Za závějí - Thorki (CZ)

16. Thor

Seděl jsem s hlavou opřenou o prkennou desku stolu v zapadlé hospodě tak půl hodiny cesty od bran paláce, dlaněmi křečovitě svíral korbel už nejméně dvacátého piva a snažil se ze všech sil nezačít kolem sebe zase mlátit. Na zádech jsem cítil tlak uklidňujícího tepla úzké dlaně své přítelkyně, na rameni tvář ospalého blond přítele. Z druhé strany stolu ke mně doléhaly hlasy přátel a slova podpory. Všichni se mi snažili zvednout náladu, trochu mě nabudit z mé nevýchodně zkažené nálady.

Pravdou bylo, že jsem se prostě neskutečně polekal. Moje lovecké instinkty a možná i nějaká pokroucená královská hrdost mi nedovolila strpět Lokiho v tak těsné blízkosti před zraky všech těch zvědavých očí. Nevím...nevím proč jsem ho shodil na zem. Pro Krista, vždyť já s ním mrštil o zem! Jsem takový idiot! Strašný idiot! „Ale no tak! Sesíláš blesky, stahuješ hromy k zemi a neporadíš si s menším splínem ty jedna ufňukaná babo?! Koukej se sebrat!" Siff mě podrážděně praštila po hlavě, že jsem se čelem zase setkal s dřevěnou deskou. „Au!" „Ale nedělej se ty jedna babo! Kde je ta tvoje síla teď?! Seber se a jdi za ním! Čím déle budeš čekat, tím spíš si tu proklatou svatbu rozmyslí." A další náraz do dubové desky. Pomalu jsem si začínal říkat, jestli to nedělá úmyslně. „Mám jít do Jotunheimu uprostřed noci a bez ohlášení?" Koukal jsem na ni jako na blázna. Víc zoufale už bych vypadat nemohl. „A nezapomeň si kožich." Siff se na mě usmála a vystrkala mě z lavice pryč až ke dveřím putyky. „Tak padej náš hrdino!"

Stál jsem tam před těmi dveřmi a zmateně koukal do noci. Vždyť ta proklatá holka má vlastně pravdu! Vládnu mjolniru a bojím se odmítnutí hezkého kluka? S odhodláním a vervou jsem si to štrádoval přímo k duhovému mostu. Nevadilo mi, že nemám nic teplého na sebe, v těchto dnech tam bývá léto, tudíž nezažiji další vichřici. Mimo to, pokusím se Heimdalla požádat o bližší teleport, než je skalnatý výběžek.

Můj plán byl značně nedomyšlený. Neměl jsem vlastně žádné vodítko, jen jsem prostě vyrazil. Ani jsem nechápal, jak jsem dokázal v podnapilém stavu a takhle pozdě v noci přesvědčit zlatého strážce, by mě přenesl na jiný svět. V těle mi vřela krev ze soustředění, když jsem konečně stál před ledovou branou do paláce, třásl se zimou a klepal na dveře. Cesta byla delší, než jsem čekal, už začínalo pomalu svítat a já již nepociťoval známky alkoholu ve svých žilách. Zato jsem cítil mrazivý vítr a sníh, jak mě bodá do odhalené kůže. „Co chcete. Kdo jste." Zpoza vrat se ozval rozespalý nabubřelý hlas nějakého vojáka. „Princ Thor Asgardský. Přišel jsem neohlášen žádat o audienci u jotumského prince." Sám pro sebe jsem se usmál, ještě umím zásady etikety. „Hele chlape, na vtipy nemám náladu. Padej a nedělej problémy."

Stál jsem tam ještě dobrou chvíli neschopen slova, nebo možná proto, že jsem začal k zemi přimrzat, nicméně velmi pobouřený. „Jsem PRINC a chci dovnitř ty hulváte! Je tady kosa!" Zabušil jsem pěstí na ledová vrata, až se otřásla. Mám dojem, že tohle bude pořádné nachlazení, jestli brzy nevypadnu.

Brána se se skřípěním pootevřela a ven si to vyštrádoval nějaký modrý sluha, zřejmě už mě chtěl vlastnoručně vyhodit. Když ale spatřil, kdo zde skutečně stojí, celý zbělel a s poklonkami mi pootevřel vstup do paláce. „Moc se omlouvám vaše veličenstvo. Snažně prosím o vaše odpuštění." „Budiž ti prominuto. Ohlas mne u prince...a dones mi hrnek čaje. Prosím." Pokusil jsem se být zdvořilý a na panoše se usmát. Než jsem se stačil nadát, byl někde pryč, až mě ofouklo z jeho sprintu.

Usadili mě do nějakého přijímacího salonku, donesli celou konvici vonící horké tekutiny, dokonce i chlupatou kožešinu, která teď přišla náramně vhod. Seděl jsem tam a čekal, doufal, že mne Loki neodmítne. Ze začátku jsem byl plný jistoty, dokonce jsem si skoro až prozpěvoval. S nabývajícím časem a sluncem pomalu lezoucím nad obzor, jsem však svůj entuziazmus ztrácel. Skrz okno jsem ten zářivý kotouč pozoroval jako pekelný nástroj. Už jsem byl zase polapen beznadějí, když se otevřely dveře a dovnitř vstoupil modrý chlapec snad ještě tisíckrát krásnější, než kdy předtím.
Jsem tady, jak jsem slíbila a snad s novou nadějí. Udělala jsem skok časem, co se projeví v příštím díle, ten by měl vyjít v pondělí, tak snad bude vyhovovat! Dejte mi prosím hvězdičku a napište mi, jak se vám kapča líbila!
Vaše Tiranis!