Oheň a pelyněk

Epilog

Epilog

Luciana pomalu otevřela oči a chvilku jí trvalo, než si uvědomila, kde je. Ležela na velké posteli nad ní stál Markus a usmíval se.

Jeho krásná tvář byla přesně taková, jak si ji pamatovala.

„Jak vypadám?" zeptala se sípavě a Markus jí podal sklenici vody a zrcátko.

„Jsi nádherná, přesně jak jsem předpokládal."

„Vypadám jako..."

„V den naší svatby. Přesně jak stálo ve smlouvě. Moc ti to sluší. Jsi první blonďatá a modrooká ďáblice v historii. Zřejmě to bude tvou vílí krví."

„Co bude teď?" podívala se na Marka s tisícem otázek v očích.

„Nejdřív si odpočiň a pak ti všechno ukážu. Tohle místo pro tebe přece není cizí, o to to bude jednodušší."

„Kde je Lucifer?"

„Na zemi. Jakmile jsem se probudil, dal mi do ruky žezlo a zmizel. Nechal nám to tu v pěkném nepořádku. Od naší svatby byl na zemi víc než v pekle. Na nás se přišel podívat všeho všudy třikrát, ale u Ariany byl v jednom kuse."

„To jsem netušila."

„Já také ne."

„Kde mám nějaké oblečení?"

„Hned ti něco přinesu, ale odpočiň si, vládnout začneme až zítra. Máme na to celou věčnost."

„Celou věčnost," opakovala Luciana a políbila ho, „celou věčnost." 

Pokud se vám kniha líbila, budu ráda, když necháte komentář. Můžete se také podívat na volně navazující díl  Řekou, pouští, oceánem který je tentokrát o Lucianině sestře. Rovněž se tam nechybí Nerys a Markus.