Anastázie ? 😳 ~stein27~

~Twenty seven~

Dvacet sedm.
Dvacet sedm dní co jsem neviděla Petra. 
Nebudu lhát, ten otravný kluk se mi dostal pod kůži tak rychle že to není možný.

Za  tím co Laura chodila s Calinem na párty, já  byla doma se sluchátky v uších.
Né že bych měla zlomené srdce, ale prostě chybí mi jeho úsměv, jeho debilní narážky na všechno.
Jestli jsem se zamilovala ?
Asi ano, akorát si to nechci přiznat.

,,Ann Posloucháš mě? " vytrhl mě z přemýšlení Laury hlas.
,,jojo neboj" usmála jsem se na ni
,,takže ti to nevadí" co mi nevadí?
,,ne v pohodě" nervózně jsem se usmála.
,,dobře"
,,takže tady může být ta párty že ? " zasmála se, počkat vážně jsem teď souhlasila s tím že tady uspořádá párty ?

,,cože ? "
,,není cesty spět kočko, kdybys hned na začátku řekla že mě neposloucháš ... " dala ruce v obratné gesto a zasmála se
Protočila jsem oči
,,kdo tady všechno bude ? "
,,Calin, Marek, František,David"
,,možná ještě někdo nevím "  jen ne prosím on.

,,no jo no  ale slibuješ že mě do toho tahat nebudeš ? "
,,ale-"
,,žádný ale budu v pokoji." Oznámila jsem jí můj plán na večer a odešla do pokoje

21:28  už mě nebaví koukat se do stropu.
Od sedmi tu jsou lidi, už od sedmi jsem jen v pokoji. Kručí mě v břiše, a pití už taky došlo. Což znamená že expedice do kuchyně může začít. Neochotně jsem se zvedla a se sluchátky v uších odešla do kuchyně.

Vzala jsem si čínskou polévku, zalila jí vařící vodou a vzala láhev.
Prosím ať nikoho nepotkám, dveře do obýváku jsou zavřené takže bych nemus-

,,ahoj Áňooo" řekl při opile Marek který vycházel z obýváku.
,,je ahoj" řekla jsem trochu vyděšeně
,,pojď ještě tam něco na tebe zbylo " táhl mě do obýváku.

Odložila jsem na komodu čínskou polévku a nechala se táhnout do obýváku.
Shodil mě na sedačku vedle Calina který už taky nebyl střízlivý, Marek si sedl vedle mě a podal mi 42.
Lokál jsem si, položila na stůl.

Mé oči se setkali s očima který jsem dvacet sedm dní neviděla,
modré oči ve kterých jsem se tolik topila.

Spolkla jsem lok 42, a chtěla se zvednout, Marek mě zase shodil na sedačku.
,,kam jdeš kotě" tázavě se na mě usmál a  já ignorovala oslovení.
,,musím ještě něco dodělat "
,,přece jsou prázdniny " zakňučel mi vedle ucha
,, možná ještě přijdu"  v překladu už nepřijdu, jsem se vymotat ze sedačky a šla směr můj pokoj.

Cítila jsem někoho oči na mé osobě, když jsem se otočila zjistila jsem jaké oči mě pozorovali. Modrooké oči.

Je něco po druhé hodiny ranní a konečně utichly hlasy z obýváku. 
Nešlo usnout když tam řvali a hecovali se kdo toho vypije více.
Dala jsem si na hlavu polštář a snažila upadnou do říše snů, v tu chvíli někdo zaklepal.

,,můžu? " on.
Proč ?
Co chce ?
Ani jsem nestihla odpovědět a už za sebou zavíral dveře.
,,co potřebuješ" mohla jsem na něho být hrubá  jako on minule na mne, ale nebyla.
,,je mi to blbý alee..." vyklop to už.
,,povídej? " tázavým výrazem jsem se na něho podívala.

,,nikde není místo na spaní, sedačka je plná, v-"
,,pojď" ustoupila jsem ke zdi a tím mu uvolnila půlku své manželské postele.
Proč to dělám ?
Na oplátku  to co se stalo u něj ?

,,děkuju" jen jsem slyšela jak si sundal kalhoty  a vlezl pod deku.
,,dobrou " řekla jsem do tmy.
,,dobrou princezno" když mě tak osloví, vždy mám husí kůži.
.
.
,,ne, na ní ani nesahej " někdo vedle mě zařval. Vyskočila jsem do sedu abych zjistila co se děje.
On.
To on křičel, byl zpocený. Má noční můru.

,,Petře " zaklepala jsem s ním. Nic.
,,Petře prober se " zařvala jsem na něho
Otevřel oči ve kterých byl vidět strach a hrůza.

,,dobrý? " otázala jsem se ho. On jen zakýval na nesouhlas , a díval se mi do očí.
,,chceš donést vodu? "
,, jo prosím" řekl potichým hlasem. Já vstala z postele, chytil mě
za ruku.
,,nenechávej mě samotného "
Cože ?

,,jen ti dojdu pro vodu hned příjdu." Usmála jsem se na něho, ale stejně nepovolil stisk mé ruky.
,, musíš mě ale pustit abych mohla dojít do kuchyně " nepatrně jsem se zasmála. Povolil stisk a já šla natočit vodu.
4:20 ukazovala hodiny v kuchyni

,, na " podala jsem mu skleničku a sedla si na kraj postele. Taky jsem mývala noční můry. Ale vždy mě zachránila Laura.

,, už je to lepší ? " optala jsem se ho znovu, doufám že mě zase neodpálkuje za vlezlost.
,,jo lepší... takovýhle jsem nikdy neměl"
že by se chtěl bavit o sobě ?
Klidně poslouchám.

,, vždy to bylo o rodině, teď ne. "
o kom to tedy bylo ?
Díval se před sebe do blba.
,,o kom to bylo ? " zeptala jsem se potichu.

———————————————————————
Dobrý večer 👋🏻
Další den další kapitola 👾
Teď nevím zda budu vydávat každý den, bcs odjíždím pryč na 3 dny. Kdyžtak vám pak naházím všechny tři.
Užívejte zbytek dnee✌🏻