Oheň a pelyněk

36. kapitola

36. kapitola

Do svatby zbývalo pět dní.

Luciana a Markus bydleli Na Hedvičině zámku. Dala jim nádherný pokoj v novém křídle.

Kvůli přípravám na svatbu měla i škola mimořádné prázdniny a každý pomáhal s výzdobou, při šití kostýmů, nebo v kuchyni.

Markus se snažil držet stranou toho blázince. Pomyšlení na tolik lidí mu nedělalo dobře. Sice vzal na milost Hedviku a pár dalších lidí z jejího okolí, ovšem svůj názor na smrtelníky nezměnil. Na to poznal příliš mnoho vyžírků, podvodníků, násilníků a prospěchářů. Proto uvítal, když ho Luciana ujistila, že nemusí hnout prstem, že stačí když přijde k obřadu.

Matyáš také dobře věděl, kdy nemá překážet a naplánoval pro Marka, Gabriela a Tondu hony, pitky, karty a vrhcáby. Většinou pak přespávali v lovecké chatě nedaleko zámku a dělali si legraci z Marka, který se každý večer vracel k Lucianě.

„Prosím tě, co blázníš? Ještě si ji užiješ až až," řekl Matyáš, který nic netušil o smlouvě a o tom, jak může být jejich čas omezený.

„To jo, ale musím si jít půjčit nějaké peníze, vy tři byste mě obehráli o poslední měďák."

„Ale jenom ve vrhcábech. V kartách vyhráváš ty."

„Tak proto už je se mnou nechcete hrát," zasmál se Markus. Jako ďábel dokázal samozřejmě vyhrávat i ve vrhcábech, to jim však raději neřekl.

Odešel do tmavé, studené noci. Procházka mu nakonec prospěla, aspoň vystřízlivěl.

A hony nebyly úplnou ztrátou času, neboť jim zajistily dostatek zvěřiny na svatební hostinu.

„Jsi jako kus ledu," poznamenala Luciana, když vlezl do postele a přitulil se k ní.

„Začalo tam mrznout," usmál se a rozehřál své tělo, dokud si nezačala stěžovat, že je moc horko.

„Myslíš, že bude sněžit? To by bylo tak krásné a romantické," zasnila se.

„Ty máš starosti."

„A jaké starosti máš ty?"

„Co bude pak," nadhodil Markus.

„Jak to myslíš? Všechno bude jako doposud, akorát budeme svoji."

„Jasně, to chápu, ale nějaké změny přece jen nastanou. Hedvika by si tě nejraději nechala tady, já netoužím po ničem jiném než se vrátit do hájovny a asi tak rok až dva nevylézt z postele, ale co chceš ty?"

„Mě se líbí oba návrhy, jak si mám vybrat?"

„Taky můžeš přijít s něčím třetím."

„Chtěla bych cestovat, studovat, učit malé holky ve vesnické škole, otevřít si hospodu, stát se kořenářkou, mít s tebou děti... a ještě asi tak tisíc dalších věci, jenomže na to mi jeden život nestačí."

„Když jsi nesmrtelný, tak nad tím tak nepřemýšlíš. Až s tebou jsem si uvědomil, jak málo máte na všechno času."

„Možná je to i výhoda. To, že máme jen pár let, nás nutí využít každé chvilky a něco po nás zanechat. No... některým je to asi jedno, ale já to tak cítím."

„Nejspíš máš pravdu, ale pořád nevím, co bude dál."

„Zůstaneme pár dní u Hedviky, pak poděkujeme a odstěhujeme se do hájovny, kde si v klidu rozmyslíme, co by nás lákalo zkusit ze všeho nejdřív. Zdá se ti to jako dobrý plán?"