad ní skláněl. S klidným svědomím se do jejího již skoro zahojeného krku zakousl. Občas se mu v hlavě zrodila myšlenka jeho sobecké stránky. To Ruki měl být první, kdo by ochutnal zakázané ovoce, ale blonďák nevydržel.
,,Proboha, chutnáš tak lahodně.''Oblízl si rty a čekal vyděšenou reakci. Místo toho ho ale překvapila vyrovnaným obličejem.
,,Vím, že jsi upír.''Odpověděla klidně nevyslovené myšlenky.
,,Ale, jak...''K řeči ho nepustila.
,,Nějaké nány se o tobě bavili na záchodě a od nich jsem dostala tuto informaci, takže očekávám, že všichni budete mít tesáky.''Otočila hlavu k oknu. Začalo se zatahovat a brzy jistě přijdou přeháňky.
,,Moje fanynky občas dokážou být dost upovídané.''Zasmál se a klekl si před ní. Ona stále neodvracela hlavu. Těšila se, až bude zase moc ven, v dešti, tančit s Miu. Možná obě dvě vypadaly jako blázni, ale takové chvíle si užívaly.
,,Měla by jsi jít na večeři, pak budeš mít dost času trucovat.''Odtáhl se a stoupl si Kou. Chvíli čekal, než se rozhodla též vstát a udělat to, co on. Následovala ho do jídelny, kde byli již všichni. Jako vždy asi. Ani neodmlouvala jídlo, ale hned po zkonzumování se odebrala do pokoje, kde si připravila věci na spaní, které již nějakým zázrakem od Mukami čekaly na posteli.
Horká voda jí udělala dobře. Trochu se i uvolnila nad tím vším, co se jí poslední dobou dělo. Stejně to však nemohlo nahradit společnost Miu. Byla to pro ní sestra a i od ní jí odloučili. Sama sebe se ptala, zda vůbec má být v životě ještě šťastná. Přišla si jako nějaká limitovaná hračka, kterou chtěl každý sám pro sebe. Byla ráda, že si zamkla, protože někdo začal s dveřmi lomcovat. Pak zasyčel a odešel. Zakroutila nad tím jen hlavou a raději už vyšla.
V pokoji nikoho neviděla, za což byla ráda. Na tvrdou zem se posadila v tureckém sedu a oči upřela z okna. Její očekávání se splnilo. Venku byl prudký déšť, který se pro tuhle chvíli zdál velmi fascinující. Připomnělo jí to léta, kdy jí občas táta vyzvedl ze školky a ona naschvál skákala do kaluží jen proto, aby byl zašpiněný. Nad jednou vzpomínkou se musela ušklíbnout. Tehdy otci postříkala nové, pracovní sako a on i přes velkou naštvanost jí jen s hravostí honil až domů, kde jí čekala koupel, kterou jako malá nesnášela ze všeho nejvíc a tím se stávala největším trestem. Nikdy jí neuhodil, nebo na ní nebyl nějak násilný. Snažil se ze všech sil a za to mu byla vděčná. Posílala mu lásku na druhou stranu a jen mu chtěla říct, jak na něj myslí a jak vzpomíná, jen díky němu. S úsměvem se tedy trochu odsunula a opřela zády o trám postele.
,,Třeba se brzy uvidíme tati.''Zašeptala do tmy a z venku se ozval hrom.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ano, stále žiji :D Jen poslední dobou nebyla inspirace... Zkouška mě čeká a pak i různé cestování s přáteli, takže to taky nevidím moc s kapitolami růžově :D Snad se díl líbil <3
