Za závějí - Thorki (CZ)

26. Thor

Bylo to vlastně poprvé, co jsem Lokiho seznámil se všemi svými přáteli a společně jsme něco podnikali... a ku podivu to nebylo vůbec špatné. Siff byla s Lokim za ten jeden jediný den skoro jako pokrevní sestra, i s Fandralem si černovlásek rozuměl. Hogun byl nezvykle výřečný ani nedráždil svými radami, snad jako by se snažil budoucímu vladaři zalíbit a ku podivu i na pohled odměřený Volstagg v řeči nestál, a dokonce se s mým milým smál! Byl jsem tak rád, že si přátelé s mým budoucím chotěm rozumí a akceptují jej. Teď ho s sebou můžeme brát na dobrodružné výpravy!

Držel jsem si Lokiho u těla a odmítal mu dát trochu osobního prostoru. Byl jsem rád, že mu to příliš nevadilo, zato všeříkající pohledy mých přátel mi tak příjemné nebyly. Pořád po mě pokukovali s mírnými úšklebky na tvářích a já mohl jen kroutit očima. Hráli jsem dál, Loki se nakonec nechal přemluvit a taky se zapojil. Pro všechny to byla zajímavá změna, jelikož o mém milém prakticky nic nevěděli. Mohli testovat hranice, ovšem jen tak, abych je pak nezabil vlastnoručně svým kladivem. Všichni si byli vědomi, že bych toho byl schopný. „Tak Loki, pravda nebo úkol?" „Pravda." Hogun si nás oba přeměřil nic neříkajícím pohledem, než se pro sebe malinko pousmál. „Oblékají se u vás všichni muži do šatů? Nebo je to nějaká výsada princů?" Modré tváře nabraly jemně červený nádech, když si Loki začal pohrávat se svými teď už rozpuštěnými dlouhými vlasy. „Ne, ani jedno. Muži u nás většinou nosí jen kůži a srst stažených zvířat co sami zabijí. Můj otec má ty nejhonosnější kožešinové pláště z celé země, mě ale nikdy na lov nepustili. Nosím dámské šaty, protože podle otce vypadám jako dívka. Stydí se za mě, tedy styděl...donedávna. Naše svatba zřejmě změnila názor. Ale mě to nevadí, je to pohodlné a moc hezké. Navíc...srst zvířat mi nesluší." Pohodil lehce stydlivě rameny a podíval se na mé přátele. Většina z nich měla neutrální výraz, Siff zřejmě nesouhlasila s jeho slovy, jelikož jen při zmínce volných průhledných šatů sama na sobě ji nabíhala husina a Fandral vypadal smutně, jako by mu bylo líto Lokiho rodinné situace.

Hráli jsem dlouho, nakonec se však i mí přátelé rozhodliprospat, přeci jen je zítřek jedním z nejvýznamnějších dní celéhokrálovství za dlouhá staletí. Poslední zmizel z mých komnat klidný krokemčernovlasý vojevůdce, načež jsem s modrým princem osaměl. Ležel na postelive volné noční košili, kmital nohami volně ve vzduchu a pohrával si s hřebenem.Polknul jsem nemravné představy a přiblížil se k relaxovanému krásnémutělu. „Měl bys také spát, zítra je velký den." Prohrábnul jsem mu dlouhé vlasya drobný pramínek si natáčel na ukazováček a jen obdivoval pevnost a živostkrásných kadeří. „Hmm, když mě se nikam nechce." Líně se přetočil na bok aprotáhnul si ruce, až se mu dlouhá košile posunula a odhalila další kus modré pokožky.Musel jsem k sobě sevřít víčka abych nezačal zase myslet na nevhodné věci.Nemůžete se mi ale příliš divit, mé běžné radovánky s Asgardskými děvečkamiustaly v den, kdy jsem ho po tak dlouhé době spatřil a vlastní tělo už sižádalo pozornost, kterou jsem mu nemohl poskytnout, nechtěl jsem. „Tak zůstaň."Lehnul jsem si na bok čelem ke krásnému jotumovi, dlaní přejížděl do rysechjeho tváře a nechával své prsty cítit chlad sálající z modré kůže. „To jenevhodné." Posmutněle zamručel a přetočil se tak, že mi teď ležel přitisknutýna hrudi jako malé unavené kotě. „Pak tě tedy odnesu v náruči." Zabořil jsemsvou tvář do hustých vlasů a zhluboka vdechoval oslnivou vůni dýchající svěžímikvěty a peprmintem. Nedokázal jsem pochopit, jako dokáže vždy tak nádherněvonět. „Jsem moc těžký." „Hmm...nevadí." Sevřel jsem celou jeho osobu ve svémobjetí a chvíli setrval v příjemném okamžiku, než jsem si ho vyhoupnul do náručea zvednul se z postele. „Pusť mě, jsem těžký." Smál se, tak krásně asladce, až jsem měl chuť jej políbit. „Nevážíš víc než pírko." Usmál jsem se apokračoval v cestě do knihovny, kudy vedl skrytý tunel. Musel jsem vypadatjako ten nejzamilovanější idiot pod sluncem, ale když ono si nešlo pomoci,musel jsem ho mít u sebe kdykoli jsem jej jen spatřil.
Tak nakonec žádný velký průšvih nebyl. Ale snad jste se alespoň trochu pobavili. Budu ráda za komentíky a hvězdičky!
Vaše Tiranis!