El Professor (La Casa De Papel)✔️

2.

Mezitím co se Tokio nehnula od Moskvy jeho syn pro něj kopal jak nejvíc dokázal. Jenže tohle byl konec pro Moskvu ať už se jmenoval jakkoliv. Šlo to rychle. Nairobi zastavila výrobu nechala vymazat pevné disky a poslední peníze se nechali přenést. Rukojmí pustili,ale moc jim to nestačilo protože vtrhli dovnitř. Poslední várka peněz se přenesla na druhou stranu. Rio a Helsinky roznesli bomby. Nechápala jsem proč jsem s nimi,ale rozhodla jsem se tak. Všechno bylo jako slowmo. ,,Nairobi pojď sem. Předej to až bude po všem. Zezadu je jméno" řekl Berlín a dal Nairobi obálku. Ale bylo nás tu sakra hodně a času málo, policie se blížila. První kdo šel byla Tokio a Rio,Monica,  Denver, Helsinki. ,,Berlíne pojď jinak to nestihneme" přemlouvala ho Nairobi. 

,,Když bychom šli všichni čtyři nikdo to nestihneme udělat a dopadnou nás. My tu zůstaneme a uděláme vám nějaký čas navíc. Nairobi běž. Víš přece jaký jsem sexista" řekl a strčil do ní a ona nakonec šla. ,,bylo mi ctí Catalino Montserrat" řekl a posunul mě k žebříku ,,běž rychle" popohnal mě a já sešla žebřík a naposledy na něho koukla a pak jsem utíkala. 

Profesor mluvil s Berlínem . Jenže Helsinky poslechl Berlína a odpálil tunel. Neměl jedinou šanci jak se odtamtud dostat a pak jsme mohli jen slyšet výstřely,které pro něho byli smrtelné. ,,Není času nazbyt, Policie tu bude během deseti minut. Náklaďák s penězi povezeme my s Helsinky." řekl profesor. ,,Catalino, Tokio půjdete spolu tady máte převleky" podal nám převleky Profesor amě došlo jedno, jsem spolu pachatel . S Tokio jsme vyšly jako první. ,,Sraz na lodi vážení"  zasmál se Denver. 

A v noci jsme officiálně dojely do doku kde jsme nastoupili na obří loď a byli v tom společně. Jenže jsem nechápala proč jsem tu s nimi a nebo proč neřeší, že jsem tu. A já se rozhodla pro radikální změnu. ,,Catalino, tohle ti posílá Berlín" oslovila mě Nairobi. ,,Nejsem Catalina. Ta zůstala v mincovně jsem Toronto" řekla jsem rozhodně. ,,Tak vítej mezi námi Toronto" řekl Profesor. A mě došlo jedno.Ten dopis. 

Drahá Catalino, 

nikdy jsem si nemyslel, že tě poznám. Teda z velké části to bude proto,že jsem o tobě nevěděl. S tvou matkou Isabell jsem byl ženatý v rocích 97-98.  Všechno tvoje odhodlání a náladovost,ale i schopnost organizace a taky chuť pro zločin, byli důkazy, že i když vzhled nemáš po mě, jsi jako já. Mrzí mě, že spolu nemůžeme být déle než sedm měsíců než zemřu,nebo když by se něco pokazilo. Jistě se ptáš, proč umírám. Je to dědičná nemoc, jako jsem jí získal já od své matky,ale tvá matka tě určitě testovala a vědělo by se to.  Nevím co dál psát,protože jak jsi sama říkala,jsem spíš malíř než spisovatel. A pamatuj si sice jsme se dlouho neznali,ale budu tě vždycky milovat. Ale abych splnil nějakou povinnost v rychlé roli otce až zemřu odkazuji ti celé vydělané jmění. Používej ho s rozvahou. Sergio se o tebe postará nebo ti doufám dá taky nějaký úkryt.

Andreas de Fonolloso (Berlín) 

Vyděšeně, zničeně a hrdě jsem na ten jediný kus papíru co mi zbyl po otci zírala a pak to přišlo ten neuvěřitelně nekontrolovatelný pláč. 

,,Toronto co se děje?" zeptala se Tokio. ,,Berlín" nadechla jsem se. ,,Byl "zase nádech. ,,Můj" výdech,,Otec" nadechla jsem se a škytla. ,,Vítej do naší polorozpadlé rodiny" řekl Profesor a já ho objala po 18 letech jsem objala svého druhého strýce. Život je krutý. Sníte o rodině a když se vám to splní je to krátké a pozdě.,,200 mil a budeme v mezinárodních vodách" ohlásil Profesor

A o pár hodin později jsme oficiálně nebyli ve Španělsku,ale v Portugalsku, zákony na nás nemohou. 

Jelikož se do plánu nepočítalo se mnou,tak plán byl jasný být s Profesorem a o pár roků později až i na mě svět zapomene se od něj odtrhnout a jít svou vlastní cestou.

A naší první zastávkou na celý rok byly Filipíny.