Za závějí - Thorki (CZ)

1. Loki

Se slzami v očích jsem se prodíral sněhovou nadílkou pryč od toho příšerného místa mého celoživotního utrpení. Jak já ho nenávidím! Přes clonu ze slz jsem téměř neviděl a jen stěží jsem se nadechoval mezi usedavými výbuchy pláče. Už zase, zase mě nutil do něčeho, co já sám nechci!

Probíhal jsem sněhem po známých cestách. Tenhle kraj jsem znal zpaměti, nebylo třeba vidět kam jdu, nebo vidět před sebe, abych trefil do svého úkrytu. Mé útočiště, jediné místo, kde mohu být na malou chvíli sám sebou. Už z dálky jsem cítil nezaměnitelnou vůni mořské vody, rybiny a pižma. „Yuno! Yuno! Páníček je tady! Pojď se přivítat!" Volal jsem, jak jsem se svým slabým hlasem nejvíce dokázal, abych překřičel tu sněhovou vichřici. Odpovědi se mi však nedostávalo a to ani, když jsem zopakoval své volání již v bezpečí skalní jeskyně. Malý jen těžko postřehnutelný úkryt poblíž zamrzlé hladiny slaného oceánu, kde se svým tulením mládětem trávím příjemné chvíle byl nyní prázdný tichý a opuštěný. „Yuno? Kde jsi krásko?" Prošel jsem celou spletitou cestu ze tří malinkých místnůstek, ale má přítelkyně nebyla nikde k nalezení. Zavřel jsem oči a zhluboka se nadechnul. Tak jo, musím jít ven a pokusit se ji najít. Brečet a stěžovat si na svého otce mohu i později.

Prodíral jsem se zasněženou cestou, kudy jsem tušil, že by se tulení kráska mohla vydat. Venku pořádně sněžilo a fučelo. Dozajista jí musí profukovat kožíšek a ta šílenkyně se vydá na procházku? „Yuno?!" Volal jsem její jméno a prodíral se kupředu. Rozhlížel jsem se do stran, jestli někde mezi jiskřivým sněhem nezahléhnu slonovinově bílý kožíšek nebo černý čumák s korálkovými rozkošnými očky, ale nic. Ani žádná odezva, ani náznak, že by byla v okolí. „Yuno?!" „Oink, oink!" Z dálky jsem zaslechnul její naléhavé volání. Nespletl bych si ho s jiným na celém světě. Tohle byla Yuno a asi bla v nebezpečí nebo nesnázích! Rozeběhnul jsem se tím směrem a nepřestával volat její jméno. Ona mě k sobě vábila a tak jsem po krátkém hledání zahlédnul ve sněhu mléčný kožíšek.

„Yuno! Tys mi dala holka!" Silně jsem ji objal kolem krku a zabořil hlavu do měkké srsti. Sundal jsem si kožešinový plášť a přehodil ho přes baculaté bílé tělíčko, že vykukovala jen ztrápená hlavička. Nebyla zraněná, za to jsem byl rád. Co ale dělala tak daleko na severní cestě?! Sem se moc nevydává, v letních obdobích je to tady pro ni moc nebezpečné a v zimních je zde moc sněhu, než aby se jím chtěl někdo brodit. „Oink, oink!" Naléhavě škubala čumáčkem do strany a za suknici mě táhla kamsi ještě dál od naší malé jeskyňky. „Co se děje krásko? Něco jsi našla?" Sotva jsem to dopověděl, zahlédl jsem mezi nánosy sněhu vyšlapanou brázdu jako by se tudy někdo prohnal na koni a rudou skvrnu v záplavě vloček. To je plášť, cestovatelský plášť a podle barvy a zlacení Asgardský! „Yuno honem!" Chytnul jsem svou kamarádku na ploutev a snažil se ji odtáhnout zpátky. Jestli jsou tady někde bohové, musíme se rychle schovat! Z otcových povídání jsou to vrahové a zabijáci, silní a nebezpeční tvorové bez slitování a svědomí! „Oink, oink, oink!" Vyškubla se mi a mířila si to k tomu plášti. Zoufale jsem se zatahal za vlasy, ale spěchal honem za ní. Budu ji chránit, pokud se tady někdo objeví.

To je tělo! Je to člověk! A krvácí! „Oink, haumn haumn!" Chlupatá tulenice začala kňučet a naříkat, házela na mě smutné pohledy a pořád očichávala zraněnou postavu ve sněhu. Co když je už mrtvý? „Oink!" „Já vím, musíme mu pomoct. Jak ho chceš ale dotáhnout až do jeskyně?!" „Oink, oink! Haumn, oink!" „Tak velkou sílu nemám! Vždyť se strhám!" „Vrrrr!" „Fajn, jak chceš, ale dostane tvůj pelech!" Vypláznul jsem na ni výherně jazyk, ona si jen odfrkla a pomohla mi ho nějak nabrat na záda. Byl těžký, měl spoustu mokrého oblečení a sotva hřál. Jestli ho nedostanu honem do tepla, tak dozajista zahyne. Navíc ztratil hodně krve, zřejmě si zlomil nos a určitě i prochladnul. Ale byla by ho škoda, vůbec nevypadá jako krvežíznivé monstrum a zabiják. Je vlastně celkem pohledný, blondýn a určitě i silný. Zajímalo by mě, jak se bude chovat, až se probere. Snad nedělám chybu.

Tak je tady první kapitola z pohledu Lokiho. Jak se vám líbí vidět našeho protivného mága i trochu jinak? Mě se jeho osobnost stále trochu nezdá, ale nebojte, však on se vybarví. A navíc...tak cool kamarádku jako on snad nemá nikdo, ne? (I LOVE YUNO!).

Dejte mi vědět jak se vám kapitola líbila, hoďte tam hvězdičku a zase někdy!

PS: Tahle kapitola měla vyjít tak cca za týden, ale chtěla jsem vám všem nějak poděkovat! Díky vám už mám 100 odběratelů! Zbožňuju vás!

Vaše Tiranis!