Maty s láskou k ní-SMTV fanfikce (OPRAVENO)

Kapitola 17.

Pohled Kláry

Zobudila som sa iba v tričku v kríku v parku. Nikto tam nebol až na Vitu vedla mňa. Treštila mi hlava a bolo mi zle. No tento pocit prebíjal pocit viny. Nikdy som nechcela aby sa toto stalo. Obliekla som si svoje oblečenie.

V: Já jsem idiot, promiň.

K: Nie ty za to nemožeš. Ale musím sa ospravedlniť Matymu, prosím iba už toto neriešme.

Zodvihla som sa a bežala som rovno k Matymu domov.

K: Maty! Prosím, kde si?

M: K..K..Kláry ahoj

K: Maty, asi by sme sa mali porosprávať.

M: Jo to asi jo.

Sadli sme si do obývačky a dohodli sme sa, že to povieme naraz.

K: Spala som s Vitou
M: Spal sem s cizí holkou.

K: Čo?

M: No počkej, ty a Vitaa, děláš si ze mně prdel?

K: Nie, bolo to z opilosti! A vôbec ty si zasa spal s nějakým iným dievčaťom!

M: Máš pravdu, ale taky to bylo z opilosti, nikdy bych ti to jinak neudělal!

K: A myslíš si, že ja tebe áno?!? *s pláčem*

M: Kláry,  asi by jsme si měli dát chvíli pauzu. Miluju tě, ale potřebuju se vyrovnat s tím co sem udělal.

K: Máš pravdu. Zatial ahoj.

Vyšla som z domu s pláčom a išla som sa prejsť. Išla som po mostě a sadla som si na okraj. Zbadala som na svojej nohe nějaký kúsok listu, tak som sa nahnula a to bolo to, čo som nemala robiť. V tu chvílu som sklznula z okraje a spadla som. Hore som iba videla Matyho.  "Milujem ťa Maty!" zakričala som, ale nič už ma nezachrání. Dopadla som na tvrdý povrch a ďalej už nič nebolo...

Pohled Matyho

Viděl sem jí z okna jít k mostu. Rychle sem vyběhnul ze dveří a šel sem za ní. Bohužel mě zastavilo pár fanoušků a já sem vážně nechtěl být zlý. Co nejrychleji jsem se s nima vyfotil a běžel sem dál. Ale bylo pozdě. Poslední co jsem slyšel z jejích rtů byl výkřik. "Miluju tě Maty"

O měsíc později 

Sem zavřený doma. Nenatáčím, nevycházím. Jídlo mi nosí Dominik. Nikdy nic nebude jako dřív. Ne bez Kláry. Udělal sem si další ránu na ruce. Už to skoro ani nejsou ruce. Jen něco zraněného co už nic necítí. Spousta nápisů "Vrať se" "Miluju tě" a spousta dalších. Jsem uzavřený sám do sebe a s nikým nemluvím, až na pár slov s Dominikem.  Už nikdy Kláru neuvidím, vím to, je mrtvá. Poprvé za tu dobu co je pryč, sem se rozhodl vyjít ven. Oslepilo mě světlo. Šel sem s hlavou skloněnou. Šel sem po tom mostě. Kouknul sem se dolů. Nic sem tam neviděl. Stál sem jako ochromený a koukal sem se do prázdna.

Pokračování příště...

Anoo ještě to není konec.

Co myslíte, jak tohle skončí?

565 slov

-Vaše Viky