Dnes byl pro Ginu výjimečný den. Na obloze zářil úplněk. Milovala tuto, poněkud vzácnou událost. Pro ostatní upíry to mohla být nepříjemná chvíle, ale ona si vždy sedla na nějaké vyvýšené místo a pozorovala oblohu. V sídle Sakamaki se tím místem stal jeden z balkónů. Byla zaposlouchána do písní od eivoru, čímž si kouzelný okamžik více užívala. Výhodou pro ní bylo i to, že se za dnešek nikdo z ní nenapil, takže měla i dobrou a energickou náladu.
,,Zrovna tebe bych tu nečekal.''Vedle ní se objevil Subaru. Chvíli jí pozoroval, než se postavil vedle její maličkosti. Ona seděla na zábradlí a chvíli čekala, co z něho vypadne, než svůj zrak znovu upřela na měsíc.
,,Myslela jsem, že budeš v pokoji, stejně jako bratři, pro ostatní upíry to bývá nepříjemná událost.''Zasmála se. Upřímně, za Subarovu přítomnost byla ráda.
,,Úplněk mi dává větší sílu a víc energie, než-li na opak.''Odpověděl klidně. Neměl na hádky náladu a celkově ho zatím nic nenaštvalo. Občas pohledem sjel na Ginu. Ač si to nechtěl připouštět, byla mu hodně podobná. Byla stejně odtažitá a výbušná jako on, ale zároveň milá a laskavá, což ale na rozdíl od něho uměla ukázat. On pořádně nevěděl, co být milý obnáší, raději se stranil.
,,Subaru, děje se něco?''Zeptala se ho nechápavě, když se střetla s jeho očima. Na jeho tváři se objevila červeň. Byl roztomilý, když se styděl.
,,He?! N-nic ti po tom není a ne není.''Zčervenal ještě víc. Věděl, že si ho dívka všimla, ale od ní si zasloužil jen uchechtnutí.
,,Za jak dlouho si myslíš, že se vrátí můj otec?''Optala se zvědavě, ale pohled z oblohy nespustila. Subara to zaskočilo. Byla tu už docela dlouho, ale jen před pár dny se dozvěděli, že její otec zemřel a díky tomu u nich zůstane nejspíše navždy.
,,Nevím.''Odpověděl jednoduše. Nechtěl se k tomu nijak vyjadřovat.
,,Víš, nebýt tebe, tak bych se už asi zbláznila. Ano, chybí mi má kočka, moji přátelé a hlavně můj otec, ale u vás se cítím víc svobodná díky tvému chování. Oproti bratrům se ke mě umíš chovat mile, což hodně oceňuji.''To, co řekla bylo od srdce, ale upír to nečekal. Zaskočila ho vlídná slova. Bral jako samozřejmost neublížit jí tak, jak dokázali stránky jeho sadistických bratrů.
,,To je v pohodě,''Vykoktal a začal přemýšlet. Nepřál si, aby si k němu dívka udělala nějaké city. Neuměl je oplatit kvůli své minulosti.
,,Ale nic od toho nečekej, dělám to proto, že nebýt mě, tak jsi už dávno mrtvá a tvé krve by byla škoda.''Odsekl. Trochu tím Ginu zaskočil. Nechtěl být zlý, ale zároveň se nechtěl nějak poutat a přišlo mu, že si to rudovláska vyložila jako láskyplnou službu. Tomu chtěl zabránit. Bez dalších slov se sebral a odešel. Ginu to trochu zamrzelo. Snažila se být milá, ale minulost Subarovým citům bránila. Začala přemýšlet nad tím, že by měla být ráda alespoň za to, jak to je s bělovlasým upírem teď.
***
Po pár hodinách se rozhodla znovu zašít do pokoje. Hlavně proto, že jí chování Subara dávalo hodně otázek. Třeba co se mu tak strašného stalo, že je jeho chování takové?
,,Gino, můžeš na chvíli.''V momentě, kdy procházela okolo Reijiho pokoje jí sám zastavil hlas jmenovaného. Nakoukla dovnitř a zavřela za sebou.
,,Potřebuješ něco?''Zeptala se, ale když se otočila k upíru, zrudla studem. Reiji si zrovna oblékal košili. Ihned odvrátila zrak, načež se upír zasmál.
,,Chtěl jsem pomoc a zároveň ti něco dát.''Řekl a když se objevil před ní, pochopila, že se už může koukat. Sice to nebyl vůbec špatný pohled, ale stydlivost převládala.
