,,Musíš vstávat."Zatřesení tělem a zvýšený hlas donutil Ginu otevřít oči. Podívala se okolo sebe a pak si vzpomněla na včerejšek. Nelitovala svých skutků, tedy ne teď.
,,Ahoj." Usmála se na Shua a ten byl jako obvykle opřený o rám postele a se zavřenýma očima poslouchal hudbu.
,,Já jen, včerejšek..." Chtěla mu poděkovat a říct vlídná slova, ale zaskočila jí jeho chladnost.
,,Ten nic neznamenal, chtěl jsem jen vidět, zda se mi odevzdáš a ty jsi byla tak hloupá, že jo a navíc jsi si dělala bůh ví jaké naděje." Měl neutrální výraz, ale v slovech byl výsměch. Rudovláska seděla jako opařená. Snažila se být silná a nejevit žádnou emoci, ale bylo to těžké. Tak moc těžké, že se rychle zvedla, oblékla a utekla pryč. Snažila se být co nejvíc potichu, i když jí krev zrazovala.
Naštěstí v sídle jen zahlídla Reijiho, který se neotočil a ona tak nemusela setrvávat.
Doběhla domů, kde se sesypala. Ne bolestí na hrudi, studem. Pro jistotu se i zamkla. Hluk, který se jejím příchodem ozýval domem jistě mohl vzbudit Miu. Byla to po dlouhé době naivita z lásky, kterou v životě obdržela mnohokrát. A ona vždy podlehla s následky stesku a depresí. Naštěstí dnes deprese nepřicházely, možná tím, že k ničemu velkému nedošlo, v rámci možností.
,,Gino? Děje se něco?''Ospalý hlas za dveřmi pohnul jejím tělem.
,,Ne, jdi spát.''Rudovláska se snažila mluvit normálně, ale díky smutku se jí hlas zadrhával.
,,Zlato? Co se děje? Odemkni, šup, hned.''Rozespalá Miu byla ta tam. Teď dveřmi lomcovala ustaraná holka, která byla odhodlaná bourat zdi.
,,Říkám, že nic, jen mě nech vyspat.''Vyštěkla víc ošklivěji, než předpokládala na svou kamarádku, která díky tónu přestala s lomcováním.
,,D-dobře, když tak přijď ke mě.''Klesla brunetka a kroky směřovala do ložnice. Měla po ranní a hodlala si s ní promluvit ráno.
Gina ležela na posteli. Hlavu měla zabořenou v peřině a občas se překulila, aby se mohla pomazlit s plyšovými hračkami. Žalem ignorovala i křik její milované, chlupaté přítelkyně, kdy až její škrábání donutilo holčinu zvednout se a odemknout. V mžiku se kočka dostala dovnitř a rovnou na postel. Jako by měla 6 smysl. Nechala Ginu znovu ulehnout a začala se o ní třít a příst. Sem tam svou hravou náladu doplnila lehkým kousnutím do ruky, nebo tváře. Rudovlásce to vytvořilo nepatrný úsměv a v očích se jí odrážel vděk. Věděla, že si příště musí dávat pozor na muže, obzvlášť ty s tesáky.
***
Po pár hodinách, kdy bylo slunce nejvýš na obloze a pařilo skrze okna do pokoje, se dívka trochu uklidnila. Lidé tuhle dobu nazývaly polednem, ale pro upíry to byl čas blížícího konce spánku. Při tom, ona za tu dobu nezavřela oči. Neustále si v hlavě opakovala, jak snadné je podlehnout slovům a chtíči, místo rozumu. Shu byl atraktivní, to se muselo nechat, ale své chyby měl. Jednou z nich byla i jeho druhá osobnost. Osobnost, kdy se jeho polomrtvé já zahrabalo do rakve a vyměnilo si místo s tím já, které si hraje a které ovládá chtíč. Asi byly ženy v tomhle světě narozeny jen k hraní. Byly to panenky, které se při opotřebování vyměnily za mladší. Chtěla tomu zabránit, nemít stejný konec, ale sama si nabíhala. Na chvíli jí v hlavě bliklo malé upozornění ohledně dne talentů. Bylo to za 4 dny, což znamenalo trénování a srovnání myšlenek, aby to nepodělala. Musela být znovu tou silnou holkou, kterou její otec viděl a vzchopit se. Bylo otázkou, co jí osud ještě nadělí.
Ano, žiju :D A konečně jsem se dokopala k dalšímu dílu, i když je poslední dobou kolikrát nálada na bodu mrazu... Snad se díl líbil, i když byl kratší <3
