El Professor (La Casa De Papel)✔️

7.

Pro moje štěstí,ale rovna všichni seděli na "zahradě". Všichni mě viděli nemělo smysl nějak je obcházet. Prostě jsem k nim šla. ,,Berlín takovej oblek taky měl" podotkl Denver alespoň, že si nevšimli cestiček od slz. ,,Měníš pohlaví nebo co"zeptal se s jízlivým smíchem Palermo. ,,Professore máme problém" ignorovala jsem Palerma. ,,Jaký" zeptal se nechápavě Sergio. Nechtěla jsem to říkat přede všema. Jenže teď jsme v tom byli všichni společně a dozvěděli by se to od strejdy,takže jsem se nadechla. ,,Když jsem byla na nákupu, někdo mě poznal"řekla jsem polohlasem. ,,Jak jako tě někdo tě poznal?!"ozvala se Tokio. ,,Kdyť nikdo neví, že jsi s námi, nebo, že jsi v Itálii" byla zmatená i Nairobi. ,,To že jsem s vámi, je dávno všem jasný" odsekla jsem. ,,Tak jak tě někdo mohl poznat?!"vylítl Palermo. ,,Nevím co tam dělala. "řekla jsem vyděšeně. ,,Prostě tam byla a koukala na mě a já na ní. V tu chvíli kdy na mě začala doslova zírat,jsem si uvědomila,že mě poznala. I po sedmi letech mě poznala. Rozeběhla jsem se pryč,ale běžela zamnou. Vběhla jsem do obchodu s oblečením kde jsem na sebe hodila tohle a koupila si i kufřík a ten nalepovací knír a chovala se jako nějaký muž co spěchá do práce. Jenže ono jí to nedalo a šla do obchodu. Tam na mě prodavačka zapomněla, díky 600eurům. Ale jí to stejně nedalo a když jsem odjížděla vybíhala na křižovatku" dobře s tou prodavačkou to nebyla pravda,ale to nikdo nevěděl. ,,To si děláte srandu" vyletěl Denver. ,,Cestujeme přes půl světa s dítětem! A teď když první část je před námi,tak tě někdo pozná a celý se to tím posere?!"vyletěl. ,,Nic není jisté Denvere" řekl klidně Professor,ale i na něm bylo vidět, že je roztěkaný. Tašky jsem pustila na zem a abych nevypadala jako slaboch co brečí,tak jsem se rozeběhla do kláštěra. Vrazila jsem do pokoje,který jsem si myslela, že je můj a skočila na postel. 

Po pár minutách někdo vešel a sedl si na vedlejší postel. Wait. My máme v pokoji jen jednu. Ubrečeně jsem se podívala kdo přišel. ,,Jestli mluvit nechceš nemusíš,ale k té tvé holce si asi něco cítila, že?"zeptal se Helsinki. Přikývla jsem. ,,Myslela jsem si, že jsem lesba a to jenom díky ní. Jenže pak mě to přešlo. V té době ještě nebylo rozšířený něco jako bi atd... Ale teď a tady mi to začalo docházet. Začala jsem červenat,když se Tokio převlíkala a takovéhle podobné aspekty. Ale s tím jsem se smířila a život jde dál, jenže Bůh je nemilosrdný a tam ve městě jsem od ní nemohla odtrhnout oči. Pořád stejně krásná. Ale musela jsem jednat. "řekla jsem a on si přisedl ke mě. A dal mi medvědí objetí a to možná i doslovně,když má medvěda vytetovaného na břiše. ,,Časem ta rozpačitost odezní a budeš cajk. To s tou holkou. Jistě musela být nádherná,ale jestli jste se neviděli,tak není nic pro tebe. A ty až budeme po té krádeži, se odstěhuješ někam daleko a tam si najdeš někoho kdo si tě zaslouží a budete šťastní tak jo nikdo nikdy ne, je to jasný Toronto?"zeptal se ke konci přísně. ,,Je. Díky,Helsinki. Nevím,co bych bez tebe dělala" řekla jsem a tentokrát jsem objala já jeho.  ,,Pojď za ostatními. Professor už řeší všechny věci ohledně toho aby ta holka nepromluvila"řekl a já se zděsila. ,,V klidu, nehodlá se jí zabít, jen zablokovat všechno na čem by mohla napsat něco s tvojí maličkostí. Pákistánci sice přikývli,ale musíš jim zadat jméno."řekl a já přikývla a setřela poslední slzy. ,,Jdu to říct strejdovi jak se jmenuje a půjdu pomáhat s přípravou hostiny." řekla jsem a svou úzkostlivou stránku jsem zamkla hluboko do sebe. 

,,Macarena Lorenzo" nadiktovala jsem strejdovi.