Anastázie ? 😳 ~stein27~

začátek všeho....

,, pojď vezmu té na jinou planetu"
,, Péťo. ne-ne... " nevím co říct, vždyť.
,, babe, proč nechceš,vždyť vidím jak jsi tady dole zničená, jak moc se trápíš tím že jsem odešel. Jen pojď bude ti dobře, pojď se mnou." Snažil se mne chytit za předloktí ale já uhnula.
,, Věř mi bude to lepší pro nás oba" pokračoval
,,jen běž, dej za mě pozdrav pegasům, budu na tebe vzpomínat" musela jsem potlačit všechny svoje slzy, a stejně už vlastně vzpomínám.
,, Abych tě viděla, tak stačí vzhlédnout k nebesům" bolestně jsem se pousmála a podívala jsem se na něj, on vypadal úplně bez náznaku života
, vždyť je mrtvý' moje stupidní podvědomí.

Jako bez duše, bez emocí. Vypadal jako ten chladný Petr na balkóně. Bez lásky bez srdce.
Byl bílý jako stěna a na tváři měl kamennou tvář s pár vrásky.
,, uvidíme se v nebi, lásko " v tu chvíli mi sáhne ledovou rukou na obličej.

- pojďme začít od úplného začátku -

Ach ano,
Poslední den mého třetího ročníku na střední škole v Brně. Příští rok mě čeká maturita, co si budem bojím se ale zároveň mi to tu bude chybět lepší třídu jsem si přát nemohla.

Teď sedím v autobuse a jedu na byt, který máme z mojí nejlepší kamarádkou v pronájmu. Obě tady v Brně chodíme do školy akorát každá na jinou.
Vystoupím, a se sluchátky v uších si jdu ulicemi k našemu bytu.

Otevřu hlavní vchodové dveře, vyjdu pár schodů a jsem u našeho bytu, vyhrabu klíče s kabelky a otevřu,  Laura už je doma.
Jak to poznám?
Boty rozhozené a neuklizené do botníku. Vyjdu z chodbičky do svého pokoje, odložím si věci na mou postel.

Zařvu z kuchyně  na Lauru jestli chce něco k jídlu. Když mi neodpoví, vykašlu se na ní a odejdu do pokoje. Vsadím se že tady zas někoho má. Jako minulý týden tu měla taky nějaký kluky. Jsme úplně rozdílný,já radši jsem doma se sluchátky, za tož ona chodí po párty, pije a takový ty věci co dělají dívky v našem věku.

Podle Laury jsem nějaký divný kus, ano přiznávám se, jsem jiná než ona, ale znám i divnější holčiny.
Aby se neřeklo někdy s ní jdu na párty, Ale rozhodne nikdy se nezřídím jako ona. I přes naši rozdílnost jsme jako sestry, všechno si říkáme na rovinu, všechny problémy řeším s ni ne s rodiči.

S rodinou celkově nemám moc dobrý vztah, proto jsem ráda že jsem s Laurou odjela do Brna a s rodinou se delší čas nevídala, vlastně ani nevídám. Někdy jim zavolám ale příčina mého volání jim je většinou když někdo od nich má narozeniny nebo svátek... někdy ani to ne.

Zavřu za sebou dveře které vedou do mého pokoje, nasadím si moje AirPody a jdu si sednout k mému pracovnímu stolu.
Pustím nějaký playlist a broukám si do rytmu písniček.

Po cca hodině jsem slyšela ránu,  dveří od našeho bytu. Vzala jsem talíř kde bylo mé jídlo a odnesla jsem ho do myčky která se nacházela v kuchyni.

______________________________
.

Takžeee na začátek takové nudné i know ale nebojte Petr už v další kapitole😂❤️
.