El Professor (La Casa De Papel)✔️

5.

Celý měsíc jsme probírali různé plány,stejně jako plán Paříž. Zbývali tři dny do dnu D.
Tu noc ovšem byla hádka o patriarchátu ze strany Palerma a Denvera.

Poslední lekce měla začít zítra a to mělo znamenat vysoké teploty. Já jsem spala s Tokio. K nám se připojila tu noc i Stockholm,ale obě spaly zatímco já jsem přemýšlela. Poslední měsíc jsem na sobě zachytávaly různý neobvyklý věci. Do rozpaků mě přiváděli věci,které normální holky neřeší. Mě přivádělo do rozpaků,když se přede mnou Tokio převlíkala. Obvykle jsem s omluvou, že potřebuju něco od Lisabon nebo jdu na záchod jsem vyklouzla. Tohohle jsem se bála ze všeho nejvíc. Když mi bylo takových 14 myslela jsem si, že jsem lesba. Líbila se mi moje nejlepší kamarádka,ale pak to přešlo a zase se mi líbili kluci, jen kluci. Jenže teď po osmi letech bylo víc variant nejen hetero a homo. Proto jsem usoudila,že  budu Bi. Tenhle fakt mi nedělal dobře a proto jsem se vydala z pokoje pryč. Objevovat klášter. Myslela jsem si, že všichni spí a při objevování jsem se dostala do druhého křídla do kaple. 

Z nějakého důvodu jsem potřebovala zpověď a mít u Boha čistej list, abych na loupeži mohla udělat cokoliv.  Nevadilo mi to ticho tady,bylo to až svaté ticho dokud jsem neuslyšela zašustění. Když jsem se otočila stál tam tak 30letý cistercián. ,,Můžu vám nějak pomoci?"zeptal se zdvořile a jakoby normálně chodil někdo ve 4 ráno na zpověď. ,,Mohla bych se vyzpovídat?"zeptala jsem se vyklepaně. ,,Jistě" pokýval hlavou a ukázal na kabinku. Zahučeli jsme tam. ,,Tak co vás trápí" zeptal se na úvod. ,,Můj otec byl zločinec. Obětoval se za mě. A jdu v jeho šlépějích.Chci poprosit Boha o odpuštění, za to co udělám. Taky se chci přiznat mám jak to říct hříšné city ke kolegyni a doufám, že když budu svá,tak mi Bůh odpustí. " řekla jsem a mnich si odkašlal. ,,Většina z toho není na to aby ti Bůh odpouštěl,ale aby tě vyslechl a dal ti sílu. A on tě vyslechl a bude při tobě vždycky stát.Na to nezapomínej" řekl a já vstala. ,,Děkuju" řekla jsem a chtěla odejít. ,,Počkej, jestli si chceš promluvit a nemáš s kým od vedle, jsem ti po ruce a jsem vázán mlčenlivostí, takže to nikomu nevyzradím" řekl a já si sedla na jednu z lavic.,,Můj otec Andreas. Žila jsem bez něho 18 let a pak jsem ho poznala,když jsem byla rukojmí a po 11 dnech kdy už chtěli pláchnout, jim byla policie v patách on se obětoval a zemřel pro ně, pro mě. On věděl, že jsem jeho dcera  a já nevěděla, že je můj otec. A jediné co mi po sobě nechal, je část tohohle kláštera,kterou prý vlastnil a pak dopis a jeho peníze"řekla jsem. ,,Pokud si myslím,že vím kdo je tvůj otec, tak to jablko nepadá daleko. Říká se, že v den jeho svatby se líbil s nějakým mužem v koupelně." řekl a já překvapeně vykulila oči. ,,Kdo byl všechno na jeho svatbě?"zeptala jsem se zvědavě. ,,Jeho bratr jakýsi Sergio a jeho kamarád říkali mu inženýr, ačkoliv prý nic takového nikdy nestudoval." řekl a zavzpomínal na ten den. ,,Můj otec tu měl svatbu, líbal se s Palermem  v koupelně a o mě ani nevěděl a já zažívám stejný problém. Táta měl vážně pravdu, že vnitřně jsem po něm a zevnějškem po mamce" řekla jsem s úsměvem. ,,Jsem si jistý,že ten muž se nejmenoval Palermo, nějak jinak něco na" pokračoval. ,,Neříkejte to! Nesmíme vědět naše jména" řekla jsem nahlas. ,,A jak se jmenuješ ty?"zeptal se zvědavě. ,,Toronto" řekla jsem s vážnou tváří. ,,Už se rozednívá a brzy mají dorazit nějací hosti co říkal Sergio"řekl a já vyvalila oči venku za barevným oknem už bylo světlo. Budu úplně vyřízená. ,,Měj se, neznámý nejspíš už se neuvidíme" řekla jsem a vyběhla zpátky do našeho křídla.