Za závějí - Thorki (CZ)

4. Loki

Nakonec to nebyl nepřítel, jehož jsem si přivedl pod střechu. Dozvěděl jsme se, že Thor je velmi pozorný a zábavný člověk, dokonce i podobného věku a že si s ním mám hodně co říct. Sice trochu horká hlava, ale alespoň jsem se nenudil. Do pozdního večera jsme si povídali, společně se smáli a vyprávěli si o našich domovech. Já mu řekl něco o našem lidu, on něco o tom svém. Musel jsem se smát, když po několika desítkách minut ošívání shodil kůži, jež ho hřála, a přehodil mi ji přes ramena s tím, že mi musí být hrozná zima. Vracel jsem mu ji se slzami smíchu tečících po tvářích. A za celou dobu jsem si ani nevzpomněl na včerejší den a hádku s otcem.

„Poslyš Loki, ten tuleň támhle, co mě propaluje tím podmračeným pohledem,..." Blondýn se různě otáčel a snažil se šeptat, snad aby nás Yuno neslyšela. Až teď jsem si uvědomil, že jsem je vlastně nepředstavil a že je má kamarádka dost uražená. Seděla ve svém pelíšku v rohu jeskyně a sledovala mě podmračeným vyčítavým pohledem. „Pro Laufeye, já úplně zapomněl! Thore, tamhle, to je Yuno, moje kamarádka. Yuno, tohle je Thor." „Oink, vrrr, oink." „Jasně, to ona tě našla v té závěji. Vlastně bys jí měl poděkovat." Omluvně jsem se podíval na bělostný kožíšek pomalu se soukající z proutěného koše.  „Moc ti děkuji...Yuno. Rád tě poznávám." S tím se Thor usmál tak široce, že až ukázal dokonale bílé zuby. Jak může mít někdo tak bílé zuby?! Je to snad jedna z Asgardských vlastností?

„Už je pozdě, měl bys jít spát. Ještě nejsi zdravý a tvé tělo zcela určitě potřebuje odpočinek." Kývnul, usmál se a lehnul si zase pod chlupatý plášť, jež jsem mu zapůjčil po dobu jeho nemoci. „Kde spíš ty?" Nechápavě jsem se na něj otočil, než mi došlo, že se probudil teprve dnes odpoledne a tak to nemůže vědět." „No přece na zemi, kde jinde?" Cuknul jsem koutkem a s tím se otočil k odchodu. Ještě jsem zamával kulaté tulenici pochrupující už zase ve svém proutěném pelechu, než jsem se rozešel pryč. „Loki počkej! Nechceš-nechceš spát tady? Tedy, zem je přeci chladná a tvrdá a...vůbec! Vždyť to ty jsi tady doma. Já si klidně lehnu na zem." Tentokrát již byl můj šok doufám oprávněný. Jak ho mohlo napadnout spát na zemi místo mě? Je prochladlý a možná i hůř! To se chce odrovnat nebo co?! „Neblázni Thore!" Rázem jsem byl u něj a chytil jej za paži, kterou se zrovna odkrýval, aby mi uvolnil místo. „Jsi nemocný, zapomněl jsi? Musíš zůstat v teple a pohodlí, jinak se neuzdravíš, navíc já jsem na to zvyklý. Vážně." S použitím trochy síly jsem ho donutil se znovu přikrýt a lehnout si na záda. Nemůžu ho nechat spát v té zimě na zemi, vždyť by pomřel. Už jsem se zvedal k odchodu, už jsem stál na nohou. Jako kouzlem se mi ztratila půda pod nohami a já tvrdě dopadnul zadkem na podlahu vedle kožešinového pelechu. „Odin žel, jsi v pořádku? Omlouvám se, to jsem nechtěl!" Blondýn byl pohotově u mě, modré oči mu i v šeru jiskřily obavou ale trochu i pobavením. Pak se ale jeho tvář stáhla do podmračeného nekompromisního výrazu, jeho stisk na mé paži zesílil a hlas autoritativně zhrubnul, že jsme sebou až přestal házet. „Ale trvám na tom, že spíš tady." Unaveně jsem si protřel oči a chtě nechtě zazíval. I já už si nutně potřeboval odpočinout a tohle dohadování mi jen ubírá spánku. Zřejmě je neoblomný, to není dobré. Já potřebuju, aby spal tam kde teď je. „Fajn, ale ty tady spíš taky. Musíš se uzdravit." „Fajn."

Leželi jsme zády k sobě, oheň u našich hlav pomalu pohasínal, zvuky běsnícího počasí k nám doléhaly jen z dálky, přehlušovány chrápáním bílé tulenice...a já za boha nedokázal usnout! Polobůh vedle mě již pravděpodobně notnou dobu plachtil v říši snů na okřídlených koních a já ne a ne přestat se pitomě červenat! Vážně jsem se pokoušel vytěsnit ten fakt, že vedle mě leží fakt hodně hezký kluk svlečený jen do spodního prádla s tím nejmilejším úsměvem jaký jsem kdy viděl, ale ono to prostě nešlo! Slyšel jsem každý jeho nádech, cítil pohyby jeho těla i vyzařující tělesné teplo, jako by měl v sobě vlastní malé topení. Kdybych se otočil, byl bych jen pár centimetrů od jeho vypracovaných zad, mohl bych jasně cítit vůni dlouhých zlatých vlasů, možná jeho samotného. Krucinal! Já chci spát! Proč se chovám jako nedospělá jotumka co vidí svého crushe?! Dokonce se mi i potí dlaně sakra práce!
Zdravím všechny z jámy lvové😂. Snad se vám kapitola líbila a dáte mi nějaké dobré hodnocení! Chci vidět vaše komenty!
Vaše Tiranis!