Maty s láskou k ní-SMTV fanfikce (OPRAVENO)

Kapitola 18.

Abych vysvětlil: pod mostem je obří propadlina, ze které se prostě nedostanete. Kláry tělo tam prostě někde leží a nikdo s tím nic nedělá. S té představy se mi chtělo křičet, brečet, řezat se. Cokoliv abych to nemusel snášet dál. Z přemýšlení mě vytrhnul hlas.

S: Nerob to prosím, nechoď za ňou. Aspoň ty tu ostaň.

M: -šeptem- Nechci to udělat, jen chci být s ní. Chci aby se vrátila.

S: To chcem aj ja, ale to sa už nestane. Chýba mi, ale takéto veci sa dejú. 

M: To snad nejsi ty. Starej Samo by mě z toto vynil, že sem si chtěl dát pauzu, ale nebylo to kvůli ní, bylo to kvůli mě.

S: A já to chápem. Išiel som k tomu psychologovi a ten mi zmenil život. Iba škoda, že sa toho Klára nedočkala.

Už sem jen koukal do prázdna. Samo po mě jen hodil letmý úsměv a odešel. Koukal sem dolů a zaznamenal jsem tam pohyb. Ne to není možné. Pád nikdo nikdy nepřežil a ani nepřežije. Ale vážně se mi zdálo, že je tam pohyb. Prostě, že tam někdo je. Koukal sem dolů. Teď jsou dvě možnosti. Buď skočím dolů a přežiju nebo v horším případě skočím dolů a umřu. No nic, život je život. Stoupnul sem si na okraj. Sbohem živote. Zavřel sem oči. Vydechnul sem a vykročil sem ke předu. Otevřel sem oči, ale byl sem asi tři metry nad zemí. Dopadl sem a popadal sem dech. Cože? Kouknul sem se nahoru. Bylo to daleko, ale vlastně blízko, jenom to vypadalo, že to je daleko. Co to je za scam?  Zvednul sem se a rozhlédnul sem se. Viděl sem tam prostě někoho. Vyšel sem tím směrem. Viděl sem Kláru. Přežila. Okamžitě sem se štěstím rozbrečel. Rozběhl sem se k ní a okamžitě sem jí objal. 

M: Jsi to opravdu ty nebo je to jen iluze?

K: -s brekem-  Áno som to ja.

Políbili jsme se a začal čas otázek a odpovědí.

K: Čo to máš s rukami?

M: Řezal sem se. Nemohl sem unést, že jsi pryč. Nenatáčel sem, nevycházel sem. Jídlo mi nosil Dejzr. Jak si tady vlastně přežila?

K: Dokázala som prežiť vďaka tamtým ovocným stromom, ale nevedela som, že ako sa odtialto dostať.

M: Musí se nějak dát dostat nahoru.

Išli sme k mostu. 

K: Takže podla teba stačí iba dať ruku hore a chytime sa okraju?

M: Ne, je to asi tak šest metrů, budeme potřebovat nějaký lano nebo provaz nebo tak něco.

K: Kde chceš zohnať niečo také?

M: No nevím, třeba támhle? 

Ukázal jsem na nějaký strom obmotaný provazem.

K: Asi dobrý nápad. :D

Vzali jsme je a přehodili jsme ho přes okraj. Pomohl sem Kláře trochu povylézt a když už jsme oba dva byli nahoře, zjistili jsme, že tam stojí Samo a Dominik a brečí.

M: Ale no tak, kdo umřel?

Oba dva zvedli hlavu a koukali na nás.

D: No jako vy. Jak jste se odtamtuď dostali?

M: Je to hluboké asi šest metrů, ale vypadá to tak na padesát.

Klára oba dva objala. Měli slzy štěstí v očích.

O dva měsíce později

Všechno je zase zpátky při starém, dokonce je to asi i lepší. Ruce sem si nechal ošetřit a už mají na sobě jenom pár škrábnutí. Asi to nemůže být jinak, prostě se to muselo stát.

THE END/KONEC

Napíšu ještě epilog, takže to nekončí úplně, ale svým způsobem...

568 slov

-Vaše Viky